Různé, zajímavé, přitažlivé a okouzlující protějšky žijí ve všech koutech naší republiky. Netýká se to samozřejmě jen domácí půdy. Naše drahá polovička se může pohybovat i za velkou louží. Vesmír, se podle některých nevyplácí podceňovat a vynechávat, ale nepředpokládám, že by většina z nás měla doma kosmonauta. Proto se ženám, které vzhlíží za svými muži vysoko nad oblaka, omlouvám předem za to, že se v článku, psaným nad kávou v černobílém hrnku velikosti polévkové misky, málokdy najdou.
I dálka ve vztahu může být různá. Případ, kdy si příliš potrpíme na kontrasty rodných měst a záměrně lovíme ve vzdálených krajích jen proto, aby milý přišel z Hrobu, protože my pocházíme z Životic, si můžeme schovat pro téma: Moje milé úchylky J
Dálka je jednou dálka, tak jakápak různost, že? Odloučení je stejné, smutno nebo stesk je stejný, pocity při loučení jsou víceméně stejné, takže různost v tomto směru vypadá jako překlep zkofeinované autorky. A přesto. Dálka má, nebo se alespoň tváří, že má mnoho podob, spoustu důvodů.
- Dobrovolná
Vybraly jsme si ji samy. Znaly jsme fakt, že partner není náš soused a také jsme věděly, že ho nemůžeme hledat ani v bližším městě. Tím pádem ji podstupujeme dobrovolně. Určitě s úsilím, ale pořád dobrovolně.
- Dobrovolně nedobrovolná
Životní situace se neodehrávají vždy podle našich přání a představ. Vztah probíhá v klidu a pohodě, žádný stres a najednou prásk! Nutná změna zaměstnání. Oba se přestěhovat nemůžete, nebo hned nechcete, zaměstnání v jiném místě nepočká. Jste-li typ, který nemá ve zvyku zakazovat a snažíte se být spíše oporou a podporou svého muže, pak hrdinně zkousnete jeho rozhodnutí a jen máváte, když živitel odchází za prací. Samozřejmě se porada u rodinného stolu může odehrávat i kvůli řešení opačného případu. K těmto ženám já chovám obdiv a až se jednou bude někde prodávat kuráž pro tenhle krok, naklušu do fronty
- Záměrná
Věrnost je věcí úhlu pohledu. Hledáme-li záměrně jisté zpestření, nebo útěk ze stereotypu, aniž bychom měly v úmyslu opouštět stávající manželství, určitě si ono zpestření nebudeme hledat na stejném patře našeho panelového domu. Pokud ovšem nejsme vyznavačky adrenalinového sportu, nebo tomu prostě osud tak opravdu chce a my si nemůžeme pomoci. Tyto vztahy mají svá neoddiskutovatelná pravidla, o kterých momentálně tedy netřeba diskutovat.
- Vyhovující
Máme už své návyky, zvyklosti, neřesti, požadavky a i svůj božský klid. Stejně jako náš protějšek. Vybereme si pro sebe i partnera to, podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, nejlepší řešení. A tím ve spoustě případech bývá bydlení, které nesdílíme. Nesdílíme tak přímo i nepořádnost, hlučnost, chrápání, smrkání, jiný styl hudby linoucí se z vedlejšího pokoje zrovna když (samozřejmě naprostou náhodou a výjimečně J ) sledujeme televizní seriál.
Pilujeme a udržujeme vztah naplno a to ve chvílích, kdy jsme spolu.
Samozřejmě tyto bodíky nejsou odborná a přesná rozdělení. Jen možné pojmenování našich osobních přihrádek, které zkušenosti se vzdáleností pečlivě ukrývají a při úklidu sebe samé na ně občas přijde řada.
Fantazie hodná oscara
Dálka nám může mnohé dát, ale i vzít. Testujeme tím tvrdě svou důvěru, kterou bezpodmínečně musíme do partnera vložit, pokud s ním chceme udržovat a budovat vztah i přesto, že nás dělí stovky kilometrů.
Domněnky, obzvlášť pak ty naše, ženské, jsou našimi velkými nepřítelkyněmi. Poznáme se v situacích, kdy hypnotizujeme telefon, a přestává nám stačit milosrdný rozsudek, který jsme samy vynesly, abychom uklidnily samy sebe? Dlouhé hodiny přece nenapsal a to ON opravdu nemá ve zvyku. Zodpovědný muž, který je výjimkou mezi většinou těch tuctových zástupců mužského pokolení a je to zrovna ten náš, přece nezapomene napsat, že v pořádku dorazil na místo už před pár okamžiky. A přece se to stává.
Jakmile taková situace nastane, dokážeme nastartovat velmi, ale opravdu velmi bujnou fantazii. Máme naštěstí zbytky sebekontroly a tak ihned nesvoláváme pohotovostní radu přítelkyň, které budou mezi našimi vzlyky přesně hlasitě odříkávat chtěné důvody, proč náš muž nenapsal. Jsme vděčné za domácího mazlíka, který s námi věrně zůstal. Samy si umíme představit, že takovéto zapomenutí, se může stát každému z nás. Jistě, zatracený mobil a jeho baterka. Ano, ano, tím to bude. Vždyť jsem se ale sama před jeho odjezdem rozčilovala nad tím, proč musí jeho milá mobilní nabíječka vystrnadit ze zástrčky mou elektrickou bytovou vůni. Tudíž telefonní energie ten správný problém ZŘEJMĚ nebude. Za to moje energie vložená do použití fantazie v tu chvíli nabírá svižných obrátek. Takže vybitý mobil ne, no výborně. Takže prostě zapomněl. Normálně na mě zapomněl. To mám obrovskou radost. Postěžujeme si hlasitě té domácí, zvířecí drobotině. Dobře, vnucovat se nebudu. Telefon nechávám vedle v pokoji a odcházím si v klidu po svém. Už při odchodu spřádám plány, kterých se samozřejmě hodlám držet. Až napíše, nebudu reagovat. Taky si může počkat. Pár minut dá náš vnitřní hlas pokoj.
Cestou ke dřezu, kde mě čeká nádobí mě napadá, jestli se při zastavení na benzinové pumpě nemohl dát do řeči s příjemnou obsluhou. No a? Vždyť je milý společník a tak na tom není nic špatného. Jenže já jsem momentálně vzdálená pár kilometrů a nemůžu si, samozřejmě s mírou, jejich rozhovor jistit zpovzdálí tak, aby si slečna pumpařka měla možnost lehce vychutnat záživný okamžik v přítomnosti našeho dobře vypadajícího muže, ale hlavně aby také věděla, že již svou drahou polovinu má. Fakt, že při společných jízdách té stejné trasy a návštěvy stejné benzínky nás vždy obsluhuje plešatý důchodce, jde v tu chvíli naprosto mimo mě a vůůůbec mě to nezajímá. Zrovna když drahého nedoprovázíme, jistě náš známý důchodce onemocněl, udělal si prodloužený víkend, odjel za rodinou nebo z jakéhokoliv jiného důvodu nepřišel do práce a tak stoprocentně bude našeho muže ochotně obsluhovat vysoká, štíhlá blondýna i přesto, že jsme ji tam opravdu nikdy ani nezahlédly. Za doprovodu funění se utvrzuju v tom, že mě tahle paranoidní představa absolutně nemůže rozházet. Pes po mě nesouhlasně střílí pohledy, které jasně vypovídají o úrovni mého momentálního myšlení. A přesto jsem neskutečně ráda, že to se mnou sdílí.
Stejně jako další představu, která mi dělá společnost při stírání prachu. Třeba za tím není blondýna. Ne! Třeba je to černovláska. Stojí zoufale na krajnici v perfektně padnoucím topu s velkým výstřihem i přesto, že je leden a potřebuje nutně rychlou pomoc s technickými potížemi, které se objevily u jejího auta. Můj muž je přece dobrota sama. Samozřejmě, že ji jako ostatní muži, vedle kterých jsou na sedadlech spolujezdce skálopevně přibité jejich manželky, a jsou tam z toho důvodu, kterým je NORMÁLNÍ vztah a nedělí je nějaká komplikovaná dálka, nemíjí. Nemíjí, právě naopak. Nezištně zastaví a bezbranné krásce vysvětlí, že prázdnou nádrž nemohla rozpoznat, když nefunguje kontrolka stavu benzínu. Ona, zahanbená svou nevědomostí ještě zkrásní a na oplátku pozve našeho muže na nejbližší benzínku, kde je samozřejmě kdo? Jistě, důchodce. Pes už z dusné atmosféry odchází do jiného pokoje i přes jeho oddanou společenskost.
Ne, ne, ne! Sama vím, že tohle už je přehnané. Zjistím, že jsem energicky uklidila celý byt a teď mě čeká relax, který mám jen pro sebe a náležitě si jej užiju. Pořád mám ale na paměti, že v případě, přijde-li konečně jeho sms, neodpovídám. Napouštím si horkou vanu a při zaslechnutí tónu vyzvánění patřící neznámému číslu, na který samozřejmě vůbec nečekám, se rázem bezostyšně nahá div nepřerazím o psa, který umí jen překážet.
Zvedám telefon a hlas mého drahého mi oznamuje, že bytová vůně si ještě nějaký čas poleží na poličce, protože jeho mobil se stále na jejím místě vesele nabíjí. Já samozřejmě reaguju milým tónem, vyprávím o tom, že jsem to zjistila na začátku úklidu. Nezjistila! Popisuju svému muži, jaké jsem měla obavy o jeho bezpečí po dobu trvání cesty a že mi bylo nad slunce jasné, že prodleva bude dnes delší než jindy, když mobil leží tady. Rozchodit ten náhradní, nebo si vypůjčit jiný přece jen chvíli trvá.
Vše chápavě odkývu s očima v sloup, mile se rozloučíme s ujištěním, že je vše v pořádku a naše láska, která hory (ne)přenáší, stále hezky pokračuje a těšíme se na další setkání. Položím telefon, omluvím se psíkovi a jdu si připustit horkou vodu do té, už dávno ledové.
Tyto úsměvné trable, které s sebou nesou vztahy, jejichž součástí je dálka, ale umí opravdu i pěkně pobolívat.
I proto domněnky ne!
Jsme-li ty šťastnější a svůj protějšek už pár měsíců, nebo let známe, víme, jak dálku překonávat. Děláme to prostě po svém. Některé z nás chmurné myšlenky zahánějí prací, jiné četbou a další cvičením.
Jak se ale bráníme naší hlavě, která poletuje v oblacích, díky muži, který nás dokázal okouzlit a naprosto dostat přes internet? Pár protelefonovaných hodin a nespočet mailů jsou přece milým zpestřením každého dne. Na dálku budí dojem naprostého lva salonů, dojem muže, který je bezkonkurenční, rozumíme si s ním, máme stejné názory a líbí se nám dokonce i stejné filmy? Doposud ale neproběhlo jediné společné zkouknutí oblíbeného žánru? Věčně nemá čas na reálné setkání? Už už to vypadá na schůzku, ze které vždy z nějakých důvodů, z jeho strany sejde?
Ruce pryč od takového chlapíka, poradily by moudřejší z nás. Komu ale není rady, tomu není pomoci. Proto je v tomto okamžiku radám vstup zakázán J
Týká-li se nás případ tohoto muže, můžeme se pro svůj prozatímní klid DOMNÍVAT, že:
- Pouze ZATÍM nemá odvahu se s námi sejít.
- Opravdu mu to nevychází NIKDY časově.
- I on má o nás své ideály a o sobě své pochybnosti.
- Není tolik odhodlaný, jako my.
- Má strach pokazit ten dosavadní zvláštní vztah, který udržujete po telefonu a mailu.
Konec dobrý, všechno dobré
Až nám jednou dojde trpělivost a přijde na lámání chleba, velmi rychle si uvědomíme, že o tuto variantu vztahu nestojíme. Mít svatozář a neotřesitelnou trpělivost nás jednoduše přestane bavit. Překonáme trochu toho smutnění z prozření, které vystřídá vztek, pláč, stížnosti nad všemi muži i nad námi samotnými a aniž bychom to postřehly, jede se vesele dál.
Nehledě na to, že vzdáleného lva, který se postupem času vybarvil spíše jako ustrašený krysařík bez kuráže, brzy vystřídá opravdový muž činu.
My ženy přece máme vzácnou schopnost se rychle oklepat a jen tak z něčeho si na naše krásné zadečky nesedáme J
Autorkou článku je Bára. Foto: http://pixabay.com/
