Rodit doma, nebo v nemocnici? To je otázka, kterou dnes řeší celá řada nejen prvorodiček. Jaké jsou výhody a nevýhody porodu doma? Je možné absolvovat alespoň trochu přirozený porod v nemocnici? A na co se připravit?
Dlouho jsem se rozhodovala, jestli rodit doma, nebo v nemocnici. A nebýt tlaku ze strany rodinného kruhu a přátel, vybrala bych si porod doma. Přece jenom tenhle způsob u nás není ještě tak známý a tak má moje rodina obavy, aby nedošlo ke komplikacím. A protože od začátku těhotenství chodím na kontrolu na oddělení hematologie, sama se obávám, že by mi porod mohlo zkomplikovat náhlé nadbytečné krvácení – a tak nebudu riskovat.
Porod doma
Přirozený porod v domácím prostředí jsem si zidealizovala. Některé kamarádky ho už vyzkoušely a nemohou si jej vynachválit. Například kamarádka Peťule rodila jenom za pomoci své porodní asistentky a manžela. Manžel byl dokonce úplnou náhodou první, kdo uviděl hlavičku dítěte, protože zrovna asistentce podával baterku, aby se lépe koukla na miminko přicházející na svět. Peťule hned po porodu plánuje další děti, protože to pouto holčičky ležící na jejím břiše byl pro ni jedinečný zážitek. Miminko na ni bylo zvyklé už z bříška a proto při porodu ani neplakalo, mělo pocit bezpečí, že je s maminkou, kterou tak dobře zná, i když ještě nevidělo, jak vlastně vypadá.
Porod v nemocnici
A protože znám hodně zážitků od kamarádek, které rodily doma, je pro mě porod v nemocnici neintimní a nepřirozený. Podle zkušeností mojí sestry jí po vyndání dítěte z dělohy chlapečka hned vzali, přeměřili, zvážili a umývali. Tady bych se bála i toho rizika, že dojde k záměně dítěte, protože dneska si člověk nemůže být jistý ničím.
Přitom mně by nevadilo, kdyby mi dítě položili na bříško neumyté a matlavé. Je to moje dítě a doma se o něj stejně budu starat já, takže špinavé, počůrané a pokakané ho budu vídat dennodenně. Za ten krásný pocit, že jsem porod zvládla a že je dítě v pořádku a já můžu cítit jeho kůži na své vlastní, za to mi to prostě stojí.
Proto chci praktikovat zásady přirozeného porodu a rodit co nejpřirozeněji i v nemocnici. Zajímám se o osobní zkušenosti jiných maminek, o přístup personálu a zvyky porodnic. A hlavně, tvořím si svůj porodní plán, který porodnicím prezentuji ještě před porodem. Chci být prostě připravená J.
Porodní plán pro přirozený porod v nemocnici
Moje představa o tom, co by se mělo dít, když jsem na porodním sále, je hlavně bez farmakologických prostředků. Peťule rodila zcela bez bolesti a to i bez chemikálií. Stačilo jí, že se soustředila na svoji holčičku a byla klidná a uvolněná.
Ve svém porodním plánu mám sepsáno i to, jakou polohu při porodu upřednostňuji a že bych ráda využila prostředků jako je gymnastický míč nebo uvolňující koupel. Když jsem byla na semináři Respektu porodu v Brně, slyšela jsem od jedné mlaďoučké maminky, že v době jejího porodu byla opravdu připravená a byla tak sebevědomá, že dosáhla svého i bez porodního plánu. A to i přesto, že jí skrz její věk 17 let nevěřila ani její porodní asistentka, která u porodu přihlížela a byla tam pro to, aby hájila práva matky-rodičky. Ta holčina i přes vyčerpání z právě porozeného potomka si prakticky „vyřvala“, že chce, aby jí dítě položili hned na prsa a nechali je o samotě. Měřit mají přijít až tak za hodinu J. To mě zaujalo a přála bych si být taky tak sebevědomá.
Samozřejmě, že nejde všechno naplánovat a já s tím i počítám. Chci se jen připravit, abych se měla o co opřít, když nebudu mít tolik energie jako slečna ze semináře.
A protože jsem si všechno sepsala a přítel bude se mnou, budu se moci klidně soustředit na svoje miminko a prožívat tak jeho příchod na svět. Uvolněně a bezbolestně.
Už se moc těším!
Autorkou článku je Lenka Polívková
