Historie, kterou nečekáš (a možná ji raději ani nechceš zažít)
Pleny. Něco, co dnes bereme jako samozřejmost – ale v historii lidstva to bylo všechno, jen ne pohodlné, hygienické nebo stylové. Pojďme se spolu podívat na výlet do minulosti – od dob, kdy děti balili do zvířecí kožešiny, až po dnešní bio-plenky s aloe vera.
🐚 Pravěk a starověk: Když nebylo nic
V dobách, kdy neexistovaly ani knoflíky, natož savé látky a hebké na dotek, si rodiče museli poradit jinak. První „plenky“ byly přírodního rázu – mech, suchá tráva, listí, zvířecí kůže nebo kusy látky, pokud už byly k dispozici. Dítě prostě dostalo něco, co alespoň trochu zachytilo nepořádek a mohlo se často měnit.
Ve starověkém Egyptě se používaly lněné pásy, ve Staré Číně zase vrstvy papíru nebo mech obalený v látce. A v některých kulturách (například v Africe) se prostě žádné pleny nepoužívaly – dítě bylo neustále nošeno a vnímané signály vedly k okamžité reakci.
💨 Středověk a novověk: Když to smrdělo
Ve středověku se hygiena obecně neřešila – a u dětí to nebylo jinak. Dítě bylo často baleno do pruhů látky (tzv. zavinování), ale výměna byla velmi nepravidelná. Zápach a opruzeniny byly standardem.
Až v 19. století se začíná objevovat první myšlenka opakovaně použitelných plen. Používaly se čtverce bavlněné látky, které se přivazovaly nebo sepnuly špendlíkem – a pravidelně praly, často v ruce a bez pracích prostředků.
👶 20. století: Plenková revoluce
Tady se to začíná lámat. A taky zrychlovat.
1900–1940: Textilní pleny a první „držáky“
Na počátku 20. století byly látkové pleny běžným standardem. Praly se, sušily, znovu praly. Naštěstí se objevily i první „plenkové kalhotky“ – svrchní část z gumy nebo plastu, která měla chránit oblečení a nábytek.
V USA vznikaly první firmy, které nabízely služby praní plen, zejména ve městech.
1946: Vynález, který změnil všechno
Rok 1946 přinesl první jednorázovou plenku. Navrhla ji americká maminka Marion Donovan, která vzala sprchový závěs, vystřihla z něj kalhotky a všila do nich savý materiál. Její vynález byl průlomový – ale muži v textilním průmyslu jí tehdy řekli, že „je to hloupost“.
Trvalo to, ale nakonec přišly firmy jako Pampers (1961) nebo Huggies (1978) a odstartovaly plenkovou revoluci.
1980–1990: Hromadné používání a kritika
Jednorázové pleny si získaly masovou popularitu. Ale s tím přišla i kritika – obrovské množství odpadu, chemikálie, syntetické materiály. Vznikly i anti-plenkové hnutí, které propagovalo návrat k látkovým plenám.
2000 až dnes: Bio, design a technologie
Dnes si rodiče mohou vybírat:
-
klasické jednorázové pleny (s kanálky, aloe, indikátorem vlhkosti),
-
ekologické varianty (biodegradabilní, bez chlóru),
-
moderní látkové pleny (s nepromokavou svrchní vrstvou, které se snadno perou a zapínají na suchý zip).
Plenky dnes nejsou jen funkční, ale i stylové – se vzory, barvami a velikostmi přesně na míru. A díky výzkumu v oblasti dermatologie i chemie jsou šetrnější k pokožce než kdy dřív.
📌 Zajímavost:
V průměru jedno dítě spotřebuje 4 000–6 000 plen, než se naučí na nočník. To je důvod, proč se čím dál víc rodičů vrací k látkovým nebo bio variantám – z ekologických i finančních důvodů.
Kam dál?
-
Kniha: The Diaper-Free Baby od Christine Gross-Loh – o konceptu bezplenkové komunikační metody.
-
Dokument: Unwrapped: The History of Diapers (YouTube, krátký a zábavný pohled do vývoje plen).
Úvodní obrázek: pixabay.com
