Nejlepší věci se vám přihodí, když se touláte jen tak. Procházela jsem Kolínem, ke kterému mám zvláštní vztah. Můj děda tam za první republiky stavěl silnice. A tak jsem si přála odnést si něco tematického na památku, třeba perly. V té ulici se na břečťanu houpal holub hřivnáč a na druhé straně postávalo poetické zákoutí. Plné květin a věcí z doby minulé. Tak jsem do Vetešnického saloniéru vešla, nechala se okouzlit a zapovídala se s majitelkou Irenou Staňkovou.
Když dvířka zavřená mám,
kouzla nádherná v sobě jen ukrývám.
Stačí však dostat od zámku klíč, otočit
a kouzla začnou se dít…
Kdy to všechno začalo? Myslím tím vaši lásku k minulému, starobylému?
S tím jsem přišla na tento svět. Už od dětství mně přitahovaly interiéry zámků. Ten nádherný nábytek. Ta vůně. Byla jsem tím fascinovaná. Hrady jsem moc ráda neměla. Byly v mém vnímání těžké. A prázdné. A milovala jsem filmy pro pamětníky. Vždycky v neděli. To až jako starší dítě. Koukala jsem na ty interiéry, ty šaty, to chování, ta mluva, noblesa. Jako teenager jsem si i zařídila pokoj nábytkem po svojí babičce.
„Pudinková panenka“
Co pro vás věci z doby minulé znamenají? Jak je vnímáte?
Mají duši. Žijí. Je v nich otisk času. Všechny ty doteky. Byly přítomny tolika věcem a událostem. A vyprávějí svůj příběh.
Každý koutek ve vašem obchůdku působí výjimečně. Věnujete se také interiérovému designu v retro stylu. Jak se starými věcmi pracujete?
Ano, to miluji. Přijde ke mně krásná věc, skříň nebo stůl a přitahuje mně a už se začíná odvíjet příběh, skládám mozaiku. Probouzím je. Dávám jim nový smysl, aby žily. Skládám dohromady věci, které k sobě patří. Tak, jak to cítím. Zdánlivě neslučitelné vytvoří úžasnou harmonii, soulad. Krásný vztah. Přijdu do nějakých prostor, které spí, a začnu je probouzet. Miluji interiéry starších domů a bytů. Fascinují mne.
Jak se k vám ty oduševnělé kousky, nábytek, ale třeba i bytové dekorace, dostávají? Jak je hledáte a podle čeho vybíráte?
Přicházejí ke mně. Nechávám se vést. Poslouchám sebe samu. Přitáhneme se. Cítím je.
„a mmmam vás, pánové…“
K působivým fotkám, které máte na facebooku, přidáváte i básně. Jak moc vás věci, kterými se obklopujete, inspirují?
Ty fotografie, stejně jako dekorování se rodí jako vize, obrazy. Mám jich plnou hlavu a je jich tam stále víc a víc. Z potoku je řeka, kterou nechávám plynout. Verše přichází samy. To je kamínek v té každé jedné krásné mozaice. Cítím to tak, mám to tak i v osobním životě.
Věnujete se také sběratelství? Co vše sama osobně sbíráte?
Přitahují mně ženské věci. Dózičky, staré pudřenky, parfémy, spodní prádlo, šaty, kabelky, krabičky. Dámský svět doby, kdy ženy byly ženami, dámami, a muži byli muži gentlemani. Svět šatů, krajek, klobouků a líbání ruky.
Svůj obchůdek máte v Kolíně. Jak se vám zde podniká?
Tam, kde se právě nacházíte, je to pravé, nejlepší místo, na kterém máte právě teď být. Cítím se v mém světě moc dobře. Mám nádherný obchod plný lásky, radosti a štěstí.
Jaké jsou vaše plány nebo sny? Co byste si přála?
Žít. Žít v souladu sama se sebou. Jít svojí cestou. Pak se vám plní všechna vaše přání.
Prohlédněte si Vetešnický saloniér on-line. Nebo rovnou zajděte: Karoliny Světlé 147, Kolín.
A jak to dopadlo s mým přáním odnést si perly? Čekaly tam na mě. Koupila jsem si rovnou dvoje. A když je nosím, děda je se mnou. Třeba se na ně díval, kdy je měla na krku jeho milá, kterou tam měl. Nebo také ne. Ale to není důležité.
Za rozhovor děkuje Jana Poncarová. Foto: Monika Čáslavová.
