Zlatá dvacátá? Co ženy před sto lety nemohly a my můžeme

Také vám přijde úsměvné, že s letošním nástupem nového roku jsme se ocitli ve 20. letech? S heslem „20. léta“ si pravděpodobně většina z nás spojuje zkracování sukní nad kolena, příchod charlestonu, grotesek nebo zkrátka zlatou éru První republiky. Letos vykračujeme do úplně jiných 20. let. Opravdu bylo před 100 lety všechno tak růžové, jak si představujeme?




Přiznejme si, že co se týče dosažení rovnoprávnosti s muži, ať už mluvíme o profesním či osobním životě, ženy čeká ještě poměrně dlouhá a krkolomná cesta. Pokud se ale ohlédneme do doby před 100 lety, zjistíme, že za sebou máme úctyhodný kus. Volit, studovat, budovat kariéru nebo jen posedět v restauraci bez doprovodu bylo pro dámy žijící ve 20. letech minulého století nepředstavitelné i ve vyspělých zemích. O čem jsme si v první polovině minulého století mohly nechat jen zdát?

Volební právo

Zatímco na průkopnickém Novém Zélandu získaly ženy volební právo už v roce 1893, mnoho moderních světových velmocí v tomto ohledu zaostávalo. Přestože Nový Zéland byl kolonií Spojeného Království, Britky směly volit až od roku 1918, ovšem pouze po dovršení třiceti let. Spojené státy, které vždy představovaly kolébku demokracie a rovnocennosti, dokonce poskytly ženám možnost volit ve všech jednotlivých státech až dvě léta později.  Stejně tak pro československé ženy se stal klíčový právě rok 1920. Španělky, Francouzsky, Italky nebo Portugalky si však musely ještě pěkných pár let počkat.

Přístroje ulehčující domácí práce

Vysavače, pračky, sušičky, indukční plotny… Umíme si bez takových věcí představit život? Přestože ve 20. letech se do domácností pomaličku začínaly poprvé dostávat elektrické spotřebiče, vlastnit je nebylo až tak přirozené jako dnes. Těžko bychom v roce 1920 našli český venkovský dům vybavený mixérem, pračkou, vysavačem a plynovým sporákem. Domácí práce zabraly ženám mnohem více času. Tvrzení, že domácnost je jediné místo, kde by se dáma měla realizovat, bylo navíc všeobecně rozšířené. Nutno podotknout, že toto si mnozí lidé – a není jich málo – vlastně myslí i v 21. století.

Studium a kariéra

V období první světové války, kdy muži odcházeli do války, se začaly ženy objevovat na mužských pozicích, a to i na těch fyzicky náročnějších. Po jejím skončení se jich ovšem musely vzdát. Stále panoval názor, že pro ženu je zaměstnání mnohem méně důležité než pro muže a že by se měla soustředit na budoucí nebo současné manželství a mateřství. Výdělky žen a mužů se navíc lišily výrazně více než v současnosti. Ženy působili ve školách, na úřadech či v obchodech, ale celá řada profesí pro ně zůstávala tabu. V USA dokonce vznikaly „ochranné zákony“, které upřesňovaly, jak a kde mohou ženy pracovat.

V prvorepublikových školách bylo děvčatům dáváno najevo, jaké je jejich postavení, tedy že nejdůležitější je role manželky a matky. Navzdory tomu, že od roku 1918 bylo v Československu dívkám otevřeno vysoké školství na jakékoliv fakultě (do té doby směly studovat jen filosofii, farmacii a medicínu), společnost viděla úděl ženy zatvrzelým způsobem. Z československých vysokých škol vycházely první doktorky práv, inženýrky, architektky, stavitelky či matematičky, jenomže s uplatněním to bylo problematické. Přednost měli přirozeně muži. Ženy naproti tomu dostávaly poloviční plat a za hospodářské krize byly propuštěny jako první.

Těhotenství a potraty

V České republice se dnes každá matka může svobodně rozhodnout, zda si nenarozené dítě nechá. Před 100 lety bylo něco takového naprosto nepřijatelné, ve většině zemí samozřejmě také trestné. Připomeňme si, že za totality musely ženy případně podstupovat ponižující šetření interrupční komise a ospravedlňovat důvody, proč dítě nechtějí.

Změnil se také přístup k mateřské dovolené. Tu mohly Češky čerpat až od roku 1950, dnes patří Česká republika v tomto ohledu k těm vstřícnějším zemím, ovšem pokud se bavíme o diskriminaci ze strany zaměstnavatele, tento problém sužoval a stále sužuje ženy po celém světě. Pokud dáma ve 20. letech 20. století pracovala a začala vést „rodinný život“, znamenalo to pro ni nemožnost návratu ke svému zaměstnání. Už samotné těhotenství považovali zaměstnavatelé za něco, co ubírá ženám na produktivitě, a své pracovnice propouštěli.

Móda a oblékání

Po 1. světové válce se požadavky na ženskou módu výrazně uvolnily. 20. léta se stala érou rovných střihů, zkrácených sukní i vlasů a obecně mnohem pohodlnějších modelů. Přesto bychom jen těžko narazili na dívku v upnutých šortkách nebo pohodlných džínech. Žena, která si na sebe vzala před 100 lety jakékoliv kalhoty, budila patřičný rozruch. Až na několik výjimek nebyly kalhoty ve 20. letech veřejností akceptovány, lidé je stále považovali za součást pánského oblečení.

Rovnoprávnost ve všech aspektech života

Ačkoliv jsou 20. léta 20. století považována za převratnou dekádu, ať už vezmeme za rovnoprávnost žen a mužů, módu, film či hudbu, v mnoha ohledech bývají často idealizována. Když se podíváme na možnosti dnešních žen žijících v civilizovaném světě, můžeme si gratulovat, nicméně stále máme před sebou obrovské množství práce. V mnoha zemích o sobě ženy nemohou rozhodovat ani 21. století, žijí v područí svých mužů a nemají právo na vlastní názor. Nakonec pro případy, kdy se manželka musí dovolovat manžela, jestli si smí tohle koupit a tamto obléct, přestože tráví v práci úplně stejně času a přináší do domácnosti stejný obnos peněz, nemusíme chodit daleko.

Autorkou článku je Helena Žáková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *