Názory na leden se liší. Pro někoho symbolizuje nový začátek. Pro jiného je nesnesitelně dlouhý a chladný. Každopádně nyní už je za námi. Doprovázely váš leden novoroční předsevzetí? A co když se vám je nedaří plnit?
Mnohé z nás vstupují do nového roku plny očekávání pozitivních změn a nových počátků. Na druhou stranu je leden také měsícem rozčarování, kdy po nadějných začátcích přichází krutá realita. Z počátku roku přeplněné posilovny sepostupně vylidňují, prodej tabákových výrobků začíná opět stoupat a plnění snů se odkládá zase na příští rok.
Novoroční předsevzetí nevychází. No a co?
Není náhodou, že většina novoročních předsevzetí upadne v průběhu prvních měsíců nového roku v zapomnění a myšlenky na ně se vynoří opět až k jeho konci, kdy hodnotíme, jak úspěšný byl rok předchozí, co bychom měly změnit a kam svůj život nasměřovat. Toho se snažíme dosáhnout i pomocí novoročních předsevzetí, která jsou v podstatě každý rok stejná. A tady se dostáváme do začarovaného kruhu. Proč se nám ale vlastně nedaří novoroční předsevzetí plnit? Většinou za to může několik faktorů:
1. Naše očekávání jsou příliš nerealistická. Pokud se rozhodneme, že budeme chodit běhat každý den a dříve jsme se k tomu odhodlaly sotva jednou do měsíce, nejspíše uspokojivého výsledku nedosáhneme a bude následovat zklamání. Své cíle bychom si mělystanovovat s ohledem na své předchozí chování a zvyky a postupně buď přidávat, nebo ubírat intenzitu, se kterou činnost vykonáváme.
2. Chceme změnit příliš mnoho věcí najednou. Začnu žít zdravěji, budu cvičit každý den, napíšu knihu, přečtu každý měsíc alespoň deset knih, budu chodit dvakrát měsíčně do divadla… Pokud chceme začít dělat věci, které jsme nikdy předtím nedělaly a naordinujeme si toho příliš mnoho najednou, s velkou pravděpodobností pro nás hlavním problémem bude délka dne, který ve svých 24 hodinách nedokáže pojmout všechny naše smělé plány.
3.Neumíme správně definovat, co vlastně chceme. Většina našich předsevzetí je příliš vágních. Neměly bychom se soustředit pouze na to, ČEHO chceme dosáhnout, ale také na způsob JAKonoho výsledku chcemedocílit.
4. Když svého cíle nedosáhneme hned, vzdáme to. Říká se, že ani Římnebyl postaven za jedenden. Nechme věcem volný průběh a nebuďme ve stresu z toho, že dosažení našich předsevzetí trvá déle, než jsme čekaly.
5. Cesta je cíl. Pochvalme se za každý pokrok, který uděláme a užívejme si cestu, po které jsme se vydaly, abychom vysněného cíle dosáhly. To, že ze sebe chceme udělat lepší lidi je přeci také úspěch, ne?
Život jde dál
Když svá novoroční předsevzetí nesplníme, nutně to pro nás neznamená konec světa ani to, že jsme neuspěly a jsme neschopné. Neměly bychom být na sebe naštvané, že všechno nejde podle našich představ a cesta k vysněnému cíli je plna nečekaných překážek.„Není růže bez trní a není cesty bez překážek.“ Pokud je naše mysl pozitivně nastavená a usilovně na sobě pracujeme a zlepšujeme se, úspěchy se časem určitě dostaví.
Možná to nebude tento měsíc, možná ani tento rok, ale jednoho dne se tak určitě stane. Anebo si uvědomíme, že některé věci ve skutečnosti nejsou tak důležité a že jim zbytečně přikládáme příliš velký význam. Hlavní je vytrvat ve svém snažení a věřit, že je v našich silách dosáhnout všeho, co si naše srdce zamane.
Ať je váš rok plný splněných přání!
Autorkou článku je Nikola Cieslarová. Foto: pixabay.com
