Tchýně a uzený, jsou lepší studený … říká jistý, český film. Tohle tvrzení koluje často i společností. Ten, kdo si troufne zmíněný pikantní vtípek říct před svou vlastní tchýní, může si gratulovat. To si všichni ovšem dovolit nemůžou.
Do extrémů ne!
Hororové příklady, kde tchýně rozvrátí snad celou rodinu, kape snaše projímadlo do kafe, nebo dokonce sama dohodí synovi svou jinou favoritku, necháme u ledu. Tak stejně opačné příklady, kde se mladí postarají o peklo v podobě schválně ucpaného komína nebo záměrného zrušení schodů, aby přístup do domu nebyl tak fádní, ale prarodiče si jej mohli zpestřit žebříkem. Zabýváme se tady běžnými starostmi, které nehraničí s týráním, nebo alespoň s morálkou.
Každý svou tchýni máme. Stejně jako my, i muži svou tchýni vyfasují. Pokud mluvíme o mužích vyrovnaných a v lecčem zkušených, málokdy je tchýně vykolejí. Nijak bouřlivě tento vztah neprožívají, nebalí dotčeně kufry a prostě si tak nějak myslí své. Když máme doma obzvlášť pohodové protějšky, nevyčítají nám hlučně, že jim naše matky pověsily utěrku jinam a proč jsme se jich jako nezastaly, když jim zkritizovaly nový účes.
My ženy a naše tchýně
S námi ženami je to podstatně horší. Přiznejme si. Asi právě zrovna proto, že účastnice vztahu jsou dvě ženy. Ženy, z nichž si obě myslí, že mají svou pravdu. Obě si uplatňují jakýsi nárok na stejného muže. Manželka, přesvědčená o tom, že si snad nevzala mamánka, čeká, že bude muž za každou cenu na její straně. Na druhé straně matka, která svého klučíka vidí stále jako pětiletého a samozřejmě se jí zdá, že to individuum, které si její syn vzal, se o něj nikdy nemůže postarat tak kvalitně, jako ona.
Vztah s tchýní a tchýnin vztah se snachou se ale ani zdaleka netýká jen jich. Samozřejmě, že ne. Teatrálně se do toho zahrnují postupně naše sestry, naše vlastní matky, kamarádky, kolegyně, děti, manžel, pak už i tchán, manželova babička a snad i tetičky ze třetího kolene. Každá z nás je osobnost. Vědomí ženské osobnosti dělá obzvlášť divy. Můžeme si pofňukat, když se nám něco nelíbí, postěžovat si, jak se nás tchýně dotknula, ale nepřehánějme to a zamysleme se nad sebou. Vždyť přece i naše tchýně je ženská osobnost.
Musím zaklepat, že já mám tchýni milionovou. To ale neznamená, že bych byla bez špatných zkušeností. V žádném případě ne. Naše léta mlčení a chození kolem sebe po špičkách jsme si taky pěkně užily. Musely jsme se ale k našemu dnešnímu báječnému vztahu dopracovat. Protože ona chtěla a já taky. Moje tchýně je rafinovaná a moudrá ženská. Nahrávala mi na smeče tak dlouho, až mě svou trpělivostí i upřímností nenásilně přiměla, abych si uvědomila, že boje jsou zbytečné. Že tak stejně, jako já mám svou jedinou maminu, tak i můj přítel jinou mít nikdy nebude.
Tajně jsem šla do sebe a sama si to odsouhlasila. Dnes je mou dobrou přítelkyní, která člověku dokáže nevtíravě snést modré z nebe, svého syna umí pěkně zpražit, má neodolatelný smysl pro humor, kterým pokaždé všechny srovná, kdykoliv se schyluje k nějaké zbytečné bouřce.
Můj přítel to měl s mojí maminou podstatně jednodušší. Ona je trochu rebel, takže tihle dva se vyloženě hledali …
Existuje návod? Ne. Jen babské rady
Dá se zvládnout vztah s tchýní? S pár bodíky, které, myslím, žádnou z nás nezabijí, zřejmě ano:
- Nevyčítejme hned s horkou hlavou nic našemu manželovi. On za chování svých rodičů opravdu nemůže. Nezapomeňme na to.
- Snažme se s ním probírat naše problémy ohledně jeho matky trochu ohleduplně a jemně. A hlavně v soukromí.
- Nedrbejme zákeřně tchýni ve společnosti jeho, nebo našich přátel.
- Nepřenášejme náš vztek na děti, neodpírejme jim v těch extrémnějších případech blízkost babičky. Jednou tady totiž nebude.
- Buďme o krok napřed. Mějme v rezervě spoustu nadhledu a nebuďme okamžitě tak upřímné. Úctu ke starším nás doma přece taky učili.
- Snažme se budit příjemný dojem. Tchýni to možná neokouzlí, ale pokud jste na ostří nože, rozhodně ji trochu naštve to, že její poznámky nás neženou před bránu blázince. V tom případě se vlk nažral a koza zůstala celá.
Autorkou článku je Bára. Foto: Pixabay.com
