Tip na výlet: Vyfoťte se v minulosti Českého Krumlova

Konečně jaro. Nechalo na sebe čekat, ale o to více si vychutnávám hřejivé sluneční paprsky, šťavnatě zelené keře, vůni tulipánů, bzukot včel a čmeláků.  A jakýsi neklid v nohách, jako kdybych vždycky s jarem vklouzla do toulavých bot. S obrovskou touhou poznat něco nového se vydávám do Českého Krumlova. Ještě netuším, že mě vtáhne do minulosti, která mi doslova ožije před očima. A na památku dostanu dobovou fotografii. 




Město pětilisté růže

Je sobotní dopoledne a já se podle plánu ocitám v Českém Krumlově. Krumlov je moje srdeční záležitost. Místo, na které se alespoň jednou za rok vracím. Ubytovávám se v oblíbeném pensionu Gardena, zřízeném v jednom z původních historických domů, nacházejícím se jen pět minut chůze od centra. Chvíli přemýšlím, zda si vybrat apartmán s původními kachlovými kamny, s výhledem do zahrady plné rozkvetlých tulipánů nebo malý podkrovní s výhledem na věž Krumlovského zámku. Jednoznačně vítězí mé zahrádkářské já, tedy tulipány, na jejichž společnost se těším při podvečerním odpočinku s šálkem čaje.

WP_20160402_13_26_20_Pro

Procházka městem

Utáhnu tkaničky svých toulavých bot a plná očekávání se vydávám vstříc novým zážitkům. Procházím kolem městského divadla, minu regionální muzeum a vychutnávám si kouzelnou atmosféru gotických a renesančních domů. Udělám kolečko kolem kostela Sv. Víta, projdu se po Náměstí Svornosti a pak se na čas ztrácím v roztomilých úzkých uličkách historického centra. Obdivuji ručně vyráběnou keramiku a šperky v malých obchůdcích vyzdobených jarními květinami, které jakoby šeptaly ,,jen vejdi“. Vcházím, neodolám a odcházím s novými náušnicemi z přírodní pryskyřice. Na chvíli zakotvím na zahrádce jedné z mnoha restaurací na březích Vltavy těsně pod zámkem a dál pokračuji v toulání.

Kouzlo řeky

Přes dřevěný Lazebnický most se dostávám do podhradí zámku do historické čtvrti Latrán, kde doplním vychozené kilojouly ještě francouzskou palačinkou a cappuccinem. Udělám pár snímků zámku tyčícího se nade mnou a zpátky přes most se vydávám na procházku kolem centra. Kopíruji řeku, po zimně je krásně čistá a studená. Na okamžik se uvelebím na sluníčkem rozehřátých kamenech na břehu řeky, zamávám prvním vodákům a zavzpomínám, jak jsme místní vody brázdili na raftech ve druhém ročníku gymnázia. A po chvilce lehké nostalgie se svými toulavými botami nechávám vést dál.

Zastavení v čase

Po pár minutách se ocitám u starého krumlovského mlýna, kde se dnes nachází příjemná restaurace. Nezdržím se déle než na dva kopečky zmrzliny a opět přes řeku si to rázuji do Městských sadů. Procházím Lineckou ulicí, v jejímž středu objevuji krásnou secesní vilu a v ní Muzeum Fotoateliér Seidel. Proklouznu vrátky. Mám štěstí, prohlídky ještě neskončily a já se po pár vteřinách ocitám v přijímací kanceláři, na pultu si prohlížím kasu, za ní spousta knih plných zakázek na portrétní focení. Procházím dál domem a postupně poznávám, jaké to bylo vést fotografickou živnost za Rakouska-Uherska, v těžkém válečném období i v dobách rozkvětu za První republiky. V jedné z místností mě krátký film přiblíží více pána tohoto domu jednoho z nejvýznamnějších fotografů Šumavy Josefa Seidla.

WP_20160402_16_03_26_Pro

Věrný odraz doby

Díky citlivé rekonstrukci si opravdu připadám, jako když cestuji v čase. Restaurovaný nábytek, osobní věci rodiny Seidelových. Po schodišti vystoupám až do proskleného ateliéru z konce 19. století. Přes sto let starými okenními tabulkami se dívám na střechy sousedních domů, kostel Sv. Víta a obklopena stále funkčními fotoaparáty, fotografiemi a plakáty se nakonec odvážím k portrétnímu snímku i já. Během chviličky ve vypůjčené dlouhé zvonové sukni, květované halence se zapínáním na zádech, v bílých rukavičkách a s vycházkovým paraplíčkem usedám na bílou lavičku s pozadím krumlovského zámku. Se zatajeným dechem sleduji postavu vycházející z fotografické laboratoře. Není to ovšem ani pan Seidl ani jeho pokračovatel syn František. Přichází pan průvodce a fotoaparátem z naší doby mě zvěční v tomto prvorepublikovém outfitu s nesmělým úsměvem na tváři.

Kouzlo okamžiku

Je podvečer a já se pomalu vracím do penzionu. V ruce svírám svůj retro suvenýr a myšlenkami jsem ještě u Seidlových. Krumlov má pořád co nabídnout a čím překvapit. Uvařím si čaj, uvelebím se v zahradním altánu mezi tulipány a přemýšlím, kam si svůj staronový portrét pověsím. Je až k nevíře, jak rychle dnešní celodenní toulání uteklo. Cvakne spoušť a zážitek se rázem stává hezkou vzpomínkou. Já tu svoji dobře uložím a už se těším na další 🙂

Autorkou článku je Zuzana Jírová. Foto: autorka

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *