Některé věci házíme v životě za hlavu. Protože mají čas. Jenže léta kvapí a jednou si můžeme říkat: měla jsem to tehdy udělat. Inspirujte se a vyvarujte se nejčastějších věcí, kterých lidé na smrtelné posteli litují.
Lidi na smrtelné posteli zpovídala australská písničkářka Bronnie Ware a jejich zkušenosti zaznamenala ve světovém bestseller: Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Bronnie nás na stránkách své knihy provází myšlenkami převážně starých, ale i mladých lidí, kterým ve chvíli rozhovorů zbývaly poslední týdny nebo měsíce života.
Pěstujte pravá přátelství
Žijeme v době, která se točí především kolem povinností, ať už v zaměstnání nebo doma. Málokdo z nás dokáže v životě najít rovnováhu mezi prací a zábavou. Řada z nás si myslí, že zábava je zbytečně promrhaný čas, který se dá využít mnohem efektivněji. K čemu vám ale budou peníze a postup na kariérním žebříčku, až budete ležet na smrtelné posteli? Spolu s autorkou knihy si myslím, že v tu chvíli pro nás bude mnohem lepší a důležitější mít kolem sebe přátele, se kterými jsme sdíleli kus života.
„Společná minulost a porozumění vám poskytne útěchu, když dojdete na konec cesty.“
Žijte podle svého srdce
Řada autorčiných pacientů naříkala nad uplynulým životem, který jakoby ani nebyl jejich vlastní. Nechápali, proč nešli za svými sny, a proklínali sebe i ostatní za to, že žili život někoho jiného. Když už teď měli odvahu na to se vzepřít, bylo pozdě. Smrt klepala na dveře. A tak prostřednictvím této knihy vzkazují tito ponaučení umírající všem, kteří ještě mají čas otočit své životy tím správným směrem:
„Žijte tak, jak to sami cítíte, a nestarejte se o to, co si myslí ostatní.“
Projevujte lásku i nahlas
Pokud jednou odejdete bez toho, abyste řekli svým nejbližším, jak moc je máte rádi, je to jako byste si s sebou vzali poklad, který už nikdy nikdo nenajde. A vám se také bude ze světa těžko odcházet, pokud neuslyšíte slova, na která jste čekali celý život. Pokud nahlas vyjádříme své city, neděláme ze sebe slabochy, naopak. Posílí to nás i druhé a navíc ještě odvalíme z cesty jeden z balvanů, který nám brání v odchodu ze života.
Autorka knihy se zde zamýšlí nad otevřeností lidské duše v době dětství a dospělosti, když píše, že jsme si „vytvořili společnost, kde jsou dospělí osamocení a oddělení. Pracovat společně, vyjadřovat své city a mít radost bylo pro děti, naprosto přirozené. Sice jsem byla smutná z toho, že dospělí tuto schopnost být otevření ztratili, ale zároveň mi to přinášelo naději. Pokud jsme kdysi také byli takoví, což pro nás všechny určitě v různé míře platilo, tak se snad dokážeme naučit být takoví znovu.“
Žijte současným okamžikem
Řada z nás žije stále nebezpečně ukotvená v minulosti, kterou už nemůžeme změnit. Do velké míry navíc upíráme své touhy také do budoucnosti, a tak nám život pomalu a nevědomě utíká mezi prsty.
V knize o tomto lidském neduhu jedna z umírajících pacientek říká:„Jistěže je důležité pracovat na tom, aby člověk našel svůj smysl života a v rámci svých možností něčím světu přispěl. Ale aby vaše štěstí záviselo na konečném výsledku, to není pravá cesta. Vděčnost za každý den na této cestě je klíčem k tomu, abychom rozeznali a prožili štěstí hned teď. Ne až se dostaví výsledek, odejdete do důchodu, nebo až se stane tohle nebo tamto.“
„Nemyslete na minulost ani na budoucnost. Štěstí je právě teď.“
Vykročte z pohodlí ke změně
Kolikrát si třeba i vy říkáte, že změníte tohle nebo tamto, protože víte, že taková změna vám přinese štěstí. Uvědomujete si, že vás náhlá a velká změna bude bolet, ale také víte, že vám přinese kýžené ovoce. Přesto se stává, že bolestivou, ale přínosnou změnu odsouváte na neurčito a dále raději spočíváte v bezútěšném, ale zajetém pohodlí. Lidé si zkrátka vytvořili své vlastní pasti, které po léta rostou a sílí. Dají se ale překonat, jen mít tu správnou motivaci a výdrž. A co vyhrajete, když zkusíte překonat sami sebe? Štěstí na celý zbytek života.
Sama Bronnie Ware o tom ve své knize píše: „Chce to statečnost, když chceme dosáhnout velkých změn. Čím déle zůstáváme v nevhodném prostředí a zůstáváme jeho obrazem, tím déle si upíráme příležitost poznat skutečné štěstí a uspokojení. Život je příliš krátký na to, abychom ho jen pozorovali, jak nás míjí, a to jenom kvůli strachu, nad kterým se dá zvítězit, když mu budeme čelit.“
Jakoby každý den byl poslední
My lidé jsme si zkrátka zvykli kolikrát jen přežívat ve zdánlivě bezpečném koutě vnitřního světa. Bojíme se vzdát svých jistot a vydat se vstříc novým dobrodružstvím, které mohou posílit naši duši. Kniha spisovatelky Bronnie Ware vyzývá ve všech svých kapitolách k vymanění se ze stereotypu, který nám v hloubi duše nevyhovuje.
Nabádá nás k pravému vychutnávání života, který utíká mnohem rychleji, než si myslíme. Chcete někomu říct, jak moc vám na něm záleží? Láká vás plnit si konečně jen své vlastní sny? Chcete udělat něco příjemně bláznivého, na co vás doposud nestačila odvaha? Udělejte to, dokud je čas.
Jen s odvalenými balvany pro vás jednou odchod ze života ztratí nálepku jeho promarnění… A tak zkrátka žijte – naplno a bez zábran. Jako by každý den měl být tím posledním.
Autorkou článku je Jarmila Flaková, foto: pixabay.com
