Jsou období, kdy se ráno probudíme plné energie. Máme chuť tvořit, plánovat, poznávat nové věci a těšíme se na každý další den. A pak přijdou chvíle, kdy je všechno jinak. Budík zazvoní, ale místo nadšení cítíme únavu. Povinnosti, které jsme dříve zvládaly s lehkostí, se najednou zdají být mnohem těžší. Úkoly odkládáme na později, nic nás netěší a začínáme si vyčítat, že jsme ztratily motivaci.
Pokud jste někdy podobné období zažila, nejste sama. Ztráta motivace není známkou lenosti ani selhání. Je to přirozená součást života, která potká každého člověka. Někdy trvá jen několik dnů, jindy se může protáhnout na týdny nebo měsíce. Důležité je pochopit, proč k ní dochází, a nebýt na sebe zbytečně přísná.
Motivace není něco, co máme stále stejně
Často si představujeme motivaci jako nevyčerpatelný zdroj energie. Myslíme si, že úspěšní lidé ji mají neustále. Ve skutečnosti je to ale jinak.
I lidé, kteří působí sebejistě a mají za sebou velké úspěchy, zažívají období pochybností a únavy. Rozdíl není v tom, že by nikdy neztratili chuť pokračovat. Rozdíl spočívá v tom, že přijmou podobné období jako přirozenou součást života.
Stejně jako se střídají roční období, střídají se i období plná energie s těmi klidnějšími. A není na tom nic špatného.
Možná jste jen příliš dlouho jela naplno
Mnoho žen se snaží zvládnout všechno. Práci, domácnost, děti, partnera, rodiče, přátele i vlastní koníčky. Každý den se starají o potřeby ostatních a večer si říkají, že zítra musí zvládnout ještě víc.
Jenže lidská energie není nekonečná.
Pokud dlouhodobě odpočinek odsouváme na poslední místo, tělo i mysl si o něj jednou řeknou samy. Někdy únavou, jindy nemocí a velmi často právě ztrátou motivace.
Možná tedy nepotřebujete další motivační citát ani nový plán. Možná potřebujete obyčejný odpočinek.
Přestaňte se srovnávat
Jedním z největších zabijáků motivace jsou sociální sítě. Otevřeme telefon a během několika minut máme pocit, že všichni kolem nás něco budují, cestují, sportují, podnikají nebo plní své sny.
Jenže vidíme jen to, co nám ostatní chtějí ukázat.
Nevidíme jejich pochybnosti, neúspěchy ani chvíle, kdy se jim také nic nechce.
Když svůj běžný den porovnáváme s cizími nejhezčími okamžiky, přestáváme věřit, že jsme dost dobré. A právě tehdy motivace mizí jako první.
Nemusíte mít velký cíl každý den
Máme pocit, že každý den musí být produktivní. Že bychom měly udělat něco velkého, posunout se vpřed nebo splnit dlouhý seznam úkolů.
Jenže některé dny jsou určeny k tomu, abychom prostě jen byly.
Přečetly si pár stránek knihy.
Vyrazily na procházku.
Seděly s šálkem čaje na balkoně.
Povídaly si s kamarádkou.
I takové dny mají svůj význam.
Ve skutečnosti právě během nich často načerpáme sílu pro všechno, co přijde později.
Začněte maličkostmi
Když se cítíme bez energie, máme tendenci stanovovat si velké cíle. Od zítřka začnu cvičit. Přečtu deset knih. Naučím se nový jazyk. Přestanu odkládat práci.
Jenže právě velikost těchto plánů nás může odradit.
Mnohem lepší je začít jedním malým krokem.
Ustlat postel.
Projít se deset minut venku.
Přečíst jednu kapitolu.
Zalít květiny.
Napsat jednu stránku.
Každý malý úspěch postupně vrací pocit, že se věci opět dávají do pohybu.
A motivace často nepřichází před činem. Přichází až během něj.
Dovolte si změnit směr
Někdy není problém v tom, že jsme ztratily motivaci. Možná jsme jen ztratily chuť pokračovat v něčem, co už nám nedává smysl.
Možná nás práce přestala naplňovat.
Možná jsme vyrostly ze starých snů.
Možná jsme se změnily.
A to je v pořádku.
Nemusíme celý život jít stejnou cestou jen proto, že jsme se na ni kdysi vydaly.
Občas je nejodvážnějším krokem právě rozhodnutí změnit směr.
Buďte na sebe laskavější
Když ztratíme motivaci, býváme samy k sobě velmi tvrdé. Vyčítáme si lenost, nečinnost nebo nedostatek vůle.
Jenže kdyby stejnou situaci prožívala vaše nejlepší kamarádka, pravděpodobně byste ji neodsoudila. Povzbudila byste ji, aby si odpočinula a dala si čas.
Proč tedy stejnou laskavost nedopřejeme samy sobě?
Možná právě teď nepotřebujete být výkonnější.
Možná potřebujete být trpělivější.
Každé období jednou skončí
Život není přímka. Jsou dny plné radosti i období, kdy se zdá, že všechno stojí na místě. To ale neznamená, že už nikdy nebude lépe.
Stejně jako po zimě přichází jaro, vrací se i chuť tvořit, plánovat a těšit se z nových věcí. Někdy stačí několik dní odpočinku. Jindy pomůže změna prostředí, nový koníček nebo obyčejný rozhovor s člověkem, který nás dobře zná.
Nejdůležitější je neztratit víru, že současný pocit není trvalý.
Protože není.
Až se jednou ohlédnete, možná zjistíte, že právě období, kdy jste měla pocit, že stojíte na místě, bylo ve skutečnosti časem, kdy jste sbírala sílu na nový začátek. A ten může přijít kdykoliv – třeba právě zítra ráno.
