Na podzim a v zimě jsme náchylnější k nemocem. Naše tělo nám tím dává najevo, že potřebuje odpočinek. Stejně jako příroda. Pojďme toho využít v náš prospěch.
Dříve jsem se velmi rozčilovala, když se objevily první příznaky toho, že budu nemocná. Kýchání, rýma, bolest hlavy a celková slabost. Sama na sebe jsem se hněvala: “Teď se mi to teda vůbec nehodí, ležet v posteli. Dnes jsem chtěla jít s kamarádkou na kafe, zítra cvičit, o víkendu mám koupené lístky na koncert.“ Takhle jsem se dokázala trýznit.
Přivítat nemoc
Dnes už to vidím jinak. Přichází-li na mě první příznaky, jdu si nakoupit osvědčené medikamenty na přírodní bázi. Mám radost. Těším se, jak si nahlásím volno v práci a další den už se chumlám do peřin. Tímto rituálem přivítám nemoc a už tím se mi výrazně ulevuje. Nemoc beru jako záchrannou brzdu, kdy samo tělo i mysl už mají dost a potřebují si zkrátka odpočinout.
A tak pod peřinou trpělivě čekám, až zase nemoc odejde. Většinou si u toho přečtu nějakou pěknou knížku, podívám se na oblíbený film a hlavně se dosyta vyspím.
Čeho si však cením nejvíce, vedle toho, že si odpočinu, je, že během marodění přijdu na nějaký skvělý nápad. Něco, nad čím jsem už dlouho dumala, jak vyřešit, najednou vidím v jasných barvách. Má to své opodstatnění. Horečkou, pocením, rýmou, bolestmi hlavy, dochází v našem těle a mysli k uvolnění napětí. Odchází z nás vše, co nám již neslouží. A na uvolněné místo může přijít to nové, zdravé, čerstvé. Roli v tom hraje i to, že jsme alespoň na pár dní vystoupili z toho neustálého koloběhu povinností. Zastavili jsme se.
Načerpat síly
Zastavení, ticho, klid. Tři kouzelná slovíčka, díky kterým máme možnost načerpat síly, novou inspiraci do života.
Nutnou podmínkou k tomu, abychom nemoc mohli využít takto tvořivě však je, že posloucháme signály svého těla. Když nám není dobře, zůstaneme pěkně v doma v posteli a neděláme v práci posmrkávající hrdiny nadopované paralenem.
Já se tímhle pravidlem řídím. Vím, že se to v práci beze mě pár dní nezblázní (i když se všichni tváří, že jo). Bohatě se mi to vrátí. Minimálně v dobrém pocitu, že jsem pro své tělo udělala to nejlepší, co jsem mohla. Mám se totiž ráda 🙂
Autorkou článku je Lenka Vajdová
