„Ahoj, co dneska děláš?“ „Píšu článek. O životě bez podprsenky.“ Na druhý straně telefonu je pár vteřin hrobový ticho.“ „Ehm, a to sis jako vymyslela sama?“ Položila jsem ruku na svoji vesměs chlapeckou hruď a rozesmála se tak, že kdybych v tu chvíli měla na sobě podprsenku s kosticí, asi mě propíchne naskrz.
Prsa řešíme všechny. Buď jsou moc malý, nebo moc velký. Buď na ně všichni civí, nebo si jich naopak nikdo nevšímá. A taková podprsenka, to je věc. Kouzelná věc, která nás pasuje na Ženu podobně jako první menstruace a spousta dalších poprvé. Těšíme se na to, až ji konečně začneme nosit. Abychom ji pak, až přijde ta správná chvíle, mohly hrdě odhodit. Prošla jsem obdobím push-upek, přes který bych necítila ani náraz kamionu, sportovních bezešvých bolerek, nekvalitních vycpanin za pár korun i luxusních kousků, který víc než cokoli jinýho připomínají krajkový „nic“. Ale radši mám ty, který vytvářejí potřebný „něco“.
Oči jsou vejš!
Úplně „bez“ mě moc často nepotkáte. Možná ještě tak v údolí u řeky nebo v lese. Ve městě ale spíš ne. Přítomnost či absence podprsenky totiž (asi nejen v mým případě) hodně souvisí se sebevědomím. A taky se soudností. Protože hrudník bez ní fakt přitahuje pohledy. A je jedno, jestli máš jedničky nebo trojky. Koukne se tam skoro každej. A to mám vážně vyzkoušený i já.
Pamatuju si hlášku jednoho kamaráda, který v parným létě okomentoval můj superlehký outfit slovy: „Dneska je takový horko, že holky sundávají i pušapky.“ Tenhle kamarád je shodou okolností fotograf, který dokáže ocenit přirozenou ženskost a krásu. Tvrdí, že ji nic nedokáže „zabít“ víc než špatně zvolená podprsenka. „Deformuje vám to postavu. Myslíte si, že budete mít větší prsa, ale chlap se dívá jen na to, že vám ta věc nesedí a radši by vás viděl bez ní,“ říká. Totéž si asi myslel i francouzský vědec Jean – Denis Rouillon, který považoval tenhle kus prádla za nutné zlo a poukázal na mnoho výhod chození na ostro. Ženy, které „podprdu“ nepoužívají, prý lépe dýchají, mají lepší držení těla a paradoxně i pevnější prsa. Což je, vzhledem k historii podprsenky, celkem úleva.
No bra no problem
Jejím předchůdcem byla totiž šněrovačka nebo korzet. Pohodlí veškeré žádné, a to až do 19. století. Podprsenku, která už se té dnešní vesměs blíží (a naše babičky ji určitě pamatují), si pak nechala patentovat v roce 1914 Marie Phelps Jacobová. Legenda tvrdí, že americké feministky v sedmdesátých letech podprsenky pálily. Méně radikální zdroje pak uvádějí, že je zahazovaly do popelnic. Ať tak či tak, „hipísačky“ tenhle kus spodního prádla neřešily, ať už měly prsa jakkoli velká. Freedom for every body. V devadesátkách přišly supermodelky, Wonderbra , Madonna ve špičatém modelu inspirovaném Marylin Monroe a po bradavkách v ulicích nebylo na nějakou dobu ani vidu ani slechu. Teď tohle téma znovu ožívá. Hlavně v novodobých komunitách Lesan, Bohyní a Biožen. Mrkněte na web, diskusí je všude spousta a s nimi plusy i minusy.
Život „bez“ není pro každou. Některou od něj odrazují nepříliš pevná prsa, jinou jejich velikost nebo hodně citlivé bradavky, další „nezkousne“ pohledy okolí, jiná si jednoduše nepřipadá bez podprsenky dostatečně atraktivní a sebevědomá. Čím dál víc žen ale svou podprsenku spálilo, ať už pomyslně nebo doopravdy. Mluví o volnosti, ženskosti a svobodě. Už by neměnily. A jak jste na tom vy?
Autorkou článku je Michaela Michalcová. Foto: pixabay.com. Čtěte také blog autorky Stará slečna.