Přemýšlím, proč si lidé slibují věrnost, když statistiky ukazují, že nevěrných je kolem 50% . O něco více je prý nevěry muže. Jistou logiku to dává. Sexuálně aktivní muži si vyhlédnou nezadanou ženu, protože je snadnější kořist. Bohužel ženské přesvědčení a solidarita o tom, že se zadaným si nic nezačínat, je velmi na ústupu. Krom toho muži často tuto informaci vybalí, až když žena se již nějak zapletla.
Byla jsem si na to téma popovídat v poradně pro páry Praha .
Proč tedy slib věrnosti? Asi jen touha po iluzi. Asi to většina má nastavené tak, že by pro druhého chtěli být jediný a jedineční, ale sami mají pocit, že dělají něco, co se týká jen jich a že si jdou pro kousek svého štěstí. Takže z toho vyplynulo, že zříci se možnosti být nevěrný je vlastně rozhodnutí i tom, že se zříkám kusu své svobody pro to, abych druhému nezpůsobil bolest a neohrozil vztah, ke kterému jsem se zavázal.
A doporučuje někdy psycholog nevěru?
Asi ano. Když jeden z manželů se citově a sexuálně vzdálí a přes různé pokusy partnera o oživení manželství zůstává sám. Tak se někdy logicky stává, že alespoň dílčím způsobem si manžel uspokojuje své potřeby mimo manželství. Bohužel se tím často rozvíří mnoho zápletek. Zoufalá milenka toužící po exkluzivním partnerském vztahu. Manželka, která nechce přijít o zaběhlý stereotyp a třeba náhle si uvědomí, že svého muže miluje. A nevěrný muž má hlavu v pejru, když na něj obě tlačí, aby se rozhodl. A on prostě neví.
Existuje z tohoto životního kolotoče cesta ven?
V obecné rovině ano. Je to cesta lásky a to nejprve k sobě. Když člověk bude vědět, že v základu si vystačí sám, pak bude méně závislý na tom, co dělá partner. A zbude něco na partnerství? Dobrovolná výměna energie, spolupráce.
A když se s nevěrou muže nebo ženy přeci jen setkáme zachovejme chladnou hlavu a podívejme se na sebe znova srdcem a připomeňme si, že nevěra je rozšířená a nikde není záruka, že v novém vztahu se nevěra nezopakuje. A taky pamatujme milé dámy, že nechat vychladnout lože je fakt potíž.
PR článek. Foto: pixabay.com
