Kritika je součástí života. Setkáváme se s ní v práci, ve vztazích, při tvoření nebo sdílení svých názorů. Přesto ji většina z nás vnímá jako něco nepříjemného, někdy až zraňujícího. Naučit se zvládat kritiku bez toho, aby nás srazila na kolena, je dovednost, která výrazně ovlivňuje náš osobní i profesní růst. Jak tedy přestat brát kritiku osobně a začít ji vnímat jako nástroj rozvoje?
Rozlišujte typy kritiky
Ne každá kritika je stejná. Základním krokem je naučit se rozlišovat mezi konstruktivní kritikou a kritikou destruktivní.
Konstruktivní kritika míří na konkrétní věci a nabízí možnosti zlepšení. Obvykle přichází s úmyslem pomoci. Například: „Tvoje prezentace byla zajímavá, ale možná by pomohlo mluvit pomaleji, aby tě všichni stihli sledovat.“
Destruktivní kritika je naopak vágní, útočná nebo osobní. Například: „To bylo hrozné, nechápu, proč to vůbec děláš.“ Tato forma kritiky není o vás, ale spíš o tom, co si nese kritik – frustraci, závist, vlastní nejistotu.
Když si uvědomíte, s jakým typem kritiky máte tu čest, snáze na ni najdete správnou reakci.
Zhluboka se nadechněte, než zareagujete
První reakce na kritiku bývá často obranná – automaticky se bráníme, vysvětlujeme nebo se urazíme. Místo toho si dopřejte krátký okamžik ticha. Zhluboka se nadechněte a zkuste nejprve poslouchat, co je vám říkáno.
Pokud se vás něco dotklo, dejte si prostor – můžete odpovědět až později, až se uklidníte. Impulzivní reakce v emocích často jen zhorší situaci.
Zeptejte se: Je na tom něco pravdy?
Ani konstruktivní kritika nemusí být příjemná, ale může být užitečná. Zkuste se na ni podívat s odstupem:
-
Je na tom něco, co mohu vylepšit?
-
Je to názor někoho, kdo mě zná a komu důvěřuji?
-
Je to opakovaný vzorec, který slýchávám i jinde?
Pokud odpověď zní ano, možná jste právě dostali příležitost se posunout.
Zachovejte sebevědomí i při nepříjemných poznámkách
Kritika není definicí vaší hodnoty. To, že někdo upozorní na vaši chybu, neznamená, že jste neschopní nebo špatní. I ti nejúspěšnější lidé čelí kritice – a často právě díky ní rostou.
Silní lidé neignorují kritiku, ale nespoléhají jen na ni. Zachovávají si vlastní úsudek a víru ve své schopnosti.
Děkujte a vybírejte, co si vezmete
Je v pořádku poděkovat za zpětnou vazbu a zároveň si vybrat, co z ní přijmete. Můžete říct: „Díky, zamyslím se nad tím.“ To vám dává prostor přemýšlet, aniž byste se museli hned obhajovat nebo souhlasit.
Pamatujte, že přijímat kritiku neznamená slepě ji přijmout. Znamená to umět si vybrat, co je pro vás hodnotné.
Učte se kritiku dávat – a tím i přijímat
Zajímavé je, že když se naučíte dávat druhým zpětnou vazbu s respektem a konstruktivně, začnete i sami lépe zvládat, když se podobná slova obrátí k vám. Naučíte se vnímat kritiku jako běžnou součást komunikace – ne jako útok, ale jako cestu ke zlepšení.
Kritika jako mapa růstu
Zvládnutí kritiky není o tom, stát se necitelným. Je to o tom, naučit se rozlišovat, co vám může pomoct, co vás brzdí a jak zachovat klid i důstojnost v situacích, které by vás dříve ranily.
Kritika může bolet, ale pokud se k ní postavíte s otevřeností a zralostí, stane se cenným nástrojem růstu – osobního, tvůrčího i profesního. A to je dar, který rozhodně stojí za to přijmout.
