Jedno okřídlené rčení praví, že pes je nejlepší přítel člověka a pro Inuity je zase měřítkem toho, jestli jste chudí, nebo bohatí skutečnost, zda máte, nebo nemáte psa. Nechápala jsem to. Až když jsem si psa sama pořídila, všechno se změnilo.
Nejvěrnější přítel
Je to okřídlené klišé, ale pes vás prostě bude mít rád pořád. A bude mu jedno, že máte zrovna špatný den a se svým vzhledem byste mohli děsit špačky v poli, nepovedla se vám písemka, nebo jste měli špatný den v práci. Pes vás prostě miluje už jenom za to, že jste a že se o něj staráte. To, jak vypadáte nebo, kolik jste toho zrovna zvorali, je mu prostě jedno.
Psa by ven nevyhnal
Dokud jsem neměla psa, moje odpoledne vypadalo většinou tak, že poté, co jsem se utahaná vrátila domů, natáhla jsem se na pohovku a na hodinku jsem upadla do limbu. Od té doby, co ho mám, přijdu odpoledne domů, převléknu se do starých džínů, popadnu vodítko a hodinu, kterou bych dřív prospala, strávím na procházce se psem. Ten by mi totiž vynechání procházky jen tak neodpustil a já se přiznám, že často bych ven sama ani nevylezla.
Čtěte také: Psi nám ulehčují život, přebírají na sebe naše problémy
A co ta hodina spánku, o kterou jsem přišla? Vlastně jsem zjistila, že mi vůbec nechybí. Únava zmizela a já zjistila, že není nic lepšího než vyrazit z přetopené místnosti ven do podzimního lezava a mlhy a pořádně si na studené vzduchu pročistit hlavu.
Lepší než fitko
Bývala jsem hubená ještě předtím, než jsem každodenní odpolední spánek vyměnila za procházky se psem a váhu jsem nikdy moc neřešila. Kdyby se mně moji známí v posledních měsících nezačali opatrně vyptávat, jestli nejsem nemocná nebo nedržím nějaké diety, ani bych si možná neuvědomila, že jsem díky pravidelným procházkám se psem zhubla dvě kila a vánoční hodování na mně nezanechalo žádné stopy.
Uvědomila jsem si tak, že pokud chcete zhubnout je možná lepší pořídit si psa než permanentku do fitka. Kromě toho, že pes vás v naprosté většině případů jít ven prostě donutí i kdyby tam zrovna čert na koze jezdil nebo padaly trakaře a vyčistíte si u toho hlavu, jak jsme zmiňovala výše, vám také zajistí pravidelný pohyb. I půlhodinka denně na vás určitě bude brzo vidět.
To je ale roztomilý pejsek!
Nedávno jsem zrovna kdesi zahlédla mžik z nějakého seriálu či filmu, kde se jedna z postav pokoušela sbalit nějakou dívku při venčení svého psa. Je to jedna z klasických a oblíbených scén, které mají scénáristi v oblibě. Ale teď vážně.
V době, kdy jsem si pořídila svého chlupáče, to se mnou šlo tak z kopce, že jsem neměla chuť vylézt ven ani na nákup a kdykoli jsme zahlédla nějakého známého nebo souseda, radši jsem se mu obloukem vyhnula, abych nemusela čelit obligátním otázkám na svůj život, ve kterém se zrovna všechno mlelo páté přes deváté a neměla jsem se nejmenší náladu se o něm s někým bavit.
A pak jsem jednou vyrazila se psem a najednou bylo po starostech. Všichni se totiž zajímali jenom o to krásné roztomilé štěňátko. Pes mi tak vlastně pomohl dostat se z náběhu na sociální izolovanost, do které jsem se pomalu začínala dostávat.
Telefonní odvykačka
Taky vašemu pejskovi vadí zazvonění telefonu? Ten můj začne vyjadřovat nelibost, už jen když tento přístroj beru do ruky. Mnoho mých známých přiznalo, že jejich pes má k tomuto přístroji stejné antipatie, a že je vlastně tak trochu odnaučuje trávit veškerý svůj volný čas u displeje svého mobilu.
Co mi pes dal a vzal
Abych to celé shrnula, díky svému psovi trávím více času venku na čerstvém vzduchu, více se hýbu a taky jsem získala vděčný námět rozhovorů s náhodnými známými, které potkávám při venčení. Na druhou stranu, ale pořízení psa znamená taky určitou zodpovědnost. Starost o jeho krmení, návštěvy veterináře a výdaje za pravidelné očkování a pak také mnoho starostí s výcvikem. Poté, co se mi moje malé roztomilé štěňátko povedlo naučit základní povely, přišla psí puberta a já měla pocit, že začínám úplně nanovo.
Pes zkrátka přináší člověku spoustu benefitů, ale když se pro pořízení nějakého chlupáče rozhodnete, měli byste myslet také na něho. Etologové potvrdili, že pes se fixuje na svého lidského pána více než na své soukmenovce. Když jsem krátce jako dobrovolník pomáhala v místním psím útulku, bylo mi trochu líto, že většina pejsků, kteří se tam dostali, nebyli nalezení zatoulanci nebo pejsci zachránění z nevhodných podmínek, ale právě ti, které odložili jejich majitelé, proto, že měnili bydlení, nebo už je prostě omrzeli.
Vím, že ne vždy jde všechno plánovat, ale apeluji na vás, abyste měli na paměti, že pes není hračka, a že vašeho chlupáče byste v žádném případě neměli zklamat.
Eliška Gregorová, foto: autorka