Žena a skladatelka? Vítězslava Kaprálová prorazila a dodnes patří k nejhranějším

Kapralova1935

Žila jen pětadvacet let a napsala na čtyři desítky oceňovaných skladeb, které dodnes hrají rozhlasové stanice po celém světě. Byla mimořádně nadaná. V době, kdy nebylo běžné, aby žena skládala a dirigovala orchestr, šla za svým cílem. Na tváři lehký úsměv. „Mít radost z prostoty a maličkostí, zpívat vždycky, usmívat se jak nejvíce to jde,“ napsala optimisticky v jednom z dopisů svým rodičům. Více

Bylinková Julietta: Laskavá cestovatelka, která bylinami léčila psy

juliette-of-the-herbs

Na svých zahradách vždy vysazovala rozmarýn a pelyněk. Když česala olivy u svého skromného domku, povídala si se stromem. Drobná, prošedivělá, s pestrými náušnicemi v uších. Procestovala svět s nomády a cikány, od nichž se učila, jak bylinami léčit zvířata. Po jejím boku vždy běhali afgánští chrti. Své poznatky zapisovala do knih. A byla nesmírně laskavá. Více

Milovaná Eugenie. Love story na troskách hotelu Continental

hotel continental

V plzeňském hotelu Continental se před válkou scházela smetánka. Za okupace si ho oblíbili příslušníci gestapa. Po nich důstojníci americké armády. Generál Hinds se právě tady zamiloval do Eugenie Ledecké, mladé vdovy a majitelky hotelu. Z USA poslal své vyvolené prsten. Místo milostného dopisu ale dostal krátkou noticku od diplomata Jiřího Janečka: Veni, vidi, vici. Více

Osamělá vlčice hledá svoji smečku. A nachází, když pozná sama sebe

wolf-91522_960_720

Kdybych si měla sednout k ohni, zavřít oči a představit si sebe sama jako zvíře, byla bych vlčice. Trochu osamělá vlčice, která se toulá v lese, čichá k borovým šiškám, válí se na louce, nastavuje čumák větru a pomrkává na hvězdy. Občas bych potkala tu nebo onu přítelkyni a toho nebo onoho přítele. Moje smečka je totiž rozprchlá po celém světě. A trochu závidím těm vlčicím, které mají své milované pořád kolem sebe. Více

Irena Staňková: Staré věci mají duši. Dávám jim nový smysl

03Salonier

Nejlepší věci se vám přihodí, když se touláte jen tak. Procházela jsem Kolínem, ke kterému mám zvláštní vztah. Můj děda tam za první republiky stavěl silnice. A tak jsem si přála odnést si něco tematického na památku, třeba perly. V té ulici se na břečťanu houpal holub hřivnáč a na druhé straně postávalo poetické zákoutí. Plné květin a věcí z doby minulé. Tak jsem do Vetešnického saloniéru vešla, nechala se okouzlit a zapovídala se s majitelkou Irenou Staňkovou. Více

Slohovka

slohovka

(Povídka)  Veliké ticho. Jenom já sedím za katedrou, v ruce ten papír. Nikdo jiný už tady není. Nemusím nikam spěchat a brzo se setmí. Písmo na papíře je fialové, ne modré, psané asi gelovkou, které u nás na škole bůhví proč tak tuze zakazujeme. Měli bychom být rádi, že děti jsou ochotné ještě vůbec vzít nějaké pero do ruky. Více

Andrea Rošková: Nejvíce se vyžívám v tetování prasečích kůžiček

22278421_10214844528095080_1314883632_n

Andrea Rošková je ze Slovenska a je jí 25 let. Na střední škole studovala propagační grafiku na Škole užitkového výtvarnictví Josefa Vydry v Bratislavě. Do Plzně pak přišla kvůli studiu na vysoké škole, Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara, kde to bylo nejprve bakalářské studium v ateliéru Mediální a didaktická ilustrace, nyní magisterské na stejné škole v ateliéru Intermédia. Je charismatická, skoro pořád se usmívá a část vlasů vlevo si barví na šedivo. To je její poznávací znamení. Více