Lucie o sobě na sociálních sítích uvádí: „Jsem malovanej svět jedné maminky a dvou mimiňů. Papírovinky v podobě přáníček a ilustrací, které jsou věnované všem dětem bez rozdílu věku.“
Řekněte čtenářům do začátku tohoto rozhovoru něco o sobě.
Ahoj, jmenuji se Lucie a jsem máma dvou kluků. Na mateřské dovolené jsem založila značku Já z tebe vykvetu, která se věnuje malovaným papírovinkám. Tvořím aktivity pro děti a říkám jim tvořivosti. Maluju každodennosti a radosti. Najdete u mě přáníčka, printy, samolepky a všemožné tvoření nejen pro děti. Ráda propojuji obrázky a básničky.
Pořádám papírové workshopy a podílím se i na pořádání kulturních akcí. Musím pořád něco vymýšlet, je to pro mě způsob terapie.
Každej den vyznávám lásku svým dětem. Tvořím mezi bagříky, traktůrky a všemožnými autíčky svůj malovanej svět, a i když bych chtěla k moři, jsem teď šťastná přesně tam, kde jsem.
Jakou technikou vytváříte obrázky?
Svoje ilustrace vytvářím na grafickém tabletu.
Vlastníte skicák? Nebo jakou formou si zaznamenáváte nápady, z nichž některé (nebo všechny?) potom realizujete?
Mám to v hlavě. Dlouho to tam kvete a zraje. Jsou to hodiny. Nejvíc nápadů přichází při večerním uspávání malého Metůdka. Tam ztichne den a všechno se tam najednou tak lehce promítá a tvoří. Pak už si sedám k tabletu a skicuju tam. Jednoduše to, co se nepovede dvojím kliknutím zmizí. Je to velmi praktické a já to miluju. Na můj první tablet se složili moji kamarádi k mým 30 narozeninám a já od té doby na něm skoro denně maluju. Už to bude pět let.
Foto: Adéla Fialová
Lze si u vás objednat něco na zakázku? A jaké papírovinky mají zákazníci nejvíce rádi?
Ano, určitě. Jako grafik tvořím loga i vizuální identitu, plakáty na akce nebo ilustrace do dětských pokojíčků. Nejvíce bych, ale chtěla tvořit tematické workshopy pro děti.
Nejoblíbenější jsou printy známých osobností, samolepky a papíroví ptáčci a domeček na dotvoření.
Co všechno vaše práce obnáší? Máte nějaké pomocníky? Jakou práci jste dělala původně? (Pozn. Na IG jsem si všimla, že veškerou práci děláte vy, i si sama tisknete skládačky, řežete, skládáte atd. Pro čtenáře možná bude zajímavé zjištění, jak komplexní je vaše práce)
Před mateřskou jsem se živila jako grafička. Nyní si na mateřské přivydělávám jako grafička a ilustrátorka. Hlavně tvorbou plakátů, ale spolupracuji i s různými organizacemi a tvořím třeba pohledy, potisky na kelímky, loga, kalendáře nebo hrací karty. Všechno možný. Nejvíce mě ale naplňuje práce na mých projektech. Největšími pomocníky jsou kluků prarodiče, kteří je hlídají a já mám prostor tvořit a pracovat. Uvědomuji si, že mám v tomhle obrovské štěstí a jen díky tomu mohu takhle aktivně tvořit. Často si vymýšlím až šílenosti řekla bych. Od tisku, který vystřihnu a lepím. Papíroví ptáčci, které musím složit, slepit a navlíknout jim šňůrku. Někdy je to titěrnost, a není to úplně technicky dokonalé, ale je to svoje. A ten celý proces, kdy si něco vymyslím, namaluju, vytisknu, složím, slepím vystřihnu a mám najednou v ruce svoji myšlenku, je kouzlo.
Nelze přehlédnout, že milujete tvorbu klasických fotoalb, což v dnešní době lidé opouští nebo nahrazují fotoknihami. Jak byste nalákala čtenáře, aby se do toho pustili také?
Tahle láska trvá od dětství, ještě když můj děda vyvolával v koupelně fotky na film.
Vytvářel několik alb do roka a taky je různě domalovával. Mám z toho díky tomu fakt krásný vzpomínky a vybavují se mi chvíle, které bych jinak zapomněla. Tvoření je pro mě způsob relaxace. Mám ráda to flow, které u toho zažívám. Můžu si s fotkama víc vyhrát, kolážovat a zároveň cokoli připsat a formovat to i do takových fotodeníčků, přilepit pírko, co jsme našli v lese u Labe a vstupenku do muzea, kde jsme viděli mamuty. Zároveň je to hra minulosti a přítomnosti. To, co bylo si ukládám, uchovávám si to, děkuju tomu. A připisuju třeba to, že dneska Metík začal říkat Baů, což znamená jak brácha, tak bagřík. A tohle vám dá jen ten proces tý tvorby. Doporučuju tvořit alba po měsíci. Každý měsíc vlepit jednu dvojstranu toho, co jsme zažili, co se nám líbilo. Je to hezká tvořivá chvíle, na kterou se vždycky těším.
V rámci svého tvoření organizujete tvořící workshopy. Jaké jsou vaše oblíbené aktivity během workshopů a které aktivity jsou nejvíce oblíbené?
Říkám jim papírové tvořivosti a je to hra s papírem. Snažím se tvořit workshopy na míru dané události a místu. Workshopy se málokdy opakují, vždycky se snažím vymyslet něco nového. V současné době mám pravidelné workshopy v nymburské knihovně, a tak tvořím dílničky tematicky k danému měsíci. Pro mé workshopy není nejdůležitější, co z nich vznikne za dílo, ale především to, že čas nad tvořením byl společně strávený s mámou, tátou, s kýmkoli. Netvoří dítě výhradně samo, ale je tam ten rodič, který se zapojí. Než oblíbená aktivita, tak mám oblíbené místo. Teď to je určitě v knihovně. Přijde mi super, že děti si chvíli prohlížejí knížky, potom chvíli tvoří, pak si hrajou. Na workshopy už nosím i prázdné papíry, někdy totiž děti tvoří ty nejlepší workshopy úplně samy.
Foto: Adéla Fialová
Co Vás inspiruje? Případně máte nějaký „vzor“, který vás zvlášť ovlivnil nebo inspiroval kromě vašich synů?
Určitě je to láska k mojí babičce. Spousta mých tvořivostí je věnována nejen dětem, ale i babičkám a dědečkům. Jsou to děti a jejich příběhy, které vypráví. Obdivuji jejich fantazii. Moje inspirace jsou potom vzpomínky, reakce na události a poezie každodennosti. A taky poezie milostná. Mé srdce patří Skácelovi, Kainarovi, Nezvalovi nebo Ortenovi. A taky mýmu mužovi samozřejmě.
Jaké reakce dostáváte od lidí? Existuje nějaký okamžik nebo komentář od někoho, který pro vás byl zvlášť odměňující nebo inspirativní?
Nedávno mi přišel krásný email od jedné paní, který mě až rozbrečel. Hrozně moc si toho vážím a je to pro mě hrozně posilující. Někdy si říkám, jestli moje tvoření má nějakej smysl, jestli to zvládnu, jestli tenhle trh ustojím jako malá značka. A pak přijde nějaký pozitivní komentář nebo email, kde si dá člověk práci s tím, aby vám napsal a třeba poděkoval za to, co děláte. Jsem i nesmírně vděčná za vzájemnou podporu mezi tvůrci, kteří si k sobě našli cestu a já díky tomu navázala i pár virtuálních inspirativních přátelství. 😊
Foto: Adéla Fialová
Mohou se s vámi čtenáři potkat, ať už fyzicky nebo online?
Najdou mě na FB a IG pod značkou Já z tebe vykvetu. Potkat se můžeme v nymburské knihovně na některém z mých workshopů nebo na akcích jako je třeba Vyrobeno v Poděbradech nebo Papír fest v Praze. Obě tyto akce vytváří domeček pro zajímavé značky a tvůrce.
Foto: Adéla Fialová
Chcete něco vzkázat čtenářům časopisu Sidonie?
Opatrujte svoje plamínky a vzácné dary v sobě. Mějte se rádi a buďte šťastní a veselí.
Děkuji, že jste dočetli až sem a dovolte mi jednoho Skácela:
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.
Děkujeme za rozhovor.
