Chystáte se na dovolenou a přemýšlíte, jestli si s sebou zabalit nějakou tu konzervu… Nebo raději ne?! Nechcete, aby se na vás lidé za hranicemi koukali přes prsty a aniž promluvíte, uhodli, odkud přijíždíte. Ale proč jsme na sebe tak přísní? Vždyť ani německý turista není dokonalý.
Sedím na kameni a je mi dobře. Je mi víc než dobře. Lebedím si totiž na jižním pobřeží chorvatského ostrova Hvar. Ve vzduchu se mísí vůně levandule a rozmarýnu, sluneční paprsky pálí a já si vychutnávám ten proud teplé energie. Snažím se jí nasát co nejvíc. Škoda jen, že nejde napytlíkovat do zásoby, nechat ve spíži, ve sklepě, na půdě a pak ji po troškách užívat na podzimní deprese nebo v období vánočního shonu.
Symfonie mořských vln, které naráží do skal a útesů, je jako balzám na pocuchané nervy z pracovního kolotoče. Otevřu knížku a v zápětí ji zase odkládám, protože nelze odolat harmonii tohoto okamžiku. Zavírám oči a cítím, jak se pomalu propadám do naprosto jiného časoprostoru. Ne, ještě chviličku, aspoň malou chviličku!
Neustálé túrování motoru, které příšerně řeže do uší, mě však nekompromisně vrací zpět. Po asi dvacátém pokusu rozpohybovat motorový člun, kotvící nedaleko mě, se ozve směrem ke skupince dětí s barevnými kšiltovkami a batůžky na zádech: ,,Tak nic děcka, děte se kópat, nikam se nejede!“. No ano! Jsme přeci v Chorvatsku! V oblíbené destinaci českých turistů.
Chorvatsko není zase tak levné
V posledních letech sem směřuje čím dál tím více, ovšem nutno podotknout, nejen českých rodin. Není se také čemu divit. Neuvěřitelně čisté moře plné života, krásné hory, historické památky, přátelští a pohostinní lidé. Na své si zde přijdou milovníci potápění, windsurfingu nebo horolezci, kteří přijíždějí především na podzim a v zimě a kromě hor a strmých skal si užívají také víno.
Zdejší víno, dozrávající na prudkých svazích, kořeněné mediteránským klimatem by jistě neurazilo žádného zkušeného vinaře. Podobně i místní restaurace by beze sporu dokázaly uspokojit klidně nejednoho kuchaře pyšnícího se michelinskou hvězdou.
Tak proč tedy vozíme do Chorvatska paštiky? Co si budeme povídat, přesto že je naše republika jistě hospodářsky vyspělejší zemí, některé produkty a potraviny jsou zde nabízeny o trochu dráž než u nás doma a na ostrovech jsou ceny pochopitelně ještě vyšší. Zřejmý je také rozdíl mezi oblastí Istrie a střední a jižní Dalmácií.
Takže například v Pule si vychutnáme půllitr Ožujska nebo Karlovačka * za 14 kun (cca 51,80 Kč) zatímco v Dubrovníku za něj zaplatíme kun 18 (cca 66,60 Kč). Podobné rozdíly najdeme také u vína, kávy, ryb, pečiva nebo zmrzliny. Je libo dobrý oběd nebo večeři? Ryba nebo mořské plody? Jsme-li dva, měli bychom mít v peněžence alespoň 250 kun (cca 900 Kč, ještě nemám děti, tudíž všechno měřím na ,,páry“, maminky prominou…).
Nálepky na čele národů
Také cesta něco stojí, dálnice nejsou zadarmo. A když si nějaká průměrná česká rodina dopřeje dovolenou v zahraničí, většinou si nemůže dovolit vše. Tak proč nesnížit náklady na dovolenou domácím proviantem? Já takovým rodinám fandím. Myslím, že bychom měli sundat ty černobílé brýle, neodsuzovat se, neponižovat se a rozhlídnout se kolem sebe.
Vždyť i ostatní evropské národy mají nějakou tu nálepku. Němci jsou experti na ponožky v sandálech, navíc jim často ,,všude vše patří“, i s vadou sluchu nepřeslechneme Italy, Poláci nepřekročí hranice bez metrových antén vysílaček na střeše svých vozů. A jistě bychom mohli v tomto výčtu pokračovat dál.
Zase to pálí, motorový člun naskočil, děcka jsou pryč. Ještě jednou se oddám náruči mořských vln a půjdu připravit večeři. Třeba nám ještě nějaká ta paštika zbyla.
Autorkou článku je Zuzana Jírová. Foto – autorka.
