Rozhodně na ulici občas zahlédnu ženu, které šmrncovní krátký sestřih perfektně sluší. A neztrácí nic ze své ženskosti. Mnohem častěji ale potkávám ženy, pro které krátké vlasy mají jen praktický význam. Jsou totiž pohodlné. Stejně jako neforemné kalhoty, halenky a kabáty. Proč? Protože kdysi někdo řekl, že když je žena starší, musí si vlasy ostříhat?
A co třeba dlouhovlasá bělovlasá babička, která si každý večer své vlasy vykartáčuje a splete do copu? Pohoršuje tím někoho? Nemyslím si. Dlouhé rozpuštěné vlasy vždy symbolizovaly nespoutanost, vášeň, svobodomyslnost. Což mnohým nevyhovuje. Vyveďte mě z omylu, ale krátké vlasy, občas s trvalou, mám spojené s komunistickým režimem. Svoboda tehdy byla na štíru. A Kladivo na čarodějnice zakázaný film.
Když si prohlížím fotografie maminek dětí narozených v osmdesátých letech (tehdy jsem se narodila i já), většina z nich si po svatbě nebo narození miminka zkrátila vlasy. Mnohé se naštěstí změnilo. Dnes když po ulici kráčí matka, jen stěží byste jí hádaly věk přes třicet. Žádné zasloužilé krátkovlasé a unavené matky. Místo toho přibývá sebe-vědomých žen, které na svém ženství nic neztratily.
Vzpomínám si na léto, kdy mi bylo skoro čerstvých devatenáct a se svým klukem jsme jeli pod stan. Stejně jako teď jsem nosila dlouhé hnědé vlasy, v létě pravidelně vyšisované sluncem. Navštívili jsme tehdy Petrovu vzdálenou sestřenici, jen o pár let starší než já. V náručí chovala asi roční dítě a to se ke mně natahovalo a tahalo mě za vlasy. Nebylo to příjemné, ale držela jsem společenský úsměv a čekala, až matka zakročí a dítě trochu oddálí. Opravdu to hodně tahalo. Místo toho si povzdechla. „Hm, taky jsem měla dlouhé vlasy, ale jak se narodila malá, ostříhala jsem se. Je to praktické.“ A to je možná odpověď. Je to praktické. Většinou nehezké, bez starostí, ale praktické.
Když si postěžuju před staršími dámami, že by jim slušely aspoň trošku delší vlasy, říkají něco o tom, že je to v jejich věku nevhodné. Kdepak. Je to vhodné. Je to ženské. Bez ohledu na to, jestli si zrovna píšete do kolonky věk dvacet, třicet, čtyřicet, padesát nebo sedmdesát let.
Šťastně se ohlédnu na ulici za každou ženou, které usměvavou tvář zdobí dlouhé lokny, ačkoli její vrásky napovídají, že už mnohé viděla. Raduju se, když taková žena obléká vkusné šaty a sukně. Když jde s hlavou vzpřímenou, zdravě sebe-vědomá. A říkám si, že taková bych také chtěla jednou být.
Autorkou článku je Jana Poncarová. Foto: Pixabay.com
Mne se dlouhe vlasy libi, kdyz jsou zdrave. Ale je fakt, ze kdyz jsem treba ja mela vlasy pod zadek, tak uz jsem si pak pripadala, jako ze jsem jenom ty vlasy Libi. Snad v zadne podobe npusobi lesanovite. Toleruji i horsi kvalitu konecku, pokud to neni takovych tech par urousanych hadu, tedy pokud to neni na prvni pohled videt. Zname at resi svoji hlavu