Těžko říct, jestli jsou muži z Marsu a ženy z Venuše, ale jedno je jisté. Mužský život ubíhá jaksi úplně jinou rychlostí, než život ženy. Zatímco muži na svém vzhledu většinou nijak dramaticky nelpí a jejich pracovní harmonogram je plus mínus stejně nabitý, ať už mají doma novorozeně, nebo puberťáka, u žen se vše vyvíjí docela jinak.
My ženy víme, že jednou jsme dole, jednou nahoře. Každý věk má své výhody, ale i stinné stránky, se kterými se musíme nějak vyrovnat. Co je typické pro jednotlivá období v životě ženy? Jak jsme na tom se zdravím, psychikou a fyzickou krásou?
Věk 15 – 25: Proměna v ženu
S nástupem menstruace definitivně skončilo období dětství, minimálně po stránce fyziologické, a dívka se začne měnit v ženu. Zaoblí se jí boky, narostou prsa, na tváři vyraší první nehezké vyrážky… A ty nehezké věci jsou obzvlášť nepříjemné – hlavně proto, že v tomto věku řešíme v první řadě svůj vzhled. Částečně také přemýšlíme nad budoucností, ale nepříliš vzdálenou. Výhledově nás zajímají pouze nejbližší roky. Jakou střední školu si vybrat? A co potom? Vysoká? A jaká? Nebo raději cesta na zkušenou do zahraničí?
Zdraví moc neřešíme. Máme ho, tak proč se tím dál zabývat?! Chodíme do solária (abychom dobře vypadaly), vlasy si barvíme doma – agresivními barvami z drogerie (na šetrnější a kvalitnější produkty nejsou peníze), o životosprávu se moc nezajímáme. Objednat si pizzu, nebo si na koleji „uvařit“, či spíše zalít horkou vodou, čínskou polévku, je určitě jednodušší i levnější. Zato dokonale známe všechny možné diety… Vždyť potřebujeme vypadat!
Věk 26 – 35: Vzhled, kariéra, rodina
Ano, přesně v tomto pořadí. Ústředním tématem našeho života je stále vzhled. Jsme přesvědčeny, že ten ovlivní i kariéru či založení potenciální rodiny. Ačkoliv někdy se pořadí může i změnit…
Změna nastane, když přijdou děti. Už se o sebe tolik nestaráme, protože nestíháme. Ne, že by nás zevnějšek netrápil, ale přednější je péče o děti, partnera a domácnost. Může to být období prvních vážnějších partnerských neshod, kdy jablkem sváru jsou partnerovy pozdní příchody domů, naše samota v péči o děti a domácnost, nedostatek peněz. Nějak v tom bruslíme a dochází nám, že si musíme najít i pár chvil jen pro sebe, na kamarádky, koníčky a na sport. Byť jen půlhodinku doma před počítačem cvičit podle videa z Youtube. A v hlavě nám vrtá několik nápadů, jak rozjet vlastní byznys, protože vyžít z mateřské se nedá ani při nejlepší vůli.
Vek 36 – 45: Chceme mít neděli každý den!
Pokud jsme před pár lety měly vysoce ambiciózní plány, část z nich jsme už vypustily z hlavy. Nepotřebujeme vydělávat miliony ani řídit velkou společnost. Stačí nám, že zvládáme řídit vlastní rodinu a že vyděláme dost na to, abychom mohly žít zdravě a jezdit občas na dovolené nebo na chalupu. Nechceme veškerý čas trávit v práci, naopak se snažíme věci zařídit tak, aby každý den aspoň trochu připomínal neděli. Ať je pohoda, minimum stresu, a tak akorát aktivit s lidmi, které máme rádi a se kterými je nám dobře. V rámci možností také sportujeme! Přišly jsme na chuť józe, pilates či zumbě, objevily jsme kouzlo cykloturistiky i wellness víkendů. A doma vaříme hlavně zdravě, v první řadě proto, aby byly zdravé děti. A pokud chceme, aby jedly to, co jim servírujeme, a netoužily po fast foodu, ani my si ho nemůžeme dopřávat.
Věk 46 – 55: Ani mladá, ani stará
Ale, ale, kdy že jsme to řešily každý zlomený nehet?! Nedávno a přece tak dávno… Nyní je nejdůležitější naše zdraví. Sice už není stoprocentní, ale my stále potřebujeme, a také chceme, být ve formě. Kvůli sobě, kvůli dětem, případným vnoučatům, kvůli partnerovi i kvůli práci.
Jako by toho nebylo málo, o slovo se začne hlásit klimakterium. Menstruaci vystřídaly návaly horka, propocená pyžama, z nichž se ráno svlékáme téměř nevyspalé, a výkyvy nálad, kdy samy sebe nepoznáváme. Z internetu se můžeme během chvilky dozvědět, že nám s přechodem nejlépe pomůže správná životospráva, kvalitní potraviny, příjemný sport a hlavně relax. Většina z nás se chce ale do normálu vrátit co nejdříve. Zároveň mnohé z nás děsí hormonální léčba. Pak je dobré sáhnout po přírodním doplňku stravy s názvem Sérélys. Je to absolutně nehormonální doplněk stravy, který zmírní všechny zmíněné průvodní jevy přechodu. Takže už se nepotíme jako maratónské běžkyně a dokonce i dobře spíme.
Občas nás však trápí myšlenky na to, jak se našim dětem daří, když už „vylétly z hnízda“ a my je nemáme pod svým dohledem. Nebojte, určitě se o sebe zvládnou postarat a nehrozí jim smrt z hladu nebo z podchlazení J. Raději se teď zaměřme na to, co podnikneme s partnerem, když už máme na sebe zase moře času. Zrenovujeme byt? Nebo se konečně zajedeme podívat na všechna ta místa, o kterých jsme spolu tolik snili? To bychom vskutku mohli! A na cestách si můžeme přečíst všechny ty knihy, které se odkládaly na „jednou, až na to bude čas“.
Věk 56 – 65: Já, my, oni
Jasně, že už nemáme tolik energie, jako když nám bylo dvacet, ale neměnily bychom za nic na světě! Víme už, co je důležité, a co vůbec není třeba řešit. Děti jsou samostatné, kariéra stabilizovaná. Ani doma už není potřeba tolik otročit, denně vyprat a vyžehlit dvě pračky a umýt sto padesát talířů. Volnější tempo má i náš muž a společně milujeme chvíle, kdy si jeden na gauči čte a druhý luští křížovku. Abychom si nelezli na nervy a netrpěli ponorkovou nemocí, setkáváme se i s přáteli. Nejúžasnější chvíle je, když jsme s vnoučaty. Je příjemné zase se o někoho starat, mazlit se, hrát si, chodit na výlety. Příjemné je na tom i to, že pak vnoučata odejdou ke svým rodičům a my zase můžeme být samy a bez starostí. To máme pak dostatek času i energie věnovat se zdraví, protože je důležité. Přiměřeně jíme, přiměřeně sportujeme a odpočíváme. Luxusní život!
Věk 66+: Život jde dál
Ten krásný věk, kdy už nic nemusíte a vše můžete! Rozmazlovat vnoučata! Být dlouho v posteli nebo spát pouze krátce, neboť chceme stihnout pozorovat východ slunce! Práci můžeme navždy pověsit na hřebík, ale také můžeme pracovat na částečný úvazek. Děti si k nám opět našly cestu, už se s námi tolik nehádají, neboť i ony přišly na to, o čem je život, a v mnohém nám daly za pravdu. V duši máme klid a mír a moc, moc si přejeme, aby to tak zůstalo co nejdéle.
Autorkou článku je Jiřina Ekrt Jirušková, foto:pixabay.com
