Přesně si pamatuju ten moment, kdy jsem si škrábala poprvé zápěstí. Svědilo a nechtělo přestat. Seděla jsem u kamen na chalupě a přemýšlela nad tím, jak to všechno zvládneme. Stres. Ten stál na počátku mého ekzému. A jakmile odezněl, zmizely i svědivé pupínky.
Slýchala jsem často o tom, jak souvisí nemoc a psychické rozpoložení. Jsem ráda, že jsem si to nakonec doslova vyzkoušela na vlastní kůži. A ještě raději jsem, že to byl v tomto případě „jen“ ekzém.
Poprvé se mi ekzém objevil loni v zimě. Po náročném období, které jsem prožila a které zrovna doznívalo. Byla to doba, kdy jsme řešili nejistotu a rodinné problémy. Do toho se přidávaly dotěrné dotazy okolí a já jsem propadala do jakýchsi hlubin, kdy jsem si říkala, jestli někdy bude líp. A taky jsem si leccos vyčítala.
Smysluplný ekzém
Mělo to smysl. Ale pochopitelně to vidím až teď, jak už to v takových situacích bývá. Stačilo jen vytrvat, soustředit se, vědomě pracovat na zlepšení toho, jak se uvnitř cítím, stejně jako na vztahu vůči okolí. Konkrétně vůči rodičům. Dlouhé hodiny sezení, povídání si, vysvětlování, kdy je srdce otevřené a snaží se pochopit situace z dětství. A taky to, že dítě opravdu není zodpovědné za situaci svých rodičů. Následovala úleva. Jenže nepřišla z čista jasna. Ale hezky pomalu. Čím víc se prohluboval pocit odpuštění a pochopení. Čím víc se zvyšovala láska sama k sobě i k rodičům.
Přijímala jsem se, jaká jsem, a přijímala jsem i je, jací jsou.
Smířila jsem se nakonec sama se sebou. Vrátila jsem se v mysli zpátky do dětství a dívala se, jaká jsem byla jako dítě: obklopena přírodou a psem, toužící po koni a nekonečné svobodě. Postupně jsem si to vše začala dopřávat a zapomněla na tlačivý pocit toho, že bych se měla usadit, protože se to v mém věku očekává.
A světě div se. Ekzém postupně mizel.
Občas se nechal slyšet. To když jsem se dostala do stresu, protože něco nešlo, jak jsem potřebovala. Nebo proto, že se na mě navalilo víc a víc věcí. Chce to jen stoický klid. Příjímání věcí tak, jak jsou. Co změním změní. Co nezměním, to nechám být. Je to těžké. Ale jde to.
A tak jsem se naučila, že je krásné dovolit si být takovými, jakými jste. A užívat si každého dne po lahodných douškách – třeba sníst dobré jídlo, dopřát si horkou koupel, vystavit tvář slunci, nasávat vůni čerstvě zryté země, nechat rozplynout déšť na tváři rozehřáté během, vdechovat vůni kožíšku mých pejsků, užívat si pocit volnosti a respektu, když sedím v sedle koně, stejně jako přívalu energie, když píšu článek…
Co je atopický ekzém?
Jak říkají lékařské příručky, atopický ekzém (odborně atopická dermatitida) je neinfekční, chronické a silně svědící onemocnění kůže, které je často alergického původu. Zánětlivá ložiska se nejčastěji objevují na obličeji, krku, loktech, zápěstích, pod koleny nebo na nártech. Silným svěděním je člověk často donucen ke škrábání, které vede k poškození pokožky a následnému zanesení infekce.
Nejčastější příčiny vzniku ekzému:
- Hormonální změny u žen – menstruace, porod a menopauza.
- Alergeny v prostředí, znečištěné ovzduší a stres, a s těmito faktory se pojí i další nemoci jako je astma, senná rýma nebo potravinová alergie.
- Při onemocnění se ekzém zhoršuje. Obvykle při chřipce, angíně, zažívacích potížích nebo i při běžné rýmě. Také pocení zhoršuje svědivost a projevy ekzému.
- Ekzém mohou zhoršit i kosmetické a hygienické přípravky. Jsou v nich obsaženy látky, které mohou působit jako spouštěče onemocnění, proto používejte výhradně neparfemované přípravky vhodné pro pokožku alergiků.
- Stres, nedostatek spánku a odpočinku zhoršuje ekzém
a zároveň i jeho projevy – svědění.
Čím jsem ekzém léčila?
- Když vás svědí zápěstí a pořád se drbete, není to příjemné. Ulevila mi doma vyrobená konopná mast, kterou jsem dostala.
- Důležité je hledat příčinu. Když se ztišíte, možná zjistíte, jaké jsou důvody ekzému. Mně například začalo zápěstí svědět vždy během stresu nebo černých myšlenek.
- Dávala jsem si také pozor na mycí prostředky. Používala jsem (a používám) přírodní mýdla.
Autorkou článku je Jana Pocarová. Foto: Pixabay.com
