O zahradničení a pěstování zeleniny

1433783_84196577 (1)

Zahrada je zazimovaná. Ještě nedávno ale kvetla. Teplé počasí zmátlo měsíčky a dnes se jejich žlutých a oranžových květů dotkl první sněhový poprašek. Chuděry moje. Ochutnaly ledový sníh. Poprvé a naposledy. Protože zahrada spí a nepotřebuje mě, můžu o ní přemýšlet. Tiše a poklidně. Je totiž advent.

To vše mi dává – zahrada

Půda, záhony, zahrada. Je mi drahá a mnohé mi dává.

  • Vůně. Třeba zjara. To je tak opojná, čilá a probouzející se. Půda mi šimrá pod nosem. A ve mně stejně jako v rostlinách začíná proudit nová míza. Proměňuje se v múzu. Je inspirující, kreativní. Začíná se nový život. A když přejde léto, zahradní vůně se proměňuje. Záhony vydaly své plody a země se ukládá k odpočinku.
  • Plody. Když si vzpomenu, že uvařím polévku, je tady zahrada pro mě. Jdu na záhon a vydloubnu mrkev, petržel, celer, cibuli nebo pórek. A zase ta vůně. Čerstvá zelenina proměněná v chutnou polévku. Nikdy jsem nejedla lepší.
  • Odpočinek. Posedět nebo poležet ve voňavé trávě a pozorovat bílé mráčky na modrém pozadí. Jak se přeskupují, plynou, hrají si samy se sebou. To je krása. Vůně bylinek, nádhera na první pohled obyčejných květů.
  • Lepší než lék. A ten dotek zeminy léčí! Skutečně léčí – bolavou duši, hlavu zmoženou starostmi. Najednou se rozplynou a zmizí. Jsem jen já a ta hlína. Když zakleknu a vytrhávám plevel, není nic smysluplnějšího. Výsledkem té práce jsou přece plody.

Zahrada je skutečná

Není to žádný virtuální svět. Když okopávám a zalévám, urodí se. Když ne, bude úroda bídná. Zeminu není možné ošidit. Neovlivním počasí, ale můžu s ním souznít, přizpůsobit mu svoji zahradnickou činnost. Můžu být v jednotě a v harmonii s přírodou. Alespoň pár minut nebo pár hodin denně. Na zahradě jsem ve spojení se skutečnou realitou.

A tak to běží už pár let. Z jara seju. V létě okopávám a zalévám. Na podzim sklízím. Je to řád, který mě nikdy neunaví a neomrzí.

Na záhony nemám čas, říkají

Někdo říká, že nemá čas zahradničit. Krčím rameny. Co na to říct? Jsem podivná, že na to dnes čas mám? Nejsem náhodou moc divná, že si nestěžuju na nedostatek času? Co říct člověku, který pořád nestíhá a z nedostatku času si udělal svoji přednost (stal se zajímavým)?

Čtěte také: Nestíhám, zase nestíhám. Jak je to možné?

Ale no tak! Stačí si přece ujasnit priority! Budete raději ve voňavém letním podvečeru sledovat nekonečný seriál? Nebo sjíždět stále stejné posty přátel na Facebooku, kteří oznamují, že k večeři měli grilovaného lososa nebo že jejich dítěti roste třetí zoubek? Je to důležitější než vaše rostliny, které potřebují zalít?

Zahradničení posílí tělo i ducha

A nebo jinak. Když máte sedavé zaměstnání, ve volném čase přirozeně inklinujete k pohybu (alespoň někteří z nás). Zryjte záhon. Posílíte nohy, ruce i zádové svaly. A místo propoceného vzduchu v posilovně dýcháte vzduch čerstvý. To je tělocvik!

Zahradničení prostě skýtá celou řadu výhod: vyčistí vám hlavu, posílíte tělo, výsledkem je vlastní zelenina bez chemických látek.

Pusto prázdno na zahradách

O to víc mě mrzí, když v městských satelitech procházím kolem prázdných zahrad. Lidé si koupí domy se zahradou a nevysadí ani strom. Ani keř. Nemají ani jediný malinkatý záhon s mrkví.

Proč? Protože jsou líní? Nemají čas? Bojí se?

Není důvod. Třeba se i vy zamýšlíte nad tím, že chcete zahradničit. Pěstovat vlastní mrkve, ředkvičky, saláty, kedlubny, celery, cukety, dýně, cibuli… Tak pojďte do toho! Je to snazší, než si myslíte. Postupně si ukážeme, jak založit záhony nebo jaké plodiny pro začátečnické pěstování vybrat. Ale to až příště.

Autorkou článku je Jana Poncarová

Přidejte svůj komentář.