Bušící srdce, zatajený dech, okamžik napětí… Jakmile se Green Day objeví na pódiu pražské Tipsport Arény a rozpálí to s písničkou Know Your Enemy, v hale vypuká davové šílenství a na place před pódiem je to jedna velká mela. Nedokážu sedět. Ještě než k tomu Billie Joe Armstrong stihne vyzvat diváky, kteří mají lístky na sezení, nadšeně vyskočím ze svého místa na nohy. Je mi zase čtrnáct a jsem zamilovaná do zpěváka své oblíbené kapely. Kvůli němu jsem si ve čtrnácti koupila pyramidový náramek, kravatu s obrázkem lebky a červené kalhoty, protože Billie Joe Armstrong na koncerty nosil červené kalhoty.
Těžko uvěřit tomu, že od okamžiku, kdy se Green Day díky albu American Idiot dostali na vrchol své slávy, uplynulo už skoro třináct let. Od písniček, ve kterých se zpívá především o sexu a marihuaně, dávno odbočili ke kritice politiky, války a byrokratického světa, přestože ještě v devadesátých letech třískali kytarami o pódium a kouřili trávu. Není tedy divu, že si návštěvníci pražského koncertu vyslechli i jejich názor na Donalda Trumpa. Kluci, kteří jsou zafixovaní v paměti svých skalních fanoušků jako drsní punkáči, se po necelých sedmi letech vrátili do Prahy s novým albem Revolution Radio a zatímco v roce 2010 zde odehráli svůj open air koncert za třicetistupňového vedra, tentokrát se jim podařilo rozehřát fanoušky v mrazivém lednovém večeru.
Obyčejný svět
Návštěvníci koncertu se během večera dočkali hned šesti písniček z desky Revolution Radio. Třeba Forever Now, která byla zdánlivě posledním číslem, nabudila skutečně divokou atmosféru tak jako většina nových songů, nicméně Billie Joe ukázal, že po nespoutané show dokáže bez mrknutí oka zklidnit svůj hlas, vzít do ruky španělskou kytaru a jako jeden z přídavků zahrát i pomalý, nostalgický „cajdák“ Ordinary World. „Já zapomněl slova,“ přiznal se uprostřed druhé sloky a odevzdaně se zasmál. „Já jen, že je to tady teď nádherný. Prostě nádherný. Jako kdyby všude zářily hvězdy.“ Ironické je, že zrovna během písně, jejíž název se dá přeložit jako „obyčejný svět“, poukázal na svou neobyčejnou skromnost.
Snad sis svůj život užil
Své letité příznivce Green Day nevýslovně potěšili tím, že zahráli i několik starších kousků jako například When I Come Around, Basket Case nebo Minority. Škoda, že z trilogie alb z roku 2012 nezazněla ani jedna písnička. Je sice trendem tvrdit, že trojice desek nebyla příliš povedená, ale pravdou je, že Billie Joe tenkrát svůj velký comeback tak docela nezvládl, přestože trilogie měla pro úspěch dobré předpoklady.
Vřískot publika samozřejmě stoupl na maximum během protřelých písní z alba American Idiot, které mají zaryté v paměti i méně znalí fanoušci. Nadšení pak bylo o to větší, když stejnojmenný singl zazněl jako jeden z přídavků. V závěsu za ním dokonce následoval i devítiminutový nářez jménem Jesus of Suburbia. Green Day zkrátka opět obhájili American Idiot jakožto jednu z nejúspěšnějších desek všech dob a dokázali, že si své místo mezi velkolepými světovými kapelami právem zaslouží.
V úplném závěru koncertu se Billie Joe Armstrong ještě na chvíli vrátil do minulosti a vybrnkal na kytaru i Good Riddance, nostalgickou písničku, v níž se zpívá: „Snad sis svůj život užil.“ V ten okamžik bylo pro skalního fanouška opravdu těžké zadržovat slzy…
Mladá krev
O skvělých hudebních výkonech a bezchybném zpěvu snad ani není potřeba diskutovat. Kluci z Green Day odvedli svou práci úplně stejně dobře jako v jakémkoliv jiném městě. Nedělají rozdíly. Netváří se, že je pro ně Praha jen nějakou hloupou, nezajímavou zastávkou. Těžko říct, kde berou všechnu energii. Energii, se kterou vydrží hrát, skákat a běhat po pódiu téměř tři hodiny v kuse. Energii, kterou umí přenést na diváky i při méně známých písničkách. Přestože zrovna hrají Letterbomb, nebo třeba novinku Youngblood, tedy písně, jejichž texty umí jen opravdu zarytí fanoušci, Green Day předvádí neuvěřitelnou show a vy máte najednou pocit, že to oni jsou jakousi mladou krví dnešního světa, přestože se začínají řadit mezi legendární „starochy“.
Když zpěvák Billie Joe prohlásil, že nechce vidět žádné selfie a mávající smartphony, uvědomila jsem si, že v době největší slávy Green Day bylo všechno jiné. Jistě, některé věci se nemění. Kdo shlédl pár videí na Youtube, věděl naprosto přesně, v jakých okamžicích nechá Billie zpívat publikum celé sloky písní a v jakých okamžicích bude křičet své oblíbené „hey ho“, bez kterého by to snad ani nebylo ono. Billieho poznámka, že návštěvníci koncertu si mají večer hlavně užít na místo toho, aby se soustředili na své smartphony, ve mně vyvolala vzpomínku na dobu, kdy bylo pro skupiny jako Green Day na světě mnohem více místa.
Kdo ví, třeba jsou jednou z posledních kapel svého druhu. Já sama jsem si vždycky říkala, že za pár let, až se má oblíbená hudba stane přežitkem, nezůstanu s hlavou zabořenou v písku a půjdu s dobou, ale teď mám strach, že další Green Day už nepřijdou.
Autorkou článku je Helena Žáková. Foto: Greenday.com
