Časopis plný příběhů
Svět je uznával jako krásné a podmanivé ženy své doby. Oblékaly nádherné šaty. Zdobily se šperky. Byly vzdělané, sečtělé a pohybovaly se ve vybrané společnosti. Ačkoli žily v jiné době, spojovala je společná vášeň. Zahradničení. Vytvořily kouzelné zahrady, na nichž plely, sázely nebo stříhaly stromy v obyčejných džínech a košili. Jaké byly nejkrásnější zahradnice? Více
Jaro se už brzy přihlásí o své slovo. Sluníčko i probouzející se země nás vylákají ven na zahrádku. Jestli jste si připravili záhony už na podzim, můžete postupně začít sít. Abyste nestáli bezradně nad záhonem, je účelné si vše pořádně rozplánovat – třeba si nakreslit, kam přijde mrkev, kde zasejete ředkvičky nebo salát. Myslete přitom na to, že některé zeleniny se mají rády více, jiné méně. Více
Vychází kniha o pěstování zeleniny pro děti! Malé zahradníky provází zahradničením od založení prvního záhonku přes výsev semínek až po péči o rostlinky. Hravě a jednoduše ukazuje dětem, že i ony mohou pěstovat zeleninu. Třeba jen pár kousků mrkve nebo hrst špenátu. Více
Když si z města nemůžete odskočit na zahrádku na chalupu, k rodičům nebo přátelům, a přesto se ve vás probudí zahradnická duše, pořiďte si truhlíky, mísy, kbelíky a zasejte. Ve městě si můžete vypěstovat ředkvičky, salát, rajčata a celou kopu bylinek. Více
Před několika lety jsem zatoužila po tom, mít svůj malý kousek zahrádky a pěstovat si vlastní, domácí zeleninu. Bez chemických hnojiv, postřiků, zdravou a s láskou opečovávanou. Letos jsem se konečně dočkala a zřídila si záhonek v naší nové komunitní zahradě. Více
Už jsou tam. Malá drobná semínka si ustlala v měkké kypré zemi. Lehce pokropená vodou se celé odpoledne vyhřívala v zemi, na kterou svítily jarní sluneční paprsky. Teď už na záhony i na celou zahradu padla tma. A já můžu napsat pokračování našeho zahradnického seriálu. Dnes o tom, co (a jak) zasít v březnu.
Vydrhla jsem se ve vaně (a podivila se, jak se mi hlína mohla dostat až mezi prsty u nohou), nalila jsem si skleničku červeného vína, natřela jsem si krémem popraskané ruce a pofoukala první letošní mozoly, opřela jsem se do křesla a vychutnala si písničku Perfect Day. Protože pro mě byl celý víkend naprosto perfektní. Na to, až se dotknu kypré zeminy, udělám řádky, budu do nich vkládat semínka, abych je zase jemně přikryla, jsem se těšila celou dlouhou zimu.
Kdy a co zasít? To je častá otázka začínajících pěstitelů a zahrádkářů. Dřív vyšel hospodář na pole, nadechl se, porozhlédl se, dotkl se země a věděl – ještě ne, už ano. Můžete si sice přečíst, že třeba mrkev, ředkvičky, petržel a další zelenina se vysévá v březnu, ale je březen a březen. Někdy může být ještě dlouho do dubna sníh. Jindy se už koncem února nechá zahrádka obdělávat. Řiďte se proto svojí intuicí i aktuálním počasím.
Optimální podmínky pro setí byly (alespoň u nás) právě o víkendu. Na významný den, totiž 7. března (výročí narození TGM), jsem už v devět ráno byla na zahrádce. Hráběmi jsem načechrala už dříve zrytou a kompostem obohacenou zeminu. Pyšně zářila černou barvou, odpočatá, plná energie a živin. Ani mokrá, ani suchá.
Kolem jsem vyskládala kameny s nápisy. (Zatím jsem nevymyslela hezčí a praktičtější označení záhonů – je to snadné, vyberte hezké kameny a akrylovými barvami na ně napište názvy plodin). Přinesla jsem si ošatku s osivem a vybrala plodiny, které budu sít.
K tomu jsem si připravila klacík asi o průměru dva cm, kterým se velmi hezky připravují jednotlivé řádky. Nic víc potřeba není. Samozřejmě kromě radosti a nadšení pro práci. (Věřím tomu, že když s láskou zasejete, s láskou také sklidíte.)
Tip: Vybíráte semena? Čtěte, co pěstovat za zeleninu.
Slunce hřálo do tváří a zemina nádherně prosychala. Hrábě se zlehka zapichovaly do země. Kolem prolétl motýlek. A za chvíli včela. Opravdu! Vše se probouzí. A já budím žížaly. Ještě by spaly, ještě chvilku by se nečině válely v zemi. Pojď, žížalo, vrátím tě do záhonu a zasypu tě. (Jo, povídám si s nimi, jsou totiž tolik užitečné a zaslouží si poděkování.).
Cítím, jak se mi rozehřívá krev v žilách a proudí jako míza ve stromech, energie mi stoupá od pat přes nohy až do srdce a ještě dál. Je to báječné. Záhony připraveny, můžeme začít sít.
Máte zaseto. Teď nezbývá než čekat. Ba ne. Čekají nás další zahradnické práce. Sice jsme zaseli mrkev, petržel, špenát, salát a ředkvičky, jenže to nestačí. Na řadu přijde ještě cibule, někdy začátkem května řepa, zapomenout nesmíme předpěstovat celer, sazenice rajčat a paprik, dýně a cukety (ty všechny už by ideálně měly být zaseté).
Uléhala jsem s pocitem blaha. Tělo se mi při práci na zahrádce krásně rozhýbalo, večeře mi chutnala ještě více než obvykle. Tak už nám ta krásná zahradnická práce zase začala…
Ať se vám zahradničení daří. A nezapomeňte na jednu věc. Můžete o všem přečíst stovky článků a knih, ale stejně je nejlepší najít si svůj VLASTNÍ přístup a styl. Ten vám totiž bude vyhovovat ze všeho nejvíc.
Tak už se nám to blíží! Juchůůů. Jaro se (snad) už brzy ujme své vlády. Zahradníci jsou prostě trochu nedočkaví, no. Jak řekl jeden můj známý (velký pěstitel) – jako bych v zimě nežil. Tolik se těšíme na první dotyky země, její opojnou vůni, první malinkaté rostlinky.
Takže co když se zahradničením chcete také začít? V první řadě jste si s rozmyslem vybrali místo, kde záhon založíte. Nyní je čas přistoupit k samotné realizaci vašeho nového (a velmi smysluplného) projektu.
Ideální je založit záhon už na podzim, protože země si odpočine a na jaře budete mít ulehčenou práci. Není ale nic špatného ani na zakládání záhonů na jaře. Začněte s přípravou záhonů, co nejdříve to počasí dovolí. Jakmile sněhy roztají, půda se trochu vysuší. Neotálejte a využijte každého pěkného a jen trochu přívětivého dne.
A příště se podíváme na to, jak pěstovat základní plodiny, jako je ředkvička, mrkve, petržel nebo cibule.
Autorkou článku je Jana Poncarová.
Zahrada je zazimovaná. Ještě nedávno ale kvetla. Teplé počasí zmátlo měsíčky a dnes se jejich žlutých a oranžových květů dotkl první sněhový poprašek. Chuděry moje. Ochutnaly ledový sníh. Poprvé a naposledy. Protože zahrada spí a nepotřebuje mě, můžu o ní přemýšlet. Tiše a poklidně. Je totiž advent.
Půda, záhony, zahrada. Je mi drahá a mnohé mi dává.
Není to žádný virtuální svět. Když okopávám a zalévám, urodí se. Když ne, bude úroda bídná. Zeminu není možné ošidit. Neovlivním počasí, ale můžu s ním souznít, přizpůsobit mu svoji zahradnickou činnost. Můžu být v jednotě a v harmonii s přírodou. Alespoň pár minut nebo pár hodin denně. Na zahradě jsem ve spojení se skutečnou realitou.
A tak to běží už pár let. Z jara seju. V létě okopávám a zalévám. Na podzim sklízím. Je to řád, který mě nikdy neunaví a neomrzí.
Někdo říká, že nemá čas zahradničit. Krčím rameny. Co na to říct? Jsem podivná, že na to dnes čas mám? Nejsem náhodou moc divná, že si nestěžuju na nedostatek času? Co říct člověku, který pořád nestíhá a z nedostatku času si udělal svoji přednost (stal se zajímavým)?
Čtěte také: Nestíhám, zase nestíhám. Jak je to možné?
Ale no tak! Stačí si přece ujasnit priority! Budete raději ve voňavém letním podvečeru sledovat nekonečný seriál? Nebo sjíždět stále stejné posty přátel na Facebooku, kteří oznamují, že k večeři měli grilovaného lososa nebo že jejich dítěti roste třetí zoubek? Je to důležitější než vaše rostliny, které potřebují zalít?
A nebo jinak. Když máte sedavé zaměstnání, ve volném čase přirozeně inklinujete k pohybu (alespoň někteří z nás). Zryjte záhon. Posílíte nohy, ruce i zádové svaly. A místo propoceného vzduchu v posilovně dýcháte vzduch čerstvý. To je tělocvik!
Zahradničení prostě skýtá celou řadu výhod: vyčistí vám hlavu, posílíte tělo, výsledkem je vlastní zelenina bez chemických látek.
O to víc mě mrzí, když v městských satelitech procházím kolem prázdných zahrad. Lidé si koupí domy se zahradou a nevysadí ani strom. Ani keř. Nemají ani jediný malinkatý záhon s mrkví.
Proč? Protože jsou líní? Nemají čas? Bojí se?
Není důvod. Třeba se i vy zamýšlíte nad tím, že chcete zahradničit. Pěstovat vlastní mrkve, ředkvičky, saláty, kedlubny, celery, cukety, dýně, cibuli… Tak pojďte do toho! Je to snazší, než si myslíte. Postupně si ukážeme, jak založit záhony nebo jaké plodiny pro začátečnické pěstování vybrat. Ale to až příště.
Autorkou článku je Jana Poncarová