Miluju svoje vlasy. Jsou docela dlouhý, přiměřeně vlnitý a divoký. Když jsem slyšela o tom, že kamarádka kamarádky má po bezšamponové metodě „úplně super vlasy“, řekla jsem si, že to vyzkouším taky. Třeba budou ještě hezčí. A rovnou o tom napíšu článek. Metoda no poo slibuje pevnější vlasy, hezčí vlnky a méně časté umývání, protože se prý budou pomaleji mastit. Takže jdu na to.
Vodou, moukou nebo jílem?
Už při psaní mailu s nabídkou témat do Sidonie mám šílenou chuť jít si naposledy umýt hlavu šamponem. Místo toho pročítám všemožné blogy. Zatím jsem nenarazila na špatnou recenzi. Holky, které se vzdaly šamponu, hlásí, že vlasy jsou úžasné. Zvažuju, jakým způsobem se do bezšamponovky pustím. Bydlím sice na samotě u lesa, takže tady můžu strašit s mastnou hlavou, když se náhodou experiment dařit nebude, ale na to, abych rovnýma nohama skočila do extrémní metody, kdy se vlasy jen oplachují vodou a čeká se na to, až se přestanou mastit a vyžadovat mytí, odvahu nemám. Další metody jsou méně radikální. Mastné vlasy se myjí třeba sodou a jablečným octem, marockým jílem nebo žitnou moukou. Jako kondicionér se prý používá černý čaj, bylinky, nebo třeba kafe.
Týden první bez šamponu
Prozkoumávám zásoby v kuchyni a vybírám jedlou sodu a jablečný ocet, přestože soda je prý pro vlasy hodně agresivní. Pro začátek by to mohlo stačit. Nejdřív pořádně pročesat. To není úplně moje oblíbená činnost. Když rozčešete vlnité vlasy, máte na hlavě krepaté afro. Nevlastním kančí kartáč, který je k vlasům šetrnější a věřím, že plastový Tangle Teezer bude fungovat podobně. Z prvního umytí jsem hodně nadšená, vlasy mají příjemný objem a vlnky jsou po předchozím učesání jako z reklamy. Interval mytí se zatím nezkracuje, myju vlasy ob den a je to celkem fajn. O žitné mouce, kterou za pár dní kupuju ve zdravé výživě, už to říct nemůžu. Místo jemných vlasů mám na hlavě jakési slepené chuchvalce, které na dotek připomínají vosk. Možná jí dávám moc, možná oplachuju málo, možná nemám vychytaný poměr jablečného octa a vody, každopádně díkybohu za šátky a cop. A taky za externí redaktořinu z domu 🙂
Nevzdávám se a do příští dávky mouky přidávám „pár kapek arganového oleje“. Když se ráno probudím, jako bych si hlavu vůbec neumývala. Asi jsem to přehnala s olejem. Takže ještě jednou, žitná mouka, ocet. Pořád to není nic moc, navíc mám jet na tři dny pryč a netuším, jak si budu na návštěvě patlat na hlavu tohle moučný těstíčko. Vlasy si tedy umývám v pátek před odjezdem s tím, že „to do neděle vydrží“. Protože nestíhám, beru do ruky fén a brzo mi dojde, že to nebyl ten nejlepší nápad. Hned v sobotu ráno mám vlasy mastný jak puberťák a jsem ráda, že jsem si do batohu hodila skleničku se sodou, kterou si nasypu na hlavu. Ocet jsem si nevzala, takže vlasy jsou ráno sice suchý a bohatý, celá hlava mě ale svědí jako čert.
Týden druhý bez šamponu
Soda je na vlasy asi opravdu moc agresivní, takže se vracím k žitné mouce. S každým dalším umytím se těším, až tenhle experiment skončí. Slíbila jsem, že to zkusím měsíc, to je prý ta optimální doba, za kterou by mohly vlasy přestat škemrat o šampon a kondicionér. Zatím ale škemrají hodně nahlas. Po objemu není ani památka, na dotek pořád připomínají vosk a jediná chvíle, kdy vypadají trochu normálně je ta, kdy je kartáčuju. Interval mytí je pořád jednou za dva dny. Poté, co jsem jablečný ocet zkusmo nahradila kopřivovým čajem, umývám hlavu druhý den znovu, protože v téhle mastné „nádheře“ nemůžu jít ani potmě se psem.
Týden třetí bez šamponu
Začínáme si na sebe s mými novými vlasy zvykat, ale pořád to není žádná hitparáda. Zjišťuju, že mi víc vyhovuje napatlat těsto z mouky přímo na suché vlasy a nechat pár minut působit. Experimentuju s teplotou vody, vlažná a studená vymyje mouku líp než voda teplá a na dotek jsou pak trochu míň voskové. Taky se mi zdá, že tímhle způsobem má hříva větší objem. Po třetím týdnu jsou vlasy pevnější (asi je drží ten „vosk“), nepoletují, nekrepatí se a jsou pořád hezky kudrnaté. Bohužel na víkend zase odjíždím, takže mouku nahrazuju sodou. Tentokrát si ji nesypu na hlavu, použiju mnohem menší množství, které rozmíchávám ve sklenici vody. Octový oplach ale chybí i tentokrát a do rána mám hlavu plnou lupů.
Týden čtvrtý bez šamponu
Miluju no poo! Teprve po měsíci, kdy jsem byla střídavě nadšená (méně často) a nešťastná (mnohem častěji) si vlasy trochu zvykly a začaly vypadat „normálně“. Dokonce jsem si mohla vybrat, jestli si vlasy umyju ob den, nebo je třetí den ještě stáhnu do culíku bez toho, abych děsila kolemjdoucí. Tuto volbu jsem v prvních týdnech vůbec neměla. Kamarádka, kterou jsem pár měsíců neviděla, mi dokonce chválí „super kudrnatý vlasy“.
Investovala jsem do kančího kartáče, ale skutečný zázrak se jmenuje marocký jíl, tedy bahýnko, které odstraňuje přebytečnou mastnotu, aniž by na vlasech zůstával voskový povlak. Z vlasů jej navíc splachuju nesrovnatelně kratší dobu.
V zápalu bezšamponového boje jsem si na hlavu napatlala i bezbarvou hennu pro oživení lesku a po nekonečných třiceti dnech můžu říct, že mám zase „svoje“ krásný vlasy. Ty, do kterých si nemusím nervózně sahat každých pět minut a kontrolovat, jestli už splihly, nebo kolik mám lupů. I když se mi to na začátku zdálo nereálné, u „no poo“ ještě chvíli zůstanu. Aspoň si užiju všechny vychytávky, které mě stály tolik peněz jako žádný šampon na světě 🙂
Autorkou článku je Michaela Michalcová, foto: autorka a pixabay.com
One thought on “No poo na vlastní vlasy: Zkušenosti s bezšamponovou metodou”