Moudrých slov vypovídajících o tom, jak se spřátelit se sebou samotnou, byla napsána již velká spousta. Většina té moudré hromady v sobě nese jistý kus pravdy. Která z nás je však natolik disciplinovaná, aby se šroubovanými a většinou přísnými radami horko těžko dlouhodobě řídila?
Vycházet se sebou samotnou bude vždy jen tak těžké, jak těžké si to my ženy samy uděláme. Pilovat fungující vztah, vychovávat ratolesti podle našeho nejlepšího vědomí, udržovat domácnost, dosahovat uspokojivých pracovních výsledků, neustále se vzdělávat nebo mít všeobecný přehled a vypadat při tom všem spokojeně, odpočinutě, svěže nebo přitažlivě jde někdy možná s obtížemi, ale jde. Všechny jsme už jistě slyšely, že všechno jde, když se chce. Tohle letité tvrzení se zdá být velkým klišé. Na toto klišé nakonec ale opravdu většinou dojde.
Někdy se může zdát, že se po nás ženách chce nespočet věcí. Věcí, které musíme udělat, zařídit, vyřídit, postarat se, předvídat, správně odhadnout, vědět a umět. A je to tak. Je to na nás. Tyhle praktické stránky našich životů se jen těžko změní. A měly by? Budeme spokojenější, když nás někdo zastoupí ve všem, co tak dobře zvládáme?
Pamatujme na nadhled
Jsme to my ženy, kdo může zdobit svět. To nám půjde jen s obtížemi, když budeme neustále otrávené, unavené, vystresované, negativní a bez úsměvu.
Pamatujme na nadhled. Věci vždycky nakonec nějak dopadnou-říkávala už moje prabábi, babi i máma. Tři generace žen, které tuhle větu pronášely s neotřesitelnou jistotou. A světe div se, měly pravdu. Není nutné vypustit duši, aby všechno bylo dokonalé, nebo alespoň skoro dokonalé. O uzlík nervů nikdo nestojí. Aniž si to uvědomujeme, nejvíce jsme pak protivné samy sobě. Co se stane, když trochu polevíme, zvolníme, využijeme svoji rafinovanost a nebudeme všechno tolik samy sobě stěžovat? Projeví se to na nás. A to chceme.
Velké maličkosti
Zaměřme se na sebe. V tuto chvíli jde pouze o nás. Dbát rad typu: usmívejte se na sebe do zrcadla, pochvalte se, řekněte si nahlas, jak vám to dnes sluší … To můžeme. Tyhle malé výroky na naši adresu určitě ničemu neuškodí. Proč ale nezajít dál? Kdo nás zná lépe, než my samy? Nejupřímnější přítelkyni má každá z nás v sobě. A přítelkyně si přece pomáhají.
Není nutné mít ideální míry, bezvadné vlasy, práci snů, nebo kráčet po boku dokonalého lamače dívčích srdcí. Vždycky bude všechno zřejmě trochu jiné, než bychom si přály, či snad dokonce plánovaly. Proto nepodceňujme maličkosti, které umí vykreslit nedostatky našich všedních dnů v úplně jiných, zářivých barvách.
O jakých maličkostech je vlastně řeč? Dělejme si malé radosti. Nespočívají v nákupech nového oblečení, další kabelky nebo v úhradě dovolené. Mluvíme o osobních, malých radostech. Mnoho jich umíme, jen jsme je možná přestaly vnímat. Vnímáme vůni čistého prádla, které se rozvoní na našem těle, a dokážeme se tou svěžestí nechat opravdově zahalit, nebo je naše velké štěstí, že jsme vybraný outfit vůbec ráno rychle našly? Jemnost čerstvě umytých vlasů si užíváme ještě dlouhou chvíli po umytí, nebo jsme rády, že jsme si stihly vlasy vůbec pořádně opláchnout od šamponu? Kávu si dokážeme vychutnat v naprosté samotě, těšíme se na ni, a proto si na ni také uděláme čas, abychom si na příjemném místě zapřemýšlely nebo trochu snily? Nebo se pro nás hrnek rychle uvařeného kafe stal nezbytnou nutností pro nastartování se?
Co hudba? Věnujeme pečlivě kousek svého času poslechu jen našim oblíbeným melodiím, které se pak odráží na naší náladě, nebo jediné, co jsme z hudebního světa poslední dobou pochytily, jsou neustále se opakující staronové, občas na nervy jdoucí kousky linoucí se z rádia po cestě do práce? Vnímejme, všímejme si. Užívejme si naše chvilky vůní, hudby, ženskosti, smyslu pro detail, decentních, nehmotných soukromých šperků, které nám jasně rozzáří oči, pokud to samy dovolíme.
Usmívejme se na okolí. Hned z několika důvodů. Není nutné přenášet chmury na společnost, ve které se pohybujeme. Málokomu se navíc vždy trefíme do takové nálady, aby dotyčný měl chuť stavět naše trable před váhu těch svých vlastních. Navíc jsme jako usměvavé velmi okouzlující, i když nám to třeba v daný moment ani tolik nepřijde. A takové si nás okolí rádo zapamatuje. Téma velkých maličkostí je na dlouhé, předlouhé zimní večery. Tyto maličkosti zasahují do každé oblasti naší osobnosti. Těmito maličkostmi přidáváme něco navíc. Jsme jimi rozpoznatelné. I přes rozsáhlost tohoto příjemného tématu, si maličkosti zaslouží alespoň pár zmíněných bodíků, o které bychom se občas mohly snažit.
- Neříkejme hned na všechno a skoro automaticky: To nemá smysl, to nemá cenu
- Nepoučujme přespříliš
- Nechme ostatní opravdu domluvit vždy do úplného konce
- Nemračme se
- Nemusíme mluvit, jako bychom chtěly prodávat bible, ale dávejme si velký pozor na slovník. Dnes na nás totiž protivný slovník všech cool výrazů a cool vulgarismů útočí z každého rohu, ulice, z dopravních prostředků, pří míjení venkovních prostorů před školou a možná je někdy obtížné tím nenačichnout J
- Nezačínejme každou větu slovem JÁ
- Nespěchejme ze zbytečných a nedůležitých důvodů
V neposlední řadě mějme chuť se obklopovat hezkými a příjemnými věcmi, které jsou pro naše oči doslova oční regenerační kapky. Pohybujme se například ve společnosti barevných svíček. Jistě, svíčky jsou radou nad zlato. Nejde ale o luxusní kořisti drahých obchodů, jen o malé radosti, nezapomínejte. Vonný olej do aromalampy naši peněženku nezruinuje. Vůně nám snadno na chvíli odvede pozornost od pošmourného počasí, nepořádku, nebo nestihnutých úkolů, naopak svádí ke chvilce vydechnutí, odpočinku a klidu.
Sebevědomí – když ušlapat, jen podpatky
Pracujme na své oprávněné sebedůvěře. Věnujme vzhledu pár nenucených chvil. Tolik, abychom byly příjemné samy sobě. Make-up filmových hvězd není úplně nezbytný. Dopřejme zvláštní péči spíš místům, o kterých víme, že s trochou snahy jsou přinejmenším působivé, přitažlivé, zapamatovatelné nebo zvláštní. Platí to určitě pro oči a lesklé, upravené vlasy. Nebojme se být ty okaté, o kterých se to říká.
Mějme vždy upravené ruce. Nejde o lak nebo perfektní francouzskou manikúru. Jen mějme takové prstíky, abychom je neschovávaly. Zastřižené a čisté nehty podpoří temperamentní gesta při naší řeči. Stejně jako parfém, který se pod zápěstím při pohybech příjemně rozvoní. Pokud jsme jedny z těch šťastnějších a umíme se lehce vznášet na lakovaných podpatcích, vyhledávejme si pro ně soukromé příležitosti. Patříme-li k těm, pro které vysoké botky znamenají trest, nechme podpatky podpatkama a dopřejme si stylový kompromis, ve kterém nebudeme sešněrovaně trpět.
Malé vychytávky nechme vyniknout i na našich postavách. Váha neukazuje zrovna chtěná čísla? Komu to nejvíc vadí? Jen a pouze nám. Kila jsou naší zásluhou, nebo vinou. Jak ta plusová, tak i mínusová. Pohyb a vyvážená strava teď ale nejsou našim hlavním tématem i přesto, že tato cesta jistě je tou správnou. Přijměme vlastní tělo i takové, jaké je právě teď. Neporovnávejme se s tvářemi a postavami, které do našich obýváků ladně vstupují z obrazovek. Samoživitelka, mamina dvou malých dětí, pracující na směny asi nebude mít stejný prostor a čas ke cvičení, jako bezdětná modelka stejného věku. Není to ten nejlepší argument, který by nás motivoval ke změně, ale ruku na srdce. Než ke změně dojde, musíme se skutečně cítit příšerně?
Přítelkyně sebedůvěra
Sebedůvěra neznamená sebevědomí.
Zvládáme tolik věcí a plníme vytrvale tolik povinností, tak proč bychom si neměli věřit? O sebedůvěru se můžeme pořádně opřít. Když to uděláme a navíc si to sem tam budeme i vědomě užívat, bude to na nás vidět. Vzhled ale zdaleka není tím nejdůležitějším faktorem posilujícím sebedůvěru.
Vtip, charisma, kouzlo, sebeironie a sebereflexe, trefné poznámky v pravý čas, lehce kousavá upřímnost, předvídavost, smyslnost, jemnost, originalita, empatie, osobní noblesa. Tyto vlastnosti, mimo dalších dvou tisíc, máme každá z nás. Jsme-li si dobře vědomy těchto zbraní, věřme v ně a vsaďme na to. Důvěřujme samy sobě při jakékoliv komunikaci. Verbální i neverbální.
Nezapomínejme na přímý postoj. Shrbená záda a tiché mumlání s vírou v sebe samu opravdu moc ruku v ruce nejdou. Pečujme o naši osobnost i tím, že opět otevřeme oči a nebudeme se zaměřovat pouze na povinnosti, nebo problémy. Vnímejme svoje postavení ve společnosti. Registrujme reakce na naši osobu a vnitřně s nimi trochu pracujme.
Pro nás, které bojujeme se sebedůvěrou, se tato důvěra v sebe samu tváří jako složitá věda o prvopočátcích nukleární fyziky. Tápeme. Občas je to pro nás španělská vesnice. A zbytečně. Pootočit se za sebou a zjistit, že jsme chybovaly, se stalo a nesčetněkrát ještě stane kterékoliv z našeho pokolení. Z bůhví jakých důvodů jsme totiž snad nepoučitelné. A jsou v pořádku, tato zpětná sebezhodnocení. Ale brzdit by nás nemusely.
Není nutné si pokaždé neúspěch schovat hluboko do sebe a pak jej ještě masochisticky pokaždé oprášit v těch nejméně vhodných situacích. V situacích, které nás ve skutečnosti ani tolik znervózňovat třeba nemusí. Stačí si dané momenty osahat podle svého, podívat se na jistou situaci z jiného pohledu, mít na paměti, že pokud nezazáříme, jak jsme plánovaly, hlavu nám opravdu nikdo neutrhne … jen budeme, a to umíme velmi dobře, zklamané samy sebe ještě dlouho.
Pilujme (sebe)úctu
Poukazujme jemně, ale důrazně na svoje myšlenky. Nevnucujme nikomu svou pravdu. Hlavně proto, abychom se pak nemusely samy před sebou kroutit nad tím, jak jsme zbytečně štěkavým způsobem raději nepustily ke slovu nikoho, kdo by s námi nesouhlasil. Chovejme úctu k sobě samotné, ale i ke druhým. Úcta, pokora a stará dobrá slušnost se do dnů dnešní dravé doby moc nehodí. Alespoň ostatní, známí i neznámí, nás o tom ustavičně přesvědčují.
Naše společnost
Neexistuje vzor báječné ženy a to je víc, než dobře. Každá jsme originál. A uvědomovat si to průběžně, je velká výhra. Snažme se chovat samy k sobě, tím pádem i k okolí tak, abychom v lepším případě vždy, v reálnějším případě většinou, v nouzovém případě alespoň sem tam, měly velkou a upřímnou chuť být v naší vlastní společnosti.
Když si báječnou ženskou …
Autorkou článku je Bára P.
Foto: http://pixabay.com/
