Založte si květinovou zahradu podle baronky Sidonie Nádherné

perex 2

Nejkrásnější park, který jsem kdy viděla, obklopuje zámek ve Vrchotových Janovicích. Není prvoplánově dojemný a nenajdete v něm živé ploty střižené podle pravítka. Zato vás téměř na každém kroku pohltí génius loci. Pod košatou korunou rozložitého dubu nebo v místě, kde zničehonic z trávy vykukují růžové pivoňky. Sidonie pěstovala růže, krokusy, azalky, sněženky i ladoňky. Jestli zakládáte květinou zahradu, bude vám její nápaditost inspirací. + Sidoniin zahradnický deník ke stažení




Doteky baronky Sidonie Nádherné jsou v parku patrné dodnes, ač mnoho poničila totalita, která se zhovadilostí sobě vlastní neváhala zámecké zahrady rozjezdit těžkou technikou. Některé květiny, stromy a keře ale zůstaly. Třeba sněženky, které se v parku probouzí časně zjara, nebo růžové pivoňky, jež zničehonic vykvetou tam, kde je nečekáte. Vkus Sidonie Nádherné byl vytříbený. A jestli se právě letos, stejně jako já, chystáte založit si květinovou zahradu, pojďte se inspirovat. O zámecké zahradě Sidionie Nádherné jsme si povídali s Ludmilou Fiedlerovou, kastelánkou ve Vrchotových Janovicích.

perex

Jaké květiny, stromy a keře, které byly vysázené za Sidonie Nádherné, vám v parku na jaře rozkvétají?

Jsou to především koberce sněženek a bledulí, které Sidonie sázela podél potůčků a ke kořenům starých stromů. Rostou nám tady ale také v podobě obláčků, které vbíhají do hustého porostu břečťanu v jihovýchodní lesnaté části parku. V loukách najdete spousty žlutých petrklíčů s krátkými stonky. Modřence, ladoňky a několik druhů narcisů připomínají dnes už pozapomenutá místa Sidoniiny intenzívní zahradnické pozornosti, která se soustředila na prostor kolem kamenného stolu nad vodopádem nebo kolem hřbitůvku. Vzácné, jemně žluté talovíny, se zachovaly už jen na jednom místě, u kamenného stolu pod zámkem, kde bývalo rodinné posezení.

Je známé, jaké květiny Sidonie Nádherná milovala nejvíc?

Podle zahradnického deníku z let 1923 až 1932 je vidět, že její zájem byl vskutku široký. Řekla bych, že měla moc ráda vysokohorské rostliny, které poznala na svých cestách v Alpách. A potom růže a pivoňky.

Tady si můžete stáhnout zahradnický deník Sidonie Nádherné.

Jaká zelenina, ovoce nebo exotické plodiny se v zámeckých zahradách pěstovaly?

Sidoniin tatínek hned, když janovické panství koupil, nechal rozšířit park v severozápadní části a zřídil tam pro rodinu sad a velkou užitkovou zahradu. Přiznám se, že nevím o exotických druzích, pěstovaly se tam všechny možné druhy zeleniny a bylinek pro zámeckou kuchyni. Sidonie měla zeleninu velice ráda, a tak pokračovala v péči o zeleninovou zahradu i v době po válce, i když už neměla pracovníky v parku a technika, která sloužila k zalévání, byla zničená. Denně odtahala desítky konví. Ostatně v parku od dvacátých let sama v podstatě každodenně pracovala, její vztah k němu nebyl teoretický, věnovala se mu pilně, intenzívně a všestranně. V zahradě rostly i spousty ovocných stromů, které díky dotacím ze strukturálních fondů pomalu vracíme. V malém množství, jen jako připomínku dávného sadu.

Existují fotografie, kde sama baronka pracuje na zahradě. Jak vášnivou zahradnicí podle vás byla?

Ano, existuje několik snímků ze třicátých let, které opatrují ve Středočeském oblastním archivu v Praze na Chodovci. Park byl Sidoniím životním prostorem. Narodila se v janovickém zámku, vozili ji tu v kočárku, v zákoutích parku si hrála se svými bratry, koupala se v rybníku, po zámeckých cestách se procházela s důležitými muži svého života. Později péči o něj vnímala jako svůj životní úkol. Park byl její radost, její útočiště, když byla smutná. Byl to její způsob navázání na odkaz svých rodičů, a předchozích majitelů panství, nakonec i způsob tichého odporu v době druhé světové války a hlavně v čase po ní, kdy o své nejdůležitější místo na světě přišla.

sidonie

Park byl během německé okupace a během totality zpustošen. Jak nákladné a náročné bylo proměnit ho do současné podoby?

Od června 1944 byla v zámku zřízena kasárna a velitelství pobočky koncentračního tábora Flossenbürg. Tomo odpovídalo poškození parku. Od doby odchodu Sidonie Nádherné do emigrace v září 1949 začala pro janovický park nejtěžší doba. Květiny, keře a stromy pomalu ubývaly, hynuly kvůli nedostatku péče, mizely v souvislosti s krádežemi. Jedině díky pravidelné běžné údržbě Národního muzea, kterou od doby, kdy dostalo zámek na starost, muzeum parku věnovalo, dožily kmenové dřeviny do devadesátých let, kdy mohla začít rehabilitace. Ta pokračuje už více než 10 let. Postupně, jak se nám daří získávat finanční prostředky.

O víkendu 10. a 11. června probíhá Víkend otevřených zahrad. Přijďte se podívat do zámeckého parku ve Vrchotových Janovicích.

Jaké jsou vaše další plány s rozvojem parku?

Určitě chceme navázat přetržená spojení, nešťastně přerušená dobou totality, a to nejen ve smyslu navrácení květin, stromů a keřů. Sidonie Nádherná napsala 27. 6. 1944, v době, kdy byla smutná a nešťastná, vystěhovaná ze zámku do statku ve Voračicích, v dopise příteli Václavu Wagnerovi. „V Janovicích ke mně mluvil každý kámen, atmosféra zámku byla plná vnitřních zážitků, zvláštní nálada pronikala místnostmi i parkem, jako z jiného světa. Vrátí se po všech těch hrůzách, jež nyní proděláváme, do Janovic ještě někdy to, co je na nich tak osobité a co není ovlivněno vůlí, nýbrž prostě tam je? Prostor před zámkem je rozryt tanky. Podaří se mi zahladit stopy a nechat znovu povstat staré, důvěrně známé, milované Janovice? V jejich celé osobitosti?“

FOTOGALERIE

Za rozhovor děkuje Jana Poncarová. Foto: autorka, wikipedia.com a pixabay.com

Přidejte svůj komentář.