Jak bys dnes, s odstupem času, popsala svou cestu v Sidonii – co se od tvého prvního rozhovoru změnilo nejvíc?
Každá práce má nějaký směr a v průběhu času se mění. Podobně to mám i se Sidonií. Když jsem se Sidonií začala spolupracovat, tak jsem byla čerstvě těhotná a o mém těhotenství nevěděl ani můj tehdejší nadřízený. Hodně jsem rozmýšlela, zda to pro mě nebude závazek, který jsem v začátku mateřství nechtěla. Postupem času se to pro mě ale stalo příjemným relaxem a seberealizací. Po narození miminka jsem práci vnímala stále jako relax od běžných mateřských povinností ale také jako něco, díky čemu mi, jak se říká, neujede vlak. A v dnešní době je to zase o něčem jiném. Sidonie mě drží ve sledování různých témat, a nejen toho mateřství. Ale nebudu lhát. Úplně na začátku jsem si říkala, že na Sidonii nebudu dávat nic ohledně mateřství. Jenže vývoj je vývoj a každá maminka se v určitou chvíli stane odbornicí v tomto oboru, a tak jsem si s odstupem času řekla, že by byla škoda se nevěnovat i tématu mateřství. Jsem ale moc ráda, že v tématech mám volnou ruku a mohu se tedy věnovat tomu, co mě opravdu baví, o čem si ráda hledám informace a nemusím k tomu přistupovat stylem „musím“. A abych ještě odpověděla na to, co se změnilo nejvíc? Právě to, že jsem máma. Moje miminko už je parťák a můj „minulý“ život je opravdu už minulostí a vše je jinak.
Jak vypadá tvůj typický proces tvorby článku – od prvotní myšlenky až po publikaci?
Inspirace je všude kolem nás, takže prvotní myšlenky sbírám všude. Mám v mobilu poznámkový blok, do kterého si nápady píši. Ani nevíte, jak je dobré mít takový blok, když přijde tvůrčí krize. A že takových krizí bylo… Někdy pochytím nějaká témata v autobuse, na hřišti, na plakátech nebo i v televizi. Článek potom zpracuji podle toho, co mě samotnou na tom tématu zajímá a co bych chtěla předat dál. V poslední době mi se články pomáhá AI, ale rozhodně to neumí napsat tak, jak bych si představovala. Takže musím napsat dobrou osnovu, nejlépe i s dalšími informacemi, které ve článku chci mít. A bez pořádné rešerše bych ani nemohla říci, zda AI nevymýšlí nějaké nesmysly. Takže po napsání článku musím vše zkontrolovat, a pak už nahrát na Sidonii.
Stalo se ti někdy, že jsi článek vůbec nedopsala, protože „to prostě nešlo“?
Ano, stalo. Nebylo to jednou. Myslím si, že jsem kreativní člověk. Zároveň však ráda zkouším nové a nové věci. Když mě něco zaujme, tak se tomu věnuji a jakmile dosáhnu nějakého milníku, tak mě to přestane bavit. Po čase se k tomu zase třeba vrátím anebo taky ne. Někdy to tak mám i u článků. Vím, že jsem zatím nedopsala článek o obrazech do dětského pokoje. Je to právě z důvodu, že obrazy stále nemáme na zdi, a tak není o čem psát. Rozhodně se nechci vymlouvat a nějak omlouvat to, že jsem to nezvládla, jen na to ještě nepřišla řada. Pokojík totiž nemáme stále zařízený a nijak nám to nevadí, jelikož tam zatím trávíme minimum času. A potom jsem v začátcích měla několik nápadu na postcrossingová témata, jenže to prostě přestala být moje témata (postcrossingu se již nevě, takže k jejich realizaci nikdy nedošlo.
Která témata tě dnes nejvíc přitahují – a jsou jiná než na začátku?
Ve své podstatě jsou to stále podobná témata. Zajímám se o udržitelnost a recyklace, domácnost, různé tvoření apod. Řekla bych, že se tedy pohybuji stále okolo toho stejného. Jen se to rozšířilo (vzhledem k mé roli mámy) i o dětské tvoření a jinou dětskou tématiku.
Je nějaké téma, kterému ses dlouho vyhýbala, ale dnes cítíš, že ho chceš otevřít?
Nemám nic, čemu se vyhýbám, alespoň ne vědomě. Každé téma má svůj správný čas. Často mám pocit, že je zbytečné psát o tom a o tom. Jenže nakonec vždy dojdu k závěru, že možná právě to čtenáře bude bavit. A často to tak bývá. Nejspíš je to tím, že ostatní zajímají obyčejná témata a obyčejný život. Vše, na co dělám návod nebo recept, tak to vždy sama vyzkouším, aby to bylo realizovatelné.
Který tvůj článek vyvolal nejsilnější reakce čtenářek?
Nejsilnější reakce mají obecně články s nějakým tvořením. Čtenáři rádi prohlíží výrobky jiných lidí. A to jsou zrovna články, které stojí hodně času a plánování, proto asi stojí více za přečtení. Naposledy to byl návod na zajíce z tubusů od müsli a krabice od mléka. Ty nám slouží celoročně.
O čem se podle tebe v ženských magazínech stále málo mluví?
Ženských magazínů je mnoho. Myslím si, že si každá žena musí najít ten, který jí bude poskytovat, co potřebuje. V poslední době magazíny obsahují i hezky zpracované články a rozhovory, které jsou konstruktivní a dobře připravené. Já osobně vnímám jako důležité návrat k obyčejnosti, ať už v životě, organizaci svého života ale i přirozené kráse. Je v pořádku trávit dovolenou, která není „insta friendly“, mít doma staré a funkční vybavení (které už máte 10 let a více a už frčí něco jiného) a je v pořádku přirozeně stárnout, respektovat a mít ráda své tělo takové jaké je i bez zkrášlovacích procedur. A to platí i pro pány.
Co si myslíš, že ženy dnes nejvíc hledají – a co jim často chybí?
V dnešní době nejvíce na internetu a sociálních sítích dle mého názoru chybí realita života a obyčejnost, o které jsem už mluvila. I když se v poslední době situace lepší, tak si myslím, že je důležité o tom stále více mluvit. Sidonie se právě proto snaží otevírat i témata, která nejsou sluníčková anebo cokoli z běžného života. Myslím si, že se takto dají lépe oslovit čtenářky. I jim se totiž dějí úplně obyčejné věci, i ony vaří, vychovávají děti a zažívají s nimi různé milníky.
Jak si udržuješ autentičnost v době, kdy je obsah všude a tlak na výkon roste?
To je veliký oříšek. Dělám to tak, že píši o tom, co mě zajímá, baví, co žiji a dělám. Je mi jasné, že se to nemusí líbit každému, ale věřím, že své publikum si to najde. Kdybych musela psát o něčem, co mě nezajímá a tvořit „jen aby to bylo“, tak to bych dělat nemohla.
Kde nejčastěji přicházíš na nové nápady?
Možná to bude úsměvné, ale v první řadě je to o tom, že když potřebuji vymyslet témata a docházejí mi v mém poznámkovém bloku, tak přemýšlím a plánuji a vždy toho vymyslím hodně. To se mi však neděje tak často. Nové nápady často vidím venku, na procházkách a vlastně i v obchodě a všude kolem mě. To už jsem asi zmiňovala. Píši ráda o tom, co mi píše sám můj život.
Kam bys chtěla, aby se magazín posunul v příštích letech?
To je hezká otázka. Přála bych si, aby lidé zpomalili a našli si čas na čtení Sidonie. Aby jim Sidonie pomohla od přehlcení a pomohla jim se zastavit. Aby místo scrollování na sítích sáhnuli po této pomalejší variantě.
Když jsem byla náctiletá, říkalo se, že svět je hodně rychlý. Ale teď jako žena ve středním věku vnímám, že je ještě rychlejší. A není to tím, že stárnu a pomalu mi, jak se říká, ujíždí vlak. Ale doba jde neuvěřitelně kupředu a to co v minulosti platilo třeba 5-10 let, tak dneska platí sotva 2-3 roky, a pak se to rychle mění. Lidé jsou potom ve stresu a to není dobré pro nikoho.
Jaká témata by podle tebe měla Sidonie více otevírat?
Možná, že tohle je otázka pro naše čtenáře. Já jako redaktorka mohu otevřít téměř jakékoli téma a věnovat se mu klidně do hloubky.
Co pro tebe znamená „dobrý život“?
Žít tady a teď. Je to možná klišé, ale je to tak. I když všechny dny nejsou jako z reklamy, tak je důležité si dovolit nežít dokonale, ale spokojeně. Žít skromně a s respektem k přírodě.
Kdy se cítíš opravdu sama sebou?
Asi jako každá máma, když si umyju vlasy. Samozřejmě s nadsázkou 😊 A pak také, když mohu dělat něco svého. Něco, co mě baví. A stejně jako všechny mámy, jakmile mám tu chvíli volna, tak najednou nevím, co s časem a nevím, co v ten moment dělat.
Aktuálně se věnuji pročistění našeho domova od přebytečných věcí. Dělám to průběžně, skříňka od skříňky a podle druhu věcí. Zjišťuji, že toho mnoho doma nepotřebuji a mám pocit, že si tím čistím i svůj život. Cítím se potom velmi dobře. A nebojte, krámů máme doma stále spoustu. Věci potom nabízím na internetu. Člověk si uvědomí, kolik má doma věcí a kolik v tom je schovaných peněz, že si každý další zbytečný nákup opravdu odpustí. To je tedy věc, která mě v několika posledních měsících hodně naplňuje. A jak se znám, tak to brzy bude zase něco dalšího.
Co bys dnes poradila ženě, která má pocit, že se v životě „ztratila“?
Dopřejte si čas, odpočiňte si. Pokuste se být sama se sebou a urovnat si myšlenky. Přemýšlejte nad tím, co jste dělala, když jste se cítila dobře, když jste byla šťastná. Vraťte se tam v myšlenkách. A pokud vám „tam“ bude dobře, pokuste se postupně zařadit takové činnosti do svého života.
Samozřejmě, pokud má žena dlouhodobé problémy hlubšího charakteru, psychické problémy aj. Nebojte se vyhledat pomoc. V dnešní době existuje spousta psychologů, kteří jsou opravdoví profesionálové a navedou vás. Oni to nevymyslí za vás, ale pomocí vhodných otázek si sama klientka najde, kde právě teď v životě je a zda tam chce být či nikoliv.
Jaký článek by sis jednou chtěla napsat, ale ještě jsi k tomu nenašla odvahu?
Nenapadá mě, na co nemám odvahu. To bychom asi museli mluvit o konkrétním tématu. Ale obecně se snažím vyhýbat zveřejňování mého soukromí. Jsou témata, která na internet podle mě prostě nepatří. I když na takový obsah sama koukám a je to určitě zajímavé, tak já bych do toho nešla ani kdybych odvahu měla. Velkou neznámou jsou pro mě také kontroverzní nebo politická témata, ale to na Sidonii stejně nepatří, za což jsem ráda.
Používáš při psaní článků i umělou inteligenci, nebo si držíš čistě vlastní tvorbu? Pokud AI využíváš, v jaké fázi ti nejvíc pomáhá – nápady, struktura, nebo třeba jazykové doladění?
Jak už jsem zmiňovala, tak při psaní mi v poslední době pomáhá umělá inteligence (AI). Články píše v podstatě ona. Nicméně nápady a struktura jsou moje vlastní myšlenky. Vždy musím udělat anotaci a po vytvoření článku dost často i finální úpravy. Někdy přidávám i vlastní odstavce. Nejvíce mi pomáhá ve vytváření obrázků pro články. Dokáže je vygenerovat přesně podle toho, co potřebuji a je to rychlé. Ale i ty musím kontrolovat. Jednou i přes mou kontrolu měla osoba na obrázku obě ruce levé, nebo měla více prstů apod.
Takže tvorba je to moje, myslím, že do článků vkládám to nejhlavnější – téma, a to co ve článku má být obsaženo. A pak už je asi jedno, zda to napíše AI nebo případný živý kolega/podřízený.
Máš někdy obavu, že by AI mohla nahradit lidské autory?
Samozřejmě je to relevantní obava obecně nejen v autorství. Nicméně právě v době AI bude velmi cenný lidský přístup a už i teď přímo na sobě vnímám, že raději budu důvěřovat někomu, jehož tvorba stojí na pevných základech. Uměla inteligence je dobrá, pokud se dobře uchopí. Spoustu věcí dokáže udělat lépe než člověk. Nenahradí však autentičnost, není to člověk, není socializovaná, je prázdná. S jejím příchodem bude teď řadu let možná i desítek let o tom, najít ten správný balanc využívání umělé inteligence ve všech oborech. O to těžší to bude, když se AI neustále pod rukama mění a zdokonaluje.
Co podle tebe AI nikdy nedokáže nahradit v lidském psaní?
Hloubku, autentičnost a pravdivost. Já umělé inteligenci prostě nedůvěřuji. Teď si uvědomuji staré známe „důvěřuj, ale prověřuj“. Už mnohokrát mi dala nepravdivé informace. Pokud se podíváme na příběhy lidí, kteří ji žádali o radu a ona jim „poradila“ např. sníst jedovatou houbu nebo jiné podobné případy, tak je mi z toho úzko. Kromě toho, že máme mít svoji vlastní hlavu, tak snad už od základní školy, kdy byl internet ještě v plenkách, vím, že si informace mám ověřit od různých zdrojů. AI sice čerpá z různých zdrojů, ale z jakých? Je to hodně rozsáhlé téma.
Ale abych se vrátila k tomu, proč nemůže nahradit lidské psaní. Ona zvládne kvantitu, napíše toho mraky, v tom je dobrá. Je potřeba to ale projít, aby to bylo pravdivé, nebyly řeči o ničem. Musím ale zmínit, že může být chyba i ve mně, třeba ji špatně používám. Na to jsme zatím nikdo návod nedostal.
Kdybys měla Sidonii popsat třemi slovy, jaká by to byla?
Z pohledu mě jako redaktorky – tvůrčí volnost, pocit naplnění, „moje“
Z pohledu čtenářů bych si přála, aby to byla tato slova – obyčejnost, tvoření, lidskost
A úplně na závěr – co bys chtěla vzkázat čtenářkám, které tě pravidelně čtou?
Užívejte si život podle vlastního uvážení, a i když se to ostatním nelíbí, tak je to jejich problém. Mějte se rády takové jaké jste. Děkuji vám čtenářkám a čtenářům, že tu jste, protože bez vás by nebyla Sidonie.
Sidonie-casopis.cz – Zdeněk Jindra
Úvodní fotografie autorky – AI jak si představuje H. Novotnou při práci
– poznámka vedoucího redaktora – velmi kritická 🙂 – AI nezachytila její půvab, úsměv a kouzelné oči – čtenářky a čtenáři mohou posoudit zde.
