Bistro bude! Pod tímto heslem se nesl benefiční večer v pražskému klubu FAMU pro Kuchařky bez domova, které působí v rámci neziskové organizace Jako doma. Benefice přinesla 85 351 korun, nadace Divoké husy přidá 60 tisíc korun, což dohromady dává sumu 145 351 korun.
Zanedlouho tak budou moci zájemci chodit na dobroty ke kuchařkám bez domova do bistra na pražském Smíchově. Zuzka, Helča, Eva, Jinka, Růženka…, kuchařek je stále víc. Některé dokonce už bez střechy nad hlavou nejsou, díky vaření a pečení dobrot, i díky tomu, že si – za pomoci Jako doma – našly přivýdělky, žijí alespoň v azylových domech. Čiší z nich optimismus a chuť do života, což se odrazilo i na pohodovém večeru. Ženy za dobrovolný příspěvek veganské dobroty: gulášovou polévku z hlívy ústřičné, zelné či špenátové štrůdly, lehký bramborový salát, papriky plněné rýží, zeleninou a tofu, mini mufiny… Zájemci si mohli v bazaru zakoupit různé oblečení, zájem byl o již proslulá trička s nápisem „Jsem pouliční živel“. Za benefiční příspěvek bylo možné koupit pragomoští limonády a cider.
Med roku 2015 i skica z Aloise Nebela
O budoucím bistru i Kuchařkách bez domova holky pohovořily při společném nástupu na pódium. Hrály kapely, dražily se věci. Dražily se obrázek od Kláry Doležálkové skejťaček z Barcelony, dárkový poukaz na workshop kosmetika hrou, sprejík do gatěk, med od Gabriely Kontra, který získal ocenění Med roku 2015 (nikde jej však nekoupíte), obrázky od MOU Paper Lovers, deka od Veroniky Bratrychové, fotka Václava Jiráska nebo skica z Aloise Nebela. Nejen očím lahodil dort z Momentu s marcipánovými motýly. Organizátorky z Jako doma si průběh pochvalovaly: „Benefiční večírek se podle nás velmi povedl! Děkujeme všem, kteří nám s ním pomohli, ať už organizačně, moderačně, zahráli, zazpívali, fotili, přinesli hadry do bazáru, dali nám nějaká díla, nějaká díla si vydražili, hadry koupili, hodně se najedli, přišli a večírek si užili.“
Ženy, které byly na dně, to nevzdaly
Aktivita Kuchařky bez domova má podle slov Lexy Doleželové z Jako doma za cíl propojení dvou zdánlivě odloučených skupin – lidí bez přístřeší a veřejnosti. Ženy bez domova podle ní vaření baví a do práce se těší. Když vyhledávají recepty, hýří nápady. Jsou skvělá parta. Mnohdy mají zkušenost s životem na ulici, byly na samém dně, ale nevzdaly to. Kuchařkám bez domova fandí i Kateřina Bursíková Jacques, která nedávno – jako jediná Češka – získala certifikát na nejnáročnější a nejprestižnější kuchařské škole na svět Le Cordon Bleu v Londýně. „Kuchyň musí fungovat jako tým, přestože na škole jede každý za sebe, zažili jsme toho spolu opravdu hodně,“ uvedla pro časopis Gurmet, kde prozradila i to, že zatím zůstává v Londýně a sbírá zkušenosti v indické restauraci slavného a milého šéfkuchaře Cyruse Todiwala.
Nejsou ukňourané, pracují profesionálně
V budoucnu by ráda pracovala kupříkladu u svého oblíbeného šéfkuchaře Michela Rouxe a zároveň by ráda pomáhala právě Kuchařkám bez domova. „Projekt sleduji od samého začátku a vidím během pár let neuvěřitelný pokrok. Skláním se před ředitelkou Jako doma Lexou i před všemi ženami, které myšlenku posouvají dál a dál. Fandím jim, protože úžasně propojily témata gender, jídlo, sociální postavení a osvěta. Nejsou ukňourané, mají svoji hrdost a pracují profesionálně. V poslední době jsem bohužel nic neochutnala, ale bramboráky před dvěma lety byly výtečné. Předpokládám, že jsou dnes s chutěmi a kvalitou jídel ještě lepší a byla by pro mě čest, kdybych jim po návratu z Londýna mohla pomoci a třeba se i něco naučit. Například to, jak se postavit osudu, když vás srazí na kolena, nebo jak se takové situaci alespoň umět zasmát. Držím palce!“
Autorkou článku je Andrea Cerqueirová, Zdroj foto: Facebook Jako doma, autor Petr Zewlakk Vrabec a Facebook Kateřiny Jacques
´
