Mateřství a kariéra jsou dva pojmy, které se na první pohled zdají neslučitelné. Možná proto, že dřív se žena starala jen o děti a domácnost, zatímco práce a výdělek ležel na bedrech mužů. Stále slýcháme, že mateřství nemůže jít ruku v ruce s kariérou, protože buď trpí dítě, nebo práce. Opravdu?
Kdy je správný čas?
Samozřejmě se to nedá paušalizovat, každá pozice, každý obor a zaměření má různě vysoké nároky, ale obecně se dá říci, že ženy volí mezi kariérou a dítětem. Říkají si, že prvně si vybudují post, získají pozici, po které touží, a poté se budou věnovat dětičkám. Kdo ale ví, kdy konečně dosáhneme pracovního vrcholu? Hon za kariérou tak často skončí ve chvíli, kdy zbude pouze ta touha po dítěti, neboť biologické hodiny už tikají z posledního.
Ačkoliv moje máma měla v mém věku už školou povinné dětičky, v dnešní době se stále řadím spíše k mladším maminkám. Sama jsem si vždycky říkala, že dětičky chci, ale že je tak nějak pořád čas. Ve dvaceti si člověk říkal, že po škole už by mohl být ten správný čas. Jakmile ale držíte diplom v ruce, říkáte si, že nyní je ta správná chvíle si ještě užívat, cestovat a snažit se najít to, co vlastně chceme dělat. Tak se hranice pro miminko opět posunula a posouvala by se jistě ještě pár let, kdyby tomu náhoda nechtěla jinak…
Když se člověk poohlédne zpět, jsem vděčná za tu “náhodu”, neboť kdo ví, kdy bychom si skutečně řekli: “je správný čas”. A co je to vlastně správný čas? Kdy skutečně víme, že to zvládneme, že skloubíme vše, co jsme do této chvíle dělali. Myslím, že nikdy. Pokud skutečně nemáte nalinkovaný plán, co, kdy a jak, tak si nemůžete být jistí, že se jednou rozhodnete a najednou tu bude miminko…
Když má dítě přednost
Nyní ale zpět ke kariéře… Pokud patříte stejně jako já k lidem, kteří nenávidí stereotyp, stále něco podnikají a rádi se někam posunují, jen těžko se dá vzdát toho, co vás do této chvíle naplňovalo. I když jakmile uvidíte to malé stvoření, leccos přehodnotíte. Po chvíli ale zjistíte, že je dobré mít něco, čím se odreagujete. Pro mnohé to může být právě jejich práce a kariéra. Samozřejmě když máte malinké miminko, nemůžete trávit na schůzkách, e-mailech či telefonu osm, deset nebo dvanáct hodin denně. Malé dítě vyžaduje neustálou péči, ale má i svůj režim, který se sice mění, ale stále nějaký je. Během dne tak máte několik hodin, které můžete věnovat sobě, domácnosti či práci.
Sama jsem se přesvědčila, že i když se do hlídání zapojuje tatínek či pomáhají babičky, máma je jen jedna a v prvních týdnech a měsících života je pro dítě nepostradatelná. Okamžitý návrat do stoprocentního pracovního procesu si tak rozhodně neplánujte… nebo jedině na úkor dítěte, a to jistě žádná žena nechce.
Proč by ale žena nemohla pokračovat ve své kariéře, jakmile dítě trošku odroste? Proč by pár měsíců, kdy se naplno věnuje dítěti, mělo zastavit to, na čem pracovala X let? Ačkoliv čas letí a vše se neustále mění, nikdo za půl roku ani za rok nezapomene to, co uměl, kým byl a co dělal, tak proč se toho vzdávat, když samy nechcete? Ani pracovní doba nemusí být nutně do pozdních večerních hodin, i když jste na to byly třeba zvyklé. Vždy je tak důležité najít kompromis, který bude vyhovovat vám, vašemu dítěti a celé rodině. Dále je taktéž nutné, aby vám ještě zůstal nějaký čas pro sebe sama a pro vaše koníčky.
Dle zkušeností z mého okolí žena dokáže zvládnout opravdu mnoho věcí včetně perfektní péče o dítě, je však škoda, že se to stále podceňuje. A mnohdy právě samotnými ženami…
Autorkou článku je Kateřina Doul. Foto: pixabay.com
