Asi nebudu daleko od pravdy, když znovu zopakuji. Ten čas neuvěřitelně letí. I když člověk žije přítomností a někdy jsou dny dlouhé. Tak po čase se otočí a říká si: „ty jo, on je za námi další měsíc, a co jsem vlastně celý ten měsíc dělali…“.
Rozchození
S začátkem jara jsme konečně začali více času trávit venku a začali jsme pořádně chodit. Ujít 2 km není žádný problém, což na tak malé nožičky pokládám za úspěch. Chození je už přirozenou součástí života a mě se uvolnily více ruce a nemusím tolik nosit. I když některé procházky jsou o vzájemné dohodě, že „poponesu támhle ke stromu… a pak půjdeš zase po svých“. Je to moc fajn.
Mluvení
Tak už se také mohu pasovat na funkci překladače. Malá mele tak, že občas máme opravdu vymluvemou díru do hlavy. Něco rozumět je, něco říká svou řečí. Nicméně já ji rozumím vše. Moje dobrá zkušenost je po ní vše opakovat. Nejen že se to tím učí, ale i ostatní potom rozumí a lépe se jim s ní komunikuje. Je totiž sranda poslouchat, co vypráví za příběhy o tom, co se jí stalo. Už ani nejde spočítat slova, která umí, je jich totiž dost a hodně se podobají originálu. Tak jí alespoň rozumí i okolí
Společný čas
Nejvíce jsme spolu trávili čas doma. Začínáme malovat, lepíme samolepky nebo lepidlem a občas jsme zalepení od hlavy až k patě. Důležité ale je, že nás to společně baví a dcerku to rozvíjí, učí jí to trpělivosti a soustředění.
Konečně si to užíváme
Mám pocit, že ačkoli únava je po té době znatelná, tak mi však začíná období, kdy si to začínám opravdu užívat. Už si pokecáme, společně se zasmějeme, objevujeme svět a už se z malého miminka vyklubala parťačka.
Péče vs výchova
Dalším důležitým bodem je zamyšlení nad tím, že už opravdu začínáme s výchovou. Dokud se staráte o miminko, tak je to jednoduché, prostě „jen“ vyměňujete pleny, dáváte najíst a vozíte v kočárku, samozřejmě řečeno s nadsázkou. Tomu našemu mrněti toto nestačí. Už je nějakou dobu potřeba nastavovat hranice, vysvětlovat, zakazovat apod. Člověk ani neví, kdy se tohle stalo.
Nočník
Velké téma maminek v tomto období je nočník. Někdo to neřeší, jiný zase ano. V první řadě je to každého věc. Já však mohu s velkou slávou říci, že máme odplenkované kakání. To se nám povedlo už na cca roce a kousek. Mám z toho radost, na zbytek si počkáme na létě, kdy to bude o dost jednodušší.
A já mám pocit, že jsem vyčerpala všechno, co se nám aktuálně děje. Jak na období batolecího věku vzpomínáte vy?
Úvodní obrázek: pixabay.com
