(Rozhovor) Eva Francová začala své vegetariánské a veganské recepty sdílet na facebookových stránkách pro své přátele. Dnes podle jejích návodů vaří tisíce lidí. K jejím nejoblíbenějším jídlům patří zeleninové polévky a kváskový chléb, na který si sama mele obilí.
Jste úspěšnou blogerkou. Vydala jste i vlastní kuchařku. Pomyslela jste na něco takové, když jste psala svůj první recept? A co se od té doby změnilo?
Když jsem v roce 2012 začala nahrávat své recepty na Facebook, neznala jsem ani pojem „foodbloger“. Dělala jsem to a dosud dělám pro radost, ze zájmu. Takže se nezměnilo vůbec nic. Knížka je takové nečekané a příjemné ocenění toho, co dělám, a nikdy mě nenapadlo, že mi nějaká kuchařka vůbec vyjde. Necítím se být kuchařkou o nic víc než kterákoliv obyčejná žena, která doma vaří rodině.
Jak se vlastně zrodila Kuchařka ze Svatojánu? Jaká byla vaše životní cesta?
Kuchařka ze Svatojánu začala jako facebooková stránka s recepty pro kamarádky. Během tří let narostl počet fanoušků na více než šedesát tisíc, a to bez jakékoliv placené reklamy a propagace. Myslím si, že jsem lidem něčím „kápla do noty“, možná autenticitou a upřímností, kdoví. Moje životní cesta není ničím výjimečná. Jsem už 26 let vdaná za jednoho muže a mám tři děti. Dvě z nich jsou už dospělé a mají vlastní domácnost a rodinu. Původní profesí jsem řemeslník – kameník, kromě toho jsem pracovala jako manažer jakosti u stavební firmy, jako referent stavebního úřadu, měla jsem svůj obchod s oblečením, který fatálně zkrachoval a několik posledních let jsem na volné noze jako výtvarník. Nyní už asi mohu prohlásit, že jsem profesionální spisovatel, pokud se ovšem kuchařky počítají mezi opravdové knihy.
Snila jste někdy o tom, že vydáte vlastní kuchařku, nebo to přišlo spíš nečekaně a neplánovaně?
Nikdy jsem o ničem takovém nesnila. Moje sny jsou z trochu jiného soudku, jsem především výtvarník a milovník mýtů a pověstí. Nabídka na vydání kuchařky přišla nečekaně z nakladatelství Motto.
Jak vám to, že jste nyní populární, změnilo život?
Nevnímám nijak svou popularitu, jednou mě poznala nějaká mladá paní na koupališti a jednou na výletě s manželem. Takže žádné změny se v mém životě v tomto směru neodehrály.
S úspěchem se někdy pojí i závist. Setkáváte se také s negativním reakcemi? Jak se s nimi vypořádáváte?
Vlastně ne, s žádnými negativními nebo závistivými reakcemi se v běžném životě nesetkávám. Na internetu se občas někdo najde, ale s tím se musí počítat, internet je anonymní médium, které nahrává různým podivným existencím.
Na svém blogu píšete, že „Být ženou, vládkyní krbu, vyžaduje mnohem víc než vařit“. Jak vytvářet spokojený domov?
Tuhle otázku dostávám velmi často, ale když se zamyslíte, určitě na to přijdete. Pokud by byl pocit domova vytvářen pouze vařením, stačila by k tomu najatá síla. Domov je především bezpečné místo a je dobře, pokud se pojí nejen s lidmi, ale i s konkrétním místem, které si můžeme vybavovat ve vzpomínkách, když nám je těžko a domov je nám vzdálený v čase nebo prostoru. Vracet se na místa, která nazýváme domovem, by mělo být úlevné a provázené pocitem štěstí. A tohle většinou vytváří žena, protože to máme zkrátka v krvi, v genech, je to naše úloha na tomto světě. Muž taky umí uvařit, uklidit, vyprat, ale domácnost bez ženy postrádá teplo, viďte?
Zdá se, že se stále víc řeší ženská témata. Jakoby se ženy hledaly. Jak to máte vy?
Opravdu mám mezi přáteli čím dál více žen. Jako mladá jsem spíše kamarádila s kluky, více jsme si rozuměli, možná i s ohledem na svou „mužskou“ profesi. Dnes už pro mě ženy nejsou konkurentkami, necítím potřebu se s žádnou z nich porovnávat, nezabývám se tím, zda se líbím mužům, zda jsem atraktivní, nebo ne. Tohle mi je už jedno. Dnes si cením čistého přátelství a vidím, kolik toho máme s ostatními ženami společného. Funguje nám velmi dobře přátelské porozumění a humor.
Působíte vyrovnaně, srší z vás energie. Jak se dobíjíte a co vás těší?
Děkuji pěkně. Jsem Střelec s ascendentem ve Lvu, oheň a energie mi dojdou málokdy. Baterky dobíjím výhradně ve své zahradě, to je moje láska. Těší mě dívat se do zelených listů za deště, poslouchat ptačí zpěv a štěbetání, pozorovat, co se děje v trávě. Lidé z měst, kteří nás navštíví, často říkají, že se tady nic neděje. Nemají pravdu, děje se zde všechno podstatné.
Vaše recepty jsou vegetariánské. Proč a kdy jste se rozhodla přestat jíst maso?
Zvířata nejím už skoro dvacet let. Mým důvodem je jednoznačně soucit.
Jaký je váš nejoblíbenější recept? A jaké recepty sklízejí ohlas u vašich příznivců?
Já mám nejraději polévky a kváskový chleba, který si sama peču. Kdybych žila sama, nic jiného bych ani nevařila. Polévka s chlebem, to je moje gusto. Lidé mají nejraději obyčejné, jednoduché recepty z dostupných a známých surovin.
Jaká je vaše oblíbená surovina, kterou máte vždycky ve spíži?
Moje odpověď asi nepotěší výživové specialisty, ale je to obilí. Melu si sama žito a pšenici na chleba, bez toho se opravdu neobejdu. Chleba je u nás doma základ a nesmí nikdy chybět.
Kde hledáte inspiraci k tvorbě vlastních receptů?
Nejraději ve starých knihách a obyčejných sešitech s recepty, které vycházely za minulého režimu. Dokonce i v beletrii. Líbí se mi, když musím u vaření přemýšlet a recepty upravovat do vegetariánské a veganské podoby.
Co ještě si doma vyrábíte vlastního kromě jídla?
Je mi 46 let a už patnáct let nepoužívám žádné pleťové ani tělové krémy, vyrábím si vlastní bylinné oleje. Zastávám názor, že kůže si nejlíp poradí sama, stačí ji jen podpořit vydatným spánkem, pobytem venku na čerstvém vzduchu, dobrým jídlem, vodou, kterou pijeme, a promašťovat bylinnými oleji. Čím více chemie na sebe naplácáte, tím déle trvá pleti regenerace. Výsledek make-upu, různých vodiček, krémů a dalších serepetiček uvidíte v padesáti. Měla byste vypadat stejně večer, než jdete spát a ráno, když vstanete, abyste se sama sebe nelekla.
Na co se těšíte a co nového plánujete?
Pořád se na něco těším. Těším se, až zestárnu, těším se, co nového mě čeká, jak se změním, čeho se dožiju. Nic neplánuji, přijímám věci, jak přicházejí.
Eva Francová
- Narodila se v roce 1968.
- Už 26 let je vdaná a s manželem má tři děti.
- Původní profesí je kamenosochař. Vystudovala Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích.
- Je známá jako Kuchařka ze Svatojánu a vydala i stejnojmennou knihu.
- Její facebookovou stránku, kde sdílí vlastní recepty, si oblíbilo více než 60 tisíc fanoušků.
Za rozhovor děkuje Jana Poncarová. Foto: archiv Evy Francové