Dlouhou dobu mi nešlo na rozum to odvětví předvánočního šílenství, které asi nejlíp vystihuje hláška: „Poraď, co mu/jí mám koupit, já jsem zase úplně v koncích!“ Jak a kdy se to stalo, že lidi neví, co udělá radost jejich nejbližším – partnerům, partnerkám, přátelům a dalším spřízněným duším?
Zatímco já s těžkým srdcem seznamy proškrtávala, abych se vešla do rozpočtu a nekupovala patnáct dárků na osobu, mnoho lidí kolem mě tápalo a bezradně se drbalo na hlavě. Jako každé Vánoce, narozeniny, svátky, výročí… A mě až letos napadlo, namísto tichého nepochopení nebo naopak příliš hlasité snahy poradit, zeptat se jich, čím to je.
- To nemá tvůj muž/tvá žena žádné koníčky, vášně, oblíbené činnosti?
- Nebo má, ale jdou absolutně mimo tebe, a nerozumíš jim?
- Ty jo, anebo je to ten typ, co se nad každým dárkem ofrňuje, a proto tápeš?
- Nebo nic z toho? Tak v čem to teda vězí?
Jsem šťastná, že jsem otázky, co mi jezdily v hlavě, konečně zformulovala, a dostala na ně odpovědi. Jinak bych zřejmě až do konce života žila v předsudcích typu:
- Tak se nemají zas tak rádi, jak to vypadá, když neví, čím druhého potěšit, ne?
- Asi je nudnej suchárek, kterého nic nezajímá, brrr!
- Vědí, že existujou knihy?
- Ok, ne každý je vášnivý čtenář, ale tak snad chodí aspoň do kina nebo do restaurací? („A jí?“ „Jí, proč by nejed?“ „Tak já mu to dám do nějakýho jídla…“)
- Mimochodem, neexistují už dneska poukazy téměř na jakoukoli zábavu nebo službu?
- A pokud ne, tím líp, vlastnoručně vyrobený je přece nejvzácnější originál!
Čtu po sobě předchozí řádky a trochu se stydím za své nerespektující „podle sebe soudím tebe“. Ale každý koukáme na svět skrze své jedinečné brýle. Někdo s vymýšlením dárků problém nemá. Proč někdo jiný jo?
Kde najít nejdokonalejší dárek
Moje teorie ohledně „beznápadových lidí“ vůbec nepočítaly s tím, že velkou část planety obývá druh pozemšťanů zvaný perfekcionisté, a světě div se, tihle perfekcionisté žijí ve vztazích stejně jako sebestředná já, taktéž řeší otázku darů a nemilují své blízké o nic míň jen proto, že jim dá shánění dárků víc zabrat.
Blik! Jak prosté.
Nejčastější odpovědí v mém osobním průzkumu mezi kamarády totiž bylo: „Napadá mě tisíc věcí, co mu koupit. Nechci mu ale dávat nic obyčejného. Zaslouží si víc. Chci pro něj/ni ten nejdokonalejší dárek ever!“
Bum. Prásk. Rovnou mezi oči. Tak takhle to je! Je mi trapně, že jsem si tak dlouho myslela, že existuje tolik lidí bez fantazie.
Čím to ale je, že máme pocit, že jedině dokonalý dárek zajistí dokonalou vánoční (narozeninou, sváteční, výroční, valentýnskou, doplňte si podle sebe) atmosféru, dokonalé jiskřičky v očích, dokonalé překvapení, dokonalý úsměv a dokonalou radost?
Nebojte, neplánuju se tu teď plácat v bažině klišé o tom, jak se máme mít rádi jen tak a že Vánoce jsou hlavně o lásce a blízkosti a že dokonalost je mýtus, který jsme si stvořili v hlavě. (A pak že máme nedostatek fantazie… Aha!)
Chci říct jen to, že když najdu pod stromečkem knihu, o které básním poslední měsíc, bude to pro mě vždycky víc než drahý parfém, který získal v holčičím časopise ocenění „vůně roku“. Protože vím, že mě můj milující dárce poslouchal, vnímal. Možná můžeme dokonalost najít právě v naslouchání přání druhých, nejen před Vánoci, a společném trávení času, nejen o Vánocích.
Nedá mi to, abych na závěr krátce nenastínila magické zákulisí vzniku tohoto článku.
Uprostřed psaní se mi probudila malá dcerka, uložila jsem rozdělanou práci a odešla se věnovat jí. Pustila jsem muziku a youtube nám po pár videích vybral vánoční díl kresleného seriálu pro děti,který se zdráhám jmenovat :D, s růžovou a překvapivě moudrou hlavní hrdinkou. Ve chvíli, kdy se jí zasmušilý Santa svěřil, že je v háji, protože ztratil dopisy jejích kamarádů, pohotově mu vyjmenovala jednotlivá přání každého z nich.
Bum a prásk, rovnou mezi oči podruhé.
Lepší pointu bych těžko vymyslela. Protože takhle jednoduché to je.
Autorkou článku je Martina Hudečková. Foto: Pixabay.com
