Zakladatelkou Sidonie-casopis.cz, tedy tohoto časopisu, který si právě čtete, je Jana Poncarová. Čas od času s ní zde už rozhovor proběhl a pravidelný čtenář ji tedy dobře zná. Jsou tu ale i noví čtenáři a nová témata k rozhovoru.
Kdy a proč vznikl časopis Sidonie, který vychází na stránkách sidonie-casopis.cz?
Před více než osmi lety. Zamilovala jsem se do jména Sidonie a současně do parku a zámku ve Vrchotových Janovicích, kde působila Sidonie Nádherná. Chtěla jsem po Sidonii něco pojmenovat. A zároveň jsem si přála dělat magazín pro ženy, který bude trochu jiný.
Autorem fotografie je Jaroslav Fikota
V podtitulu časopisu je uveden slogan – Jsem Sidonie – Jsem jiná a také Časopis plný příběhů. Co si pod tím má čtenář představit?
Právě tu jinakost. Větší otevřenost. Otevírání témat, o nichž se nemluví. A ty příběhy jsou tam proto, že miluju vyprávění.
Vůbec první článek Sidonie vyšel v roce 2014 s názvem Časopis pro jedinečné ženy – Sidonie. Dovolím si z něj citovat.
Milé a krásné ženy,
určitě se známe. Možná jsme se viděly v obchodě, když jsme odmítly plastovou tašku a nákup složily do proutěného košíku. Máme hodně společného, ale přesto jsme každá jiná.
Srdce se nám tetelí blahem, když v borovém lese pod žárem letního slunce praskají šišky a kolem to voní smolou. Nebo když si prohlížíme sedmikrásku a žasneme nad její krásou.
Za oknem pěstujeme bazalku, majoránku, řeřichu nebo tymián. Některé z nás místo MHD raději ráno hupnou na městské kolo. Běháme nebo cvičíme jógu. A někdy taky rády vynecháme, abychom poseděly s kamarádkou u kávy a dortu.
Třídíme poctivě odpad. Vánoční cukroví pečeme doma, třebaže jen dva tři druhy. Rodinu občas překvapíme domácím chlebem nebo sýrem.
Večer čteme dětem pohádky a někdy si s nimi malujeme. Pastelky a papír nás vrátí do snového dětství. Ale pak si rády nalijeme víno a odpočineme si u knížky, která je ryze dospělácká.
Jindy si užijeme den u kadeřníka. Zajdeme si vybrat nové šaty a necháme se pozvat na dobrou večeři. Náš svět je pestrý.
Občas se možná mineme. Naše oblečení není extravagantní ani lacině nápadité. Nelibujeme si ve vysokých podpatcích nebo výstřihách, které odhalují více, než mají. Přesto nosíme elegantní oblečení, které podtrhuje naši osobnost.
Ačkoli toho zvládáme hodně, nejsme žádné superženy. A dokonce si na tom občas zakládáme! Víme, že nedokonalé je krásné.
Taky na nás občas padnou splíny, obavy a strachy. Prostě špatná nálada. Víc než kdy jindy v takovém okamžiku hledáme souznění, přátelský úsměv nebo radu.
Třeba tady, na stránkách časopisu Sidonie.
Protože tady jsme to my. Ženy. Takové, jaké skutečně jsme.
Za tu dobu vyšly stovky dalších článků. Někdy v roce 2021 Vám, ale došel dech a časopis strádal. Je to jeden z důvodů, proč jste se rozhodla ho odprodat do nových rukou a novému vydavateli? Co byste Sidonii dále přála do budoucna?
Dech docházel postupně, jak jsem se začala více věnovat knihám a psaní románů. Bylo mi to líto, ale nešlo to jinak. Už jsem nedokázala pozornost dělit na více projektů. Proto jsem se rozhodla, že bude lepší Sidonii předat dál. Moc bych jí přála dobrý redaktorský tým a články psané s láskou.
Autorem fotografie je Jaroslav Fikota
Věnujete se nyní tedy logicky hlavně spisovatelské kariéře. Jaké knihy Vám již vyšly a na co se můžou čtenáři těšit?
Loni v říjnu vyšel můj pátý román – Herečka. Vypráví o prvorepublikové herečce Jarmile Horákové. Mojí prvotinou byly Podbrdské ženy. Následoval příběh hoteliérky Eugenie, pak příběh babičky a vnučky Alžběta a Nina a také příběh baronky Blanky Battaglia – Cyklistky. Zrovna dnes odešel do tiskárny Deník Věrky Kohnové, který vyjde v říjnu. Už několik měsíců pracuju na novém románu, jenž bude zasazený do let 1946 až 1949.
Autorem fotografie je Jaroslav Fikota
Pomohlo Vám psaní Sidonie a práce na dalších aktivitách v kariéře spisovatelky? Měl by tak začít každý zájemce o tvůrčí psaní?
Dlouho jsem sbírala odvahu pustit se do psaní něčeho většího – románu, novely. A po psaní jsem toužila, takže jsem ho naplňovala třeba právě skrze Sidonii, ale i přes novinařinu. Myslím, že pokud chce někdo psát, měl by hlavně psát. Vypsat se. Zkoušet to. Není jeden recept, jedna cesta.
Štafetu jste tímto předala dále, ale doufám, že tímto se neloučíme a na těchto stránkách čas od času vydáte nějaký ten článek, či upoutávku na novou knihu. Sidonie je přeci jenom Vaše dítě. Vždy tedy budete zakladatelkou Sidonie-casopis.cz.
Děkuju za to. Jsem ráda, že bude Sidonie ve vašich rukách a že bude pokračovat. Přeji vám hodně štěstí. Ráda bych také poděkovala všem, kdo se na tvorbě časopisu v posledních letech podíleli. Bez nich by nebyl.
