Život je fascinující cestou, během které se snažíme poznat a objevit, kým skutečně jsme. V kategorii Jsem nahlížíme do hloubi našich duší a dělíme se o osvěty, zkušenosti a poznatky, které nám pomáhají lépe porozumět sobě samým.
„Nedýchej jenom, ale žij.“ Toto motto nás provází v každém kroku na cestě k sebepoznání. Jako ženy máme unikátní schopnost vytvářet, milovat a přizpůsobovat se v nespočtu situací, a to vše s grácií a silou. Je čas, abychom si tuto sílu uvědomily a objevily v sobě nejen ženy, ale i bytosti plné vášně, snů a touhy po smyslu.
Cesta k objevení své pravé podstaty může být náročná, plná nejistoty a zkoušek. Může nám odhalit stránky, které jsme nikdy nečekaly. Ale výsledek? Uvědomění si, jak jsme skutečně jedinečné, krásné a silné. Uvědomění si, že každý z nás má svou vlastní cestu, svou vlastní pravdu.
Připojte se k nám v této kategorii, kde na vás čekají inspirující články, rozhovory a osobní zkušenosti od těch, kteří už nějakou část své cesty prošli. Najděte inspiraci, návod, nebo třeba jen pochopení v těchto slovech a dejte svému životu nový směr – směrem k sobě samé. Ponořme se společně do hlubin našeho já a objevme skutečné klenoty, které v nás dřímají.
Novinářka a copywriterka Jana Poncarová vydává svoji prvotinu. Román Podbrdské ženy bude na pultech knihkupectví 23. října. Kniha vypráví osudy tří generací žen, jejichž životy se odehrávají na pozadí událostí minulého století v podhůří Brd. Autorka knihu pokřtí v sobotu 3. listopadu v Plzni.
Vysedávám v kavárně, piju cappuccino a píšu článek. Kdesi mezi čelem a spánkem mě tlačí výčitka – doma toho čeká tolik. Nezapnula jsem nacpanou pračku. Budu muset luxovat. Vyvenčit psa. Povinnosti. Jsem žena, a tak to zvládnu. Potom.
Sbalte si do košíku víno a nůžky. Víno k pití. Nůžky na bylinky. Pozvěte kamarádky. Uspořádejte si svatojánský večírek pod širým nebem.
Žila jen pětadvacet let a napsala na čtyři desítky oceňovaných skladeb, které dodnes hrají rozhlasové stanice po celém světě. Byla mimořádně nadaná. V době, kdy nebylo běžné, aby žena skládala a dirigovala orchestr, šla za svým cílem. Na tváři lehký úsměv. „Mít radost z prostoty a maličkostí, zpívat vždycky, usmívat se jak nejvíce to jde,“ napsala optimisticky…
V plzeňském hotelu Continental se před válkou scházela smetánka. Za okupace si ho oblíbili příslušníci gestapa. Po nich důstojníci americké armády. Generál Hinds se právě tady zamiloval do Eugenie Ledecké, mladé vdovy a majitelky hotelu. Z USA poslal své vyvolené prsten. Místo milostného dopisu ale dostal krátkou noticku od diplomata Jiřího Janečka: Veni, vidi, vici.
Móda jako svoboda v nesvobodě. Takový je název dvou módních přehlídek, které si na začátek května připravily plzeňské dívky a ženy ze spolku Liberty. Originální dobové modely představí v pátek 4. května v restauraci hotelu Continental a v sobotu 5. května ve vojenském kempu za obchodním centrem Plaza.
Kdybych si měla sednout k ohni, zavřít oči a představit si sebe sama jako zvíře, byla bych vlčice. Trochu osamělá vlčice, která se toulá v lese, čichá k borovým šiškám, válí se na louce, nastavuje čumák větru a pomrkává na hvězdy. Občas bych potkala tu nebo onu přítelkyni a toho nebo onoho přítele. Moje smečka je totiž rozprchlá…
V květníku ovázaném pentlí se zelenají výhonky pšenice, na okně stojí váza s březovými větvičkami ověšenými vyfouknutými vajíčky. Žádné laciné kreatury z hobby marketů. A podobné budou celé letošní Velikonoce – s tradicí, ale bez průmyslových lákadel a zvyků, které bolí.
Cítíte se unavení, malátní, klíží se vám oči i po kávě a trápí vás pocit nafouklého břicha? Také se vám zhoršila pleť a vlasy a máte kila navíc? To vše a ještě mnoho dalších problémů s sebou nese příchod jara. Po zimě se obvykle necítíme plní energie, tak jak by tomu mělo být, ale spíše…
Jedno okřídlené rčení praví, že pes je nejlepší přítel člověka a pro Inuity je zase měřítkem toho, jestli jste chudí, nebo bohatí skutečnost, zda máte, nebo nemáte psa. Nechápala jsem to. Až když jsem si psa sama pořídila, všechno se změnilo.
