Z mého miminka je regulérní batole. Komunikuje, začíná mluvit. Sice má vlastní jazyk, ale my nejbližší mu rozumíme. Znakuje, stoupá si, dělá první krůčky, zkouší první slova. No a taky se umí vymezit a říkat něžné ale rázné „ne“. To má asi po mamince.
Zajímá vás, jak trávíme společný čas? Podívejte se na článek Kroužky, které navštěvujeme.
První krůčky
A je to tady, další velký pohybový milník. Další dávka osamostatnění. První samostatné krůčky a změna celého způsobu pohybování se v prostoru. Je to hrozně vtipné a krásné. Chůze připomíná chůzi opilce nebo kolíbající se kačeny. Spousta věcí se také mění pro nás dospělé. Je to zas o trochu jednodušší manipulace. Co je ale nepraktické, když vám první krůčky vyjdou na zimní období. Naštěstí toho děti moc nenachodí a v kočárku vydrží.
Zkouším tvou trpělivost
A je to tady. Mámo, táto, zkouším vaši trpělivost. Někdy je opravdu výzva zachovat vážnou tvář a nezačít se smát. Ale je to potřeba. Dítě se začíná vymezovat a je potřeba mu pomalu začít nastavovat nějaké hranice. Občas je potřeba ho okřiknout a občas musí pochopit, že nemůže mít vše. Pomalu ale jistě se z péče přesouváme do oblasti výchovy.
Umím říkat ne
Malá se naučila říkat ne. Je to jednoduchá slabika, ale zároveň opravdu chápe jeho význam. Někdy ho používá až moc a dalo by se říci, že skoro odmlouvá. Ano, zatím vyjadřuje kýváním hlavy. Je to takové velmi důležité kývání hlavy. Asi lze obecně říci, že vše, co se dítě naučí je dost vtipné.
Co jsem teda nečekala, že se naše malá rozkecá tak brzy. Neustále opakuje všechno, co říkáme. Snaží se, ale dost často to zní jinak. Nicméně trefí počet slabik, což se počítá. Mezi nejčastější slova patří táta, mam (máma), bejbéé (bryndák), bejle (brýle), bababa (baf baf baf jako pes), kokodá (kokodák jako slepice), teta, houba (mimochodem, to bylo úplně první slovo). No a spousta dalších slov. Je to velká jízda a sranda.
Její slovní zásoba je velká, a i když neumí říci zatím vše, což bych po ní chtěla moc, tak ale rozumí, sama se snaží pojmenovávat a je moc šikovná.
Opičí se, co to jde a hodně si spojuje
Je to opička, že si musíme dávat pozor, co před ní děláme a říkáme. Jak už na víc než 100 % chápe naši řeč, tak si umí spojovat. Např. se nám stalo, že ji chtěl olíznout pejsek, a tak jsme jí řekli, že jí chtěl dát pusinku. A víte, co se stalo? Když nám ten den chtěla dát pusu, tak u toho měla neustále jazyk venku a byla to taková „blízavá“ pusa (asi příprava na pubertu).
Konečně začala víc jíst
Naše společná cesta k jídlu byla náročná. Naše holčička není žádný velký jedlík, takže vždy říkáme, že „na její poměry snědla dost“. Na tabulkové porce vůbec nekoukáme a prostě to necháváme běžet. Mám ale pocit, že se konečně víc rozjedla a opravdu se snaží. Nicméně jiné děti v jejím okolí jí opravdu více. Prospívá a roste, a to je důležité.
Letos už to tedy bude parádní jízda. Za dveřmi jsou Vánoce a tento čas bude kouzelný. Společně si ho doufám užijeme. Víte, kolik takových Vánoc ještě bude? Moc ne…
Úvodní foto: pixabay.com
