ROZHOVOR: Dejte svým neúspěchům smysl a hrajte si

Je to trochu zmatený svět. Taky se vám občas stane, že nevíte, co, kam a jak? Ano, ženy, je toho na nás prostě někdy moc. To dobře ví i Karolína Dobrovská, která pracuje jako životní kouč (a mj. je spoluzakladatelkou skvělého webu Jakorybicka.cz). Mám velikou radost, že si na nás Karolína udělala čas a prozradila nám něco víc o své práci, ale hlavně se podělila i o pár rad, jak se v současném světě nezbláznit. Je to jednoduché – jděte cestou, která vás baví. A trochu víc si hrajte.

V současné době jste v Austrálii. Jak se tam máte a co je nového? 

To je docela zajímavá otázka, protože nové je všechno a zároveň nic. Odstěhovala jsem se k protinožcům asi před čtyřmi měsíci, protože srdci zkrátka neporučíte a “žít” s někým na vzdálenost celé zeměkoule bylo i přes všechny ty propojovací vymoženosti opravdu dost na houby. A tak jsem sbalila kufr (který měl jenom 21 kg, na což jsem do teďka hrdá!:-)) a jela. Za mořem, za plážemi, za čerstvým mangem a banány… Za svojí životní láskou.

Konečně tak společně vstáváme, snídáme, chodíme na nákup, vaříme si… Prostě konečně jsme spolu, a to na úplně druhém konci světa než je naše domovská Praha, a tak je vlastně nové úplně všechno. Zároveň je ale pro mě tohle naše soužití tak neskutečně přirozené a Austrálie je tak hrozně přívětivá země s milýma a otevřenýma lidma, kteří vypadají, že jsou na světě rádi, že se tu cítím jako doma. Takže se mám dobře. Moc dobře.:-)

Věnujete se koučinku. Co vás k němu přivedlo? A co si pod ním vlastně máme představit?

Ke koučinku a k tomu, co dělám, mě přivedla jedna moje osobní katarze, kdy jsem se po spoustě let rozešla s přítelem. Bylo mi 23 a vůbec jsem nevěděla, co se sebou. Kdo jsem, co chci, proč to chci a proč jsem vlastně tak hrozně nespokojená, i když mi v zásadě nic nechybí. Začalo to tím, že jsem se konečně přihlásila k Heleně Kuželové do kurzu Tarotu, se kterým jsem si léta hrála jen tak doma. To mi neskutečně otevřelo oči… a srdce. Najednou jsem si uvědomila, že bojováním se sebou sama nic nevyřeším. Naučila jsem se vnímat všechny napínavé věci ve svém životě ne jako nespravedlnost, která se mi “prostě děje”, ale jako nějakou lekci, která má svůj hlubší význam.

No, a jak jsem tak začala číst nejrůznější knížky, hledat a pídit se po tom, co a jak vlastně dělají jinak lidi, kteří jsou šťastní, tak jsem jednoho dne narazila na S.W.A.T. Institute, což je koučinková škola pro ženy a bylo to. Vždycky jsem chtěla dělat něco, co by mělo smysl, čím bych mohla tak nějak přispět světovému míru 🙂 a tohle bylo přesně ono.

A co to teda koučink vlastně je? Nejlíp se to podle mě vysvětluje na příkladu se sportovním koučinkem (tréninkem), ze kterého vlastně celá tahle metoda i vychází. Představte si třeba, že se chcete naučit fakt dobře plavat. Tak si najmete trenéra. Člověka, který je sám skvělý plavec, který zná všechny ty tipy a triky, ale hlavně je to někdo, kdo ve vás věří. Kdo ví, že vy už dávno plavec jste a že když změníte pár věcí, tak můžete být plavec úplně nejlepší. Kouč je někdo, kdo vás motivuje, kdo je vám oporou, ale zároveň i někdo, kdo vás tahá z postele na trénink i když venku prší a nutí vás vystoupit z vaší komfortní zóny, protože právě za ní se dějou ty největší zázraky. No, a s koučikem v osobním rozvoji je to úplně stejné. Jenom se tu neučíte plavat, ale co nejspokojeněji žít.

S jakými problémy se na Vás ženy nejčastěji obracejí? 

Nejčastěji jsou to vztahy. Od hledání toho pravého, přes řešení nejrůznějších partnerských dramat a krizí, až po rozchody. Potom je to taky snaha vymanit se právě z takového toho podivného zaseknutí, kdy pořádně nevíte, kdo vlastně jste, co chcete a kudy se vydat dál.

A co jim radíte?

Kéž by to šlo říct takhle obecně! Ale ono to nejde. Každá jsme úplně jiná, každá máme svůj příběh. Někdo se jen potřebuje ujistit, že jde správným směrem, někdo zase potřebuje pošťouchnout. Někdo potřebuje uklidnit, že to bude všechno dobrý, někdo naopak konečně potřebuje slyšet nepříjemnou pravdu. Sama se pořád nepřestávám divit, jak můžou dva podobné problémy vyvěrat z úplně odlišných věcí a jak rozdílně se musí řešit.

Někdy mi to přijde, že se jako ženy hledáme. Dlouho bylo jasné, co bychom měly. Teď je tady spoustu rolí, které musíme hrát – profese, mateřství, manželství… Často na nás padá tíseň, co s tím, jak to všechno zvládnout. Co si s tím počít? 

Úplně mi mluvíte z duše! Přesně tohle je vlastně důvod, proč mě baví pracovat hlavně se ženami. Je toho na nás totiž opravdu moc. Naše role se během života tolikrát radikálně změní, že vlastně vůbec není divu, že nakonec netušíme, kdo vlastně jsme. Tohle je téma, na které bych mohla mluvit hodiny a taky se mu poměrně hluboce věnuju třeba ve svém kurzu A žili spolu šťastně až do smrti.

Nebudu vám lhát, sama se s tímhle ještě trochu potýkám, ale podle mě se to všechno vrací k otázce přijmutí ženství jako takového. Spousta z nás se za každou cenu snaží zvládnout nejen roli ženskou, kterou máme danou tisíciletou tradicí, ale taky tu mužskou. V tom nás bohužel hodně poznamenal i komunismus. Na ženy v domácnosti se vlastně pořád pohlíží trochu jako na líné společenské parazity, co visí svému muži na krku. Často se tak pohlíží dokonce i na maminky na té tzv. mateřské “dovolené” (to se fakt musím vždycky smát!). A tak když se nám toho uznání nedostává doma, snažíme se ho hledat někde venku. Snažíme se zbořit ten letitý mýtus o tom, že jsme “slabší pohlaví a “něco míň” než muži. Chceme všem, ale hlavně samy sobě dokázat, že to taky všechno zvládneme. Co víc, že jsme ve skutečnosti možná lepší než mužský, protože se do toho všeho staráme ještě i o ně a o děti. Jenomže ono to nefunguje. Člověk totiž není terminátor.

Řešení je podle mě uvědomit si, komu chcete co dokázat a proč. Budujete kariéru proto, že vás vaše práce strašně baví a naplňuje a máte ji prostě ráda, anebo proto, že chcete někomu ukázat, že na to máte, že nejste hloupá a méněcenná, ale přitom to nesnášíte? Člověk by měl podle mě dělat to, co mu zrovna dělá radost. To, že se můžete stát prezidentkou, neznamená, že to dělat musíte. Jděte proto cestou, která vás baví, kterou pro sebe cítíte jako správnou. Možná je to mateřství, možná kariéra, možná je to dobrodružný výlet do Nepálu. Nic z toho není “víc” nebo “míň”. Dokud je to něco, co vás těší, tak je to vždycky “správně”.

A do toho je tu tolik možností. Někdy mám pocit, že si neumím vybrat – kam jet, kým být. Ta svoboda je úžasná, ale někdy vytváří zmatky. Jak se z toho nezbláznit?

Tím vlastně navazujeme na předchozí otázku. Tomu, co popisujete, se říká paradox volby a jejím řešením je podle mě přestat brát věci v životě příliš vážně a začít si trochu víc hrát. Být zas trochu malou holkou. Veškerá naše nerozhodnost totiž pramení ze strachu, že se rozhodneme špatně, že selžeme. Když si ale ten případný neúspěch zrelativizujete, máte po problému!:-)) Na selhání se můžete koukat dvojím způsobem. Buď jako na něco hrozného, co vás srazí na kolena anebo jako na zkušenost, z níž se můžete poučit. V okamžiku, kdy dáte svým neúspěchům nějaký smysl, jakože si třeba řeknete, že právě jenom díky nim se můžete posouvat někam dál, tak je vlastně automaticky rozmělňujete. Děláte z nich svoje malé osobní úspěchy. To je fígl, co?!:-)

“Špatné” rozhodnutí tak tím pádem vlastně neexistuje. To “dobré” taky ne. Je prostě jenom rozhodnutí. Každý den, hodina, minuta i vteřina vašeho života je příležitost udělat nějaké nové rozhodnutí. To je hrozně důležité si pamatovat, právě když máte pocit, že jste se rozhodla blbě. Protože to pak můžete hned jít a rozhodnout se “líp”.;-)

Existují nějaké univerzální rady, které byste dala našim čtenářkám? 

Mějte ráda sama sebe. Já vím, teď nejspíš zuříte, protože to zní jako to největší možné klišé. Když on je to opravdu základ všeho. A co to vlastně znamená?

  • Myslete nejdřív srdcem a pak až hlavou. To, že je pro vás něco správné musíte nejdřív cítit a až pak přemýšlet o tom, jak to zrealizovat. Opačně je to většinou snaha přesvědčit sama sebe o něčem, o čem podvědomě víte, že to nechcete.
  • Mluvte a chovejte se k sobě jako k lidem, které máte opravdu ráda. Řekla byste někdy svojí nejlepší kamarádce, že je blbá, tlustá a nesympatická? Že nestojí za nic a navždycky zůstane sama? No vidíte! A přesto samy k sobě takhle denně mluvíme a přijde nám to normální!
  • Dejte všemu, co v životě vnímáte jako negativní nějaký příběh a smysl. Jako s tím neúspěchem. Pomůže vám to ty věci a emoce lépe uchopit a zpracovat.
  • Nikdy nepřestávejte snít a chtít pro sebe v životě jen to nejlepší! Možná vám to ještě nikdo nikdy neřekl, ale na tenhle svět jste se narodila proto, abyste kvetla, dotkla se hvězd a byla šťastná!

Za rozhovor z celého srdce děkuje Jana Poncarová. O osobním koučinku se více dozvíte na http://www.karolinadobrovska.cz/.

 

2 thoughts on “ROZHOVOR: Dejte svým neúspěchům smysl a hrajte si

  1. Karolí, to je nejkrásnější rozhovor, který jsem snad ks četla. Úžasně pravdivý, pozitivní, chytrý a prostě… Jako Ty… ! Díky za něj!!!:*

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *