Virtuální asistenti šetří firmám čas. Pracují jako volnonožci

virtualni-asistent

Moderní komunikační technologie rozvazují lidem ruce, zatímco firmám šetří čas a peníze. Platí to i o fenoménu poslední doby virtuálních asistentech. Většinou jsou to profesionálové s několikaletou zkušeností v administrativě, personalistice, komunikaci nebo organizaci, kteří přešli na volnou nohu. Menší i větší firmy si je mohou najmout na administrativní úkoly, marketing nebo personalistiku. Výhodné je to oboustranně. Více

Jak zvládat stres v práci?

office-620822_960_720

Valí se to na vás ze všech stran. Ťukáte rychle e-mail, do toho nervózně drnčí mobil a v diáři svítí červeně zakroužkovaný termín uzávěrky. Začínají se vám třást ruce a nemáte daleko k panice. Překotně řešíte jednu věc přes druhou. Zadržte. Nadechněte se. To bude dobré. Podívejte se na tipy podnikatelek a manažerek, jak zvládat stres v práci a inspirujte se. Více

Práce, mateřská a rodičovská: Příběhy žen, které to zkusily a zvládly

baby-17327_640

Žen, které na mateřské dovolené pracují alespoň na částečný úvazek, přibývá. Internet totiž přinesl jeden velký benefit – možnost práce z domova. Jde to ale dohromady? Co když zrovna telefonujete s klientem a do toho se novorozeně dožaduje pozornosti? Není práce na mateřské příliš egoistická? Lze to vůbec zvládnout? A na úkor čeho nebo koho?

Ženy, které odcházejí na mateřskou, to mají v ledasčem snazší než jejich matky. Jednorázové plenky se nevyváří, příkrmy je možné pořídit v každém supermarketu, existuje spousta vymožeností a pomůcek, které péči o dítě usnadní. Snad i proto stále více žen pokukuje po dalších aktivitách, než je „pouhé“ krmení, přebalování nebo hraní si s potomkem. Vstříc jim vychází množící se mateřská centra, ale i mnozí zaměstnavatelé. Třeba tím, že jim umožňují částečně pracovat z domova. Samostatnou kapitolu tvoří ženy-podnikatelky, které prostě nemohou ze dne na den ustřihnout svůj kontakt s firmou, již několik let před tím budovaly. Jiné ženy si naopak troufnou rozjet vlastní podnikání právě v průběhu mateřské.

burma-636373_640

Ženy v Evropě při práci u počítače pohupují děti na klíně, ženy jinde ve světě třeba takhle. Zdroj: pixabay.com

Jde to, když žena pracuje doma

Skloubit práci a péči o dítě lze. Ukazují na to příklady žen, kterým se to podařilo. Pochopitelně ale záleží na konkrétní (rodinné) situaci i typu práce. S obtížemi si lze například představit dělnici, která v jedné ruce pohupuje kojence a v druhé obsluhuje výrobní stroj. Je také pravděpodobné, že žena vykonávající povolání, které ji příliš nenaplňuje, do práce spěchat nebude.

Ačkoli pro to neexistují žádné statistiky, práci a mateřskou častěji spojují ženy, které mohou pracovat z domova. „Skloubení péče o dítě a práce možné je, ale jen za určitých okolností. Především není problémem skloubit dítě a práci z domova. Žena může bez potíží kupříkladu pracovat na počítači a přitom houpat na klíně miminko. Nebo může rozvážet nějaké zboží vlastním autem a s sebou vozit miminko,“ domnívá se Markéta Šichtařová, populární česká ekonomka, ředitelka společnosti Next Finance s.r.o. a matka čtyř dětí.

Problém podle Markéty Šichtařové může nastat, pokud žena potřebuje být mimo domov. „Je-li svým vlastním pánem, tedy třeba podniká, ještě si to umím představit. Ale neumím si představit zaměstnavatele, který by do zaměstnání pustil do normálního pracovního kolektivu ženu s dítětem. Pak buď musí jít kariéra stranou, nebo žena musí rezignovat na konkrétní druh práce a musí se optimálně sebe-zaměstnat z domova. Možností práce z domova a jejích „dodávek“ přes internet je dnes už nesčetně,“ dodala.

woman-214786_640
Práci při mateřské je třeba dobře naplánovat. Měla by nás určitě bavit. Zdroj: pixabay.com

Měly plán, ale práci na mateřské opustily

Někdy ale do plánů jak skloubit mateřskou a práci, přijdou nečekané nároky dítěte nebo se prostě změní pohled ženy na celou situaci. „Když jsem nastupovala na mateřskou, měla jsem práci, kterou bylo možné pohodlně vykonávat z domova. Potřebovala jsem k ní jen telefon a počítač. Jenže se mi stávalo, že jsem projednávala po telefonu nějaké záležitosti s klientem a syn vedle v místnosti plakal. Proto jsem nakonec pracovat přestala,“ podělila se o svou zkušenost jedna z maminek.

Podobný příběh mi vyprávěla i další maminka, která se doma stará o roční holčičku. Přestože její zaměstnavatel velmi stál o to, aby s firmou spolupracovala a umožnil jí práci z domova, nezvládla to. K dcerce totiž musela vstávat třeba desetkrát za noc. Spala jen pár hodin denně a vědomí toho, že musí odbavit administrativu a soustředit se na práci, jí stresovalo. Proto pokusů o spojení práce a mateřské zanechala.

O návrat do práce se při rodičovské dovolené pokouší i ženy, kterým zaměstnavatel neumožňuje pracovat z domova. Na nějakou dobu se do zaměstnání vrátila i moje kamarádka Petra. „Pár měsíců jsem si to s první dcerou vyzkoušela a bylo fajn jít zase mezi lidi,“ přiznává dnes maminka dvou holčiček. „Na druhou stranu si nechci nechat ujít jejich dětství, první slabiky, lezení po kolenou, nechci, aby moje děti poprvé krmil lžičkou místo mě někdo jiný,“ dodává s tím, že vše je přece o vlastní spokojenosti a že přesto chápe maminky, kterým aktivita chybí a jež bez práce být nemohou.

Podnikat začala na mateřské

Některé ženy se nepokouší jen o skloubení práce a mateřské, ale rovnou se vrhnou do některého vlastního projektu. Jak ukazují různé průzkumy, ženy-podnikatelky přitahuje především svoboda a flexibilita, která by jim umožnila lépe skloubit práci a mateřství. Jinak řečeno – být pánem svého času může být v určité fázi života vítanou devizou.

K ženám, jež se do podnikání pustily na mateřské, patří Šárka Škodová, zakladatelka Klubu chytrého hraní Rubikon, která získala v minulém roce ocenění Živnostnice roku Plzeňského kraje. Poprvé jsem se s ní setkala na soutěži Rozjezdy 2013 určené pro začínající podnikatele. Na rukou houpala miminko. „Velkou výhodou je pro mě flexibilní pracovní doba. Když se mi nechce, nebo toho mám moc s dětmi, klidně i týden vůbec nepracuji. Nasbírám sílu a pak se do úkolů vrhnu po hlavě, s vervou a nadšením,“ říká dnes a dodává: „I se třemi malými dětmi v zádech musím říct, že mě práce opravdu baví. Být sám sobě šéfem je dle mého velkým pozitivem podnikání.“

office-614273_640Kreativita je pro řadu žen důležitá. Zdroj: pixabay.com

Práce na mateřské by měla bavit

Asi každá z nás, která má to štěstí a může se věnovat kreativní práci, zná ten naplňující pocit pojící se s přívalem energie. A o ten třeba nechceme přijít. „Cítím, že je pro mě důležité se nějakým tvořivým způsobem realizovat. Takže když uvažuju o práci a péči o děti, tak mám vždy na mysli práci, která nás baví, vzrušuje, ve které jsme kreativní, která má smysl pro lidi. Nemám na mysli práci, kterou nutně děláme pro peníze, a otravuje nás. Pokud to jen trošku jde, pak bych raději maximálně uskromnila rodinné potřeby, abych se mohla kreativním způsobem věnovat na plno dětem a tím naplňovat svou potřebu tvořivého přístupu k životu,“ míní Hanka Zemanová, autorka dnes už legendární Biokuchařky.

A pokračuje ve vyprávění svého příběhu. „Já jsem vlastně vždy při péči o děti pracovala, ale vzhledem k tomu, že pracuju na svých projektech a z domova, tak jsem nikdy moc od dětí nedocházela a pracovala spíše v době, kdy spinkaly a občas jsem si domů zvala někoho na pomoc s dětmi. Máme úžasné babičky a naučila jsem se, že o pomoc je třeba si umět říct. Že to, že není v mých silách zvládnout všechno, neznamená, že jsem horší žena. S tím jsem měla trochu problém. Ale časem jsem pochopila, že když dělám to, co mě baví a čím jsem užitečná lidem, tak se cítím lépe jako žena, maminka i partnerka. Přijala jsem, že jsem dostala dary, které chci předávat dál a tak podle toho si rozvrhuju svůj čas, tak abych měla čas na rodinu i na psaní a nutně pak nemohu stihnout i celou péči o domácnost.“

Když se Hance Zemanové narodila první dcera, které je nyní sedm let, měla podle svých slov stále tendenci kombinovat práci i mateřství, pracovala hodně, často do pozdních nočních hodin a měla pocit, že by se „jen“ na mateřské nudila. „To je ale životní styl, který bych už neopakovala ani ho nikomu nedoporučovala. Extrémně mě to vyčerpávalo. A tak ke druhému mateřství jsem přistupovala úplně jinak. Pracovala jsem minimálně, opravdu jen tak pro změnu a pro zachování duševního zdraví,“ přiznává a dodává: „Pro mě je moje práce skvělý relax, nabíjí mě tvůrčí silou a radostí, takže chvilky u psaní byly báječným zpestřením. Ale jinak jsem si užívala děti. Je to období z perspektivy celého života velmi krátké a dnes to cítím tak, že stojí za to si to užít, co nejvíce to jde. A dělat věci, na které jinak v běžném životě je méně času a naší velkou ženskou kreativitu zaměřit do nádherných let věnovaných našim malým dětem. Třeba zkoušet různé zajímavé recepty, sušit bylinky, vyrábět si domácí mýdla nebo vonné oleje, zkoušet různé tvořivé techniky, které baví děti i maminky, dělat si krásnou výzdobu, ctít cyklus roku a tradice, nastudovat si všechno, co k tomu patří a být ochránkyní a královnou Domova.“

DmT79AFmdYgZ_BU9HMSBGjN_HjaypVLvyxZGUUgW1YgRKzs2kKgOx1GkW27dsOd6WLxzhsYHanka Zemanová se svými dcerami. Foto: Archiv Hanky Zemanové

Při podnikání práci delegujte

Pro ženy, které touží po práci a mateřství zároveň, má Hanka Zemanová tuto radu: „Kromě jasné vize bych doporučila dobře rozvrhnout své síly. To se týká zejména maminek s malými dětmi. Když připravujeme projekt, který nás naplňuje, tak máme pocit, že zvládneme všechno. Jenže pak přijde doba, kdy se začneme pod tíhou všeho hroutit. Je důležité si reálně spočítat, kolik času můžete podnikání věnovat, pokud nechcete pracovat v noci (to by měla být výjimka a ne běžné pravidlo). Jednak to nabourává partnerský život a hlavně to vyčerpává zdroje ženy. Je důležité si definovat, čemu se chci věnovat, co mě baví, v čem jsem silná.“

Důležité je umět si říct i o pomoc a pro ostatní činnosti najít partnery, babičky, chůvy, paní do domácnosti. „Prostě nedá se jít do podnikání s tím, že zvládneme podnikat, vychovávat děti, budeme stále skvělé milenky a budeme udržovat teplo rodinného krbu a všude bude naklizeno. To je předem odsouzeno k tomu, že dříve nebo později se z toho zhroutíme, radost nám to nepřinese a trvale budeme žít pod tlakem. Jsme pak otrokem sebe sama, jako ženy máme tendenci se přepínat, a vše zvládat. Ale nejde to. Zejména při podnikání je nutné si říct, že část péče o děti a o domácnost je prostě nutné přesunout na někoho jiného a pokud tím trpíme, tak je lepší počkat, až děti budou chodit do školky nebo do školy,“ dodává.

Jen tak mimochodem, tenhle článek píšu v kanceláři. Někde v patře nade mnou sedí žena, která pracuje v jedné realitní společnosti. Občas se ze dveří její kanceláře ozve dětský smích malého chlapečka.

Pracujete na mateřské? Jaká je vaše zkušenost?

Jak začít podnikat a nenechat se odradit

hp

Je spoustu důvodů, proč byste se do podnikání neměli pouštět. Stejně tak existuje řada důvodů, proč byste krok do nejistoty, ale za to za osobní nezávislostí udělat měli. Odměnou je svoboda, kreativita a skutečnost, že stojíte na vlastních nohách, aniž byste potřebovali berličky sociálních jistot nebo „zázemí“ velké nadnárodní korporace.

Krok první: Nápad

Na začátku každého podnikání musí být nápad. Takový, který zrealizujete a zpeněžíte. Výdělek je totiž ideálním výsledkem podnikání. Záleží samozřejmě na tom, jak k podnikání přistupujete. Buď je vaším snem vydělat velké prachy. Nebo toužíte po nezávislosti a chcete se slušně uživit. Je jasné, že každý má jiné potřeby a jinou představu o svém výdělku. Někomu pro slušný život stačí dvacet tisíc. Jiný potřebuje padesát, další třeba dvě stě. Dnes se každopádně budeme bavit o podnikání, jehož cílem není stát se milionářem, ale získat právě osobní svobodu, živit se kreativní prací, která přináší slušný výdělek.

Nápad, který proměníte v podnikání, může být opravdu jakýkoli. Nejlepší pochopitelně je, když se uživíte svým koníčkem. Dobrou zprávou je, že dnešní doba je otevřená. Stačí jen stejně otevřít mysl. Lidé podnikají v různých oblastech. Někdo si otevře internetový obchod, jiný třeba kavárnu, kde podává raw food, někdo poskytuje nejrůznější terapie, masáže nebo konzultace, jiný začne vařit marmelády, snídaňové kaše nebo péct vlastní sušenky.

Krok druhý: Plán

Nemám ráda takové ty manažersky a odborně znějící slova. Jedním z nich je business plán. Zní to vznešeně a mě tohle spojení vždycky trochu iritovalo. Skutečností ale je, že bez plánu to nejde. Takže vezměte obyčejnou tužku, pastelku nebo propisku a papír. Pište: co budete vyrábět/nabízet. Kdo budou vaši klienti. Co vše musíte zrealizovat (koupit doménu, vytvořit stránky, pronajmou obchodní prostory, kontaktovat dodavatele…). A hlavně – jaké budou vaše ceny a kolik klientů musíte obsloužit, abyste si vydělali nejen na nájem a provoz, ale taky na sebe.

V téhle fázi si hrajte. Udělejte si třeba nástěnku (schválně nechci napsat motivační), kam napíšete, kolik chcete první měsíc vydělat, kolik vyděláte za rok. Napište na ni chválu na své produkty a služby. Vyzdobte ji symboly úspěchu a prosperity.

Krok třetí: Realizace

Tady už jde do tuhého. Podaří se vám najít prostory, pracujete na webových stránkách, už jste se dokonce sešli s dodavateli, vyrábíte letáky a vše šíříte mezi známé. Pozor. Může přijít drobný zádrhel – třeba v reakci vašich bližních a přátel. Když jim sdělíte svůj záměr, možná se ušklíbnou, v jejich oku uvidíte pochybnost, kterou vystřídá závist. „A to si myslíš, že tě uživí?“, budou se snažit podlomit vaši důvěru v sebe sama. V takovém okamžiku si před sebou přestavte neviditelnou zeď nebo se „zabalte“ do pomyslné ochranné bubliny. Prostě takové škarohlídy neposlouchejte. Proč by to nemělo jít? Lidé se živí různými věcmi! Neobhajujte se. Klidně nereagujte. Nechte takového „přítele“ být a jít.

1364888_73442517

Krok čtvrtý: Výdrž

Možná taky rádi čtěte příběhy úspěšných. Obyčejných lidí, kterým se podařilo rozjet vlastní pekárnu na malém městě. Nebo začali šít, vyrábět domácí pesta, vymysleli nějakou skvělou službu… Většinou je jejich příběh doplněn fotografií, která je úžasně pozitivní a barevná. Je to dobře, protože takoví lidé inspirují. Na druhou stranu se může zdát, že svého úspěchu (rozuměj nezávislosti a kreativní obživy) dosáhli levou zadní.

Nic ale není snadné a k vysněným cílům zpravidla vedou klikaté a hrbolaté cesty. Proto nepolevujte. Vydržte. Zatněte zuby. Perte se s úřady, konkurencí, závistí a třeba i počátečním nedostatkem klientů. Pokud jsou vaše služby nebo produkty připravované s láskou a péčí, zákazníci si je najdou. Využijte všechny možné cesty, jak dát o sobě vědět: letáky, web, Facebook, veletrhy, setkání s podobně smýšlejícími lidmi nebo začínajícími podnikateli. A hlavně – nebojte se o svém podnikání mluvit s nadšením.

Krok pátý: Úspěch nebo krach

Co když se to nepodaří? No a co, tak to zabalíte a půjdete třeba na pivo. Není ostuda zkusit podnikat a zkrachovat. Ostuda je mít nápad a nezkusit to! Bojíte se posměváčků, kteří na vás z teplého místečka budou ukazovat prstem? Ať ukazují. Vy jste měli tu odvahu a alespoň jste se zkusili postavit na vlastní nohy. Nevadí, když to náhodou nevyjde. Zkusíte to příště, poučeni se vyhnete některých chyb a třeba to vyjde…

Ale dost negativního. Věřte v úspěch. Přijde. Až za vámi bude první měsíc, kdy si na sebe vyděláte svým vlastním nápadem, svým vlastním podnikáním, radujte se. Neusínejte ale na vavřínech. Podnikání potřebuje péči. Hýčkejte si ho, vychovávejte ho, ať roste v sebevědomou a asertivní bytost. Buďte taky připraveni na to, že úspěch zpravidla doprovází závist. Kromě toho se na vás mohou začít lepit i různí přicmrndávači, kteří se budou chtít u vás ohřát. Nebo jim naopak půjde o to, aby zjistili, že třeba na tom nejste zase tak dobře, jak se může zdát.

To vše by vám mělo být jedno. Do podnikání jste přece nešli pro to, aby vás někdo obdivoval, blahopřál vám nebo se vám klaněl. Nikdy nezapomínejte na své hodnoty. Třeba na nezávislost. Touha po ní přece stála na začátku vašeho podnikání.

Ať se vám daří a každý den je úspěšný v těch nejkrásnějších detailech.

Jana Poncarová

 

 

Práce jako svoboda a naplnění

w

Že je to nesmysl? Že práce je svazující, nudná, otravná? Chodíte do ní jen proto, že potřebujete vydělat peníze. Ty směníte za zboží, a tak to jde pořád dokola. Únavné. Vyčerpávající. Deprimující. A smysl života? Uniká vám. Tak se už konečně osvoboďte. Proměňte ten ne-smysl ve smysl.

Všimli jste si, jak jsou lidi na ulici otrávení? Hlavně, když jdou do práce nebo z práce. Žádné nadšení. Počet úsměvů nula. Opakuje se to v tramvaji, na chodníku, v supermarketu. Práce je nebaví, vyčerpává. Roste prý počet lidí, kteří si stěžují na únavový syndrom. Většinou ale lékařská vyšetření na nic nepřijdou. Ve své poslední knize o tom píše dr. Jan Hnízdil: „V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Depresivní nezaměstnaní čekají v čekárně ordinace bok po boku s vystresovanými politiky a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou.“ V další části textu odborník na psychosomatické potíže upozorňuje na to, že takhle to dál už nejde. A vyléčit společnost lze tak, že začneme sami u sebe. Je to logické.

Ruku na srdce. Jste spokojení ve svém zaměstnání? Děláte to, co chcete? Nebo se jen „honíte za penězi“, protože prostě splácíte hypotéku, staráte se o dítě nebo chcete vydělat na exotickou dovolenou? Jak dlouho ještě můžete snést stres v práci? Chcete promarnit celý život děláním něčeho, co vás unavuje a nebaví?

Časy se mění, práce taky

Někdy nic jiného nezbývá. Nevnímala jsem to tak, ale otec mi nedávno prozradil, že v poslední práci vydržel jen proto, že ho nikde jinde nepřijali (chlap ve věku 55 let si prostě těžko hledal nové místo). A to i přesto, že má hodně zkušeností, byl (a doteď je) plný energie a umí si poradit se spoustou věcí. Živil rodinu. Děti na vysoké škole. A tak to přetrpěl. To jen na okraj – ano, není to vždy lehké.

Ale není to nemožné. A pozitivní je, že časy se mění. Pozorujete kolem sebe to postupné odpoutávání se od manažerský pozic, přeplacený postů, ubíjejících prací? Znám pár lidí, kteří vyměnili dobře placenou práci na prestižním postu za méně placenou, nejistou a vrtkavou „volnou nohu“. Prokoukli. Rozjasnili se jim tváře. Jsou spokojenější. No a co, že přišli o společenské postavení, že už nejsou ředitel/manažerka/vedoucí. Místo toho dělají třeba masáže. Věnují se výživovému poradenství. Vyrábí nádherné ruční šperky.

Jistě. Začátky nejsou lehké. Nikdo netvrdí, že večer mávnete proutkem a ráno se probudíte a bude vás živit činnost, kterou milujete. Vše se vyvíjí. Vše potřebuje určitý čas, který může být i překvapivě krátký. Důležité je uvědomit si, že musíte vyvinout aktivitu. Nikdo za vás nevymyslí VÁŠ projekt, neudělá webovky, nerozhodí tu skvělou zprávu, že se stavíte na vlastní nohy, do světa. To musíte VY.

915150_40542743

Můžu já, můžete vy

A cesta bývá někdy strnitá (nebo aspoň klikatá). Tak třeba já (a opravdu se chci vyhnout sebechvále, protože cítím velkou pokoru a vděčnost). Jen chci ukázat, že to jde pomocí příběhu – a jak to tak bývá, nejlépe se vypráví ty vlastní, protože je známe nejlíp. Myslela jsem si, že budu spokojená při úřednické práci. Já! Která nemá ráda kostýmky, nevydrží dlouho sedět a neustále cítí potřebu tvořit. Nu což, tu práci jsem si vyzkoušela a zjistila, že tudy tedy cesta nepovede. Dostala jsem pak skvělé místo u jedné mezinárodní společnosti. Když jsem to nejmíň čekala, zkrachovala. Na pracovním trhu byla krize kvůli krizi ekonomické. A já upadla do krize osobní.

Když tu jsem objevila inzerát. Internetový magazín hledal redaktorku. Tak jsem to zkusila. Pamatuju si dodnes, když jsem dopsala svůj první článek a čekala na reakci. (Jen tak na okraj, odmala jsem si vymýšlela časopisy, psala fiktivní články, povídky a pohádky… ). Tak jsem začala psát, psala, psala, píšu dodnes a věřím, že budu psát i dál. A světě div se – ono to zafungovalo. To bylo překvapení – kdysi jsem si totiž nějakým nedopatřením myslela, že JÁ se psaním uživit nemůžu. Můžu. Právě to dělám. A pokorně děkuju za trpělivost, kterou mě Cesta k milované práci vedla.

Pochopitelně, nebylo to jednoduché. Nebylo to hned. Navíc člověk musí být pořád ve střehu, sledovat trendy, vzdělávat se. Protože jsem na volné noze, nemám placenou dovolenou. Někdy je práce nad hlavu, jindy je zakázek méně. Ale jsem spokojená. A o to přece jde. Miluju ty chvíle, kdy můžu psát v kavárně nebo venku na zahradě pod ořechem. Když vymýšlím věty, přemýšlím nad obsahem. Když tvořím. To jsem já.

Jděte do toho!

Moc bych vám přála, abyste našli práci, která vás naplní, povzbudí, rozjasní. Protože si to zasloužíte. Protože to je možné. Vždyť dnešní doba tomu tolik nahrává. Internet, moderní komunikační technologie – díky nim přibývá lidí, kteří mohou pracovat z domova a nebo na cestách (digitální nomádi). Rozmáhá se poptávka po ručních výrobcích. Lidé jsou ochotni platit za osobní kouče a různé poradce. A pak jsou tu zruční fachmani, řemeslnící, po nichž je také velké sháňka. Každý přece umí něco, co může nabídnout ostatním. A proč by to nemohla být jeho práce? Mohla! Jsou důvody, proč by to nemělo jít objektivní, nebo jste si je vytvořili ve své mysli stejně jako kdysi já?

Kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce, hledá důvody.

Inspirujte se kolem sebe. Objevujte příběhy lidí, kteří se odvážili. Jen namátkou zmíním například Petra Václavka, který (jak sám uvádí) opustil vysoké posty světa reklamy a založil spirituální blog novebohatstvi.cz. Se zájmem jsem si přečetla příběh Michaely Weissové, která píše blog slunecnyzivot.cz. A tak dále.

  • Jak byste měli začít? Příběh nebo Cesta každého z nás je jedinečná, neopakovatelná. Proto se zahloubejte, odhoďte svazující vzorce, konvence a  hranice. Myslím, že na počátku je důležité rozhodnout se. Přestat se bát a říkat si nezdravé věci – „nejde to“, „nezvládnu to“. Začnete tvořit. Nakreslete si, jaké to bude. Jak bude šťastní. Napište si na papír svůj plán na „svobodnou práci“. Založte si webovky. Řekněte o tom kamarádům (a nenechte se zviklat jejich nejapným výrazem). Budujte, stavte, žijte tím.
  • Co vás čeká? Říkám tomu „duchovní blahobyt“ – prostě stav, kdy je vám báječně. Při práci pociťujete příval energie a nadšení. To je hned něco jiného, než když do zaměstnání půjdete už dopředu naštvaní nebo zkroušení, protože šéf je blb a kolegyně vás komanduje. Pevně věřím, že nakonec zjistíte, že výdělek skutečně může být spojený s činností, která vás naplňuje.

Možná bude třeba odložit ego, odhodit elegantní oblek a začít hezky odzdola. Možná budete muset překonat strach a obavy. Otevřeně přiznávám, že na mě taky občas dolehnou starosti, pochyby. Jde ale o to, aby ty příjemné pocity převažovaly.

Ať se vám daří. Jste báječní a máte na to!

Autorkou článku je Jana Poncarová 

Rozhovor: Úspěch přijde, když vás práce baví

martina

Před několika lety se jako čerstvá absolventka chopila rozjezdu pobočky jazykové školy JIPKA v Plzni. Vypracovala se na pozici generální ředitelky. Mladou a úspěšnou manažerku, Martinu Novákovou, jsme požádali o rozhovor, ve kterém prozradila, jaký je její recept na úspěch, jak zvládnout kariéru a zorganizovat si čas.

Jste úspěšná mladá žena. Podařilo se Vám rozjet pobočku jazykové školy JIPKA v Plzni a v současné době působíte jako generální ředitelka této jazykovky v Praze. Co stojí za Vaším úspěchem?

Věřím tomu, že pokud chce člověk uspět, musí ho daná práce opravdu bavit. Pro mě je práce nejen povinností, ale zčásti i koníčkem, kterému jsem ochotna věnovat i své volné chvíle Je však třeba nalézt vnitřní rovnováhu, díky které se budete cítit se svým životem spokojeni, že je všechno tak, jak má být.

Důležité je mít otevřenou mysl, nezajet do starých kolejí, sledovat nejnovější trendy a zároveň hledat nové a nové příležitosti. Jen tak se lze posouvat neustále dopředu. Mnohokrát jsem se setkala s lidmi, kteří pracovali v oboru např. jeden rok a nabyli pocit, že všechno vědí, mají dostatečné zkušenosti na to, aby radili ostatním, ale nebyli ochotni přijmout jiný názor. Takoví lidé to dalekou nedotáhnou.

Pro spolupráci si vybíráte především ženy. Proč?

Ano, je to tak, ale pokusím se to trochu více upřesnit. Co se týče lektorů a překladatelů, řekla bych, že je to tak 60:40 ve prospěch žen. Pro tyto pozice vybíráme nové zaměstnance na základě přísného výběrového řízení, přičemž kritériem pro nás jsou v první řadě profesní předpoklady a poté také lidská stránka. Snažíme se být jazykovou školou, kde působí sympatičtí lektoři a lektorky. Jejich hlavní úkol je studenty namotivovat ke studiu tak, aby se jazyk nejen naučili, ale získali k němu i vztah.

Co se týče interních zaměstnanců, tedy zaměstnanců, se kterými jsem každý denně v kontaktu, v 95 % se jedná opravdu o ženy. V první řadě je to dáno především tím, že oproti výše zmíněným pozicím se do výběrových řízení na interní pozice, jako je koordinátor/ka jazykové výuky, překladatelských služeb, recepční, marketingové/ho manažera/ky, atd. hlásí téměř výhradně ženy. Vysvětluji si to tak, že oblast jazykového vzdělávání je více zajímá.

Já osobně s ženami velmi ráda spolupracuji. Jsou organizačně velmi schopné a pečlivé a velice dobře zvládají stresové situace. Především v dobách zápisů, kdy máme práce nad hlavu. Velmi oceňuji nasazení, se kterým se do své práce pouštějí a jak ji zvládají. Dokážou táhnout za jeden provaz, což se vždy odrazí na výsledku.

Ačkoli stále více žen pracuje v manažerských pozicích, občas se můžeme setkat s tím, že v některých oborech na nás koukají trochu přes prsty. Setkala jste se s nějakými negativními tendencemi?

Při jednání s českými partnery jsem se s negativními tendencemi, které by se týkaly toho, že jsem žena, nesetkala. Když se podíváte na přední jazykové školy, zjistíte, že většinu z nich úspěšně vedou ženy. Náš obor ženám doslova přeje.

Na druhou stranu mám za sebou ale také nepříjemnou situaci, díky které chápu, jak se musí některé ženy, prosazující se v mužském oboru, cítit. Při jednání s nejmenovanými zahraničními partnery z východu jsem pocítila odstup, nedůvěru a neochotu jednat se ženou. Musím říci, že mě to opravdu nemile překvapilo a uvědomila si, jak moc jsem ráda, že žiji v Čechách.

Co na své práci milujete? A co je naopak někdy těžší?

Miluji to, co dělám, protože věřím, že to má smysl. Pomáháme lidem zlepšit jejich jazykové znalosti. Automechanikovi, který se rozhodne zdokonalit se v němčině, aby mohl vyrazit pracovat do zahraničí. Paní, která se rozhodla naučit italsky, protože si dcera vzala Itala a ona si přeje se s ním dorozumět. Slečně, která má zvládnout maturitu z angličtiny, ale na státní škole mají špatnou lektorku. Každý má svou vlastní motivaci ke studiu jazyka. My se snažíme ke každému klientovi přistupovat individuálně a pomáháme mu jeho cíle dosáhnout. Ten pocit, když nám klient přijde poděkovat, za to rozhodně stojí.

Další věcí, proč mám svou práci ráda, je, že se obklopuji lidmi, kterým věřím a na které se mohu spolehnout. Není nic lepšího, než když přijdete do práce a cítíte se v ní dobře. A v neposlední řadě je to nezávislost. Sama si organizuji svůj pracovní čas.

Na druhou stranu mám odpovědnost za celou společnost, s čímž souvisí i povinnost činit závažná rozhodnutí a podniknout příslušné kroky, např. rozvázat pracovní poměr. Rozhodně se nejedná o nic příjemného, ale bohužel i toto je součástí mé práce.

Co byste doporučila mladým ženám, které se aktuálně rozmýšlejí, kam se vrhnou po škole. Jaký je Váš recept na úspěch?

Především nebát se výzev a odpovědět na inzerát, i když se na první pohled nemusí jednat o vysněnou práci s vysokým příjmem.  Postupem času se může ukázat, že právě toto je ideální práce, která vás bude naplňovat, a v rámci které se můžete profesně posouvat dále. Nebo díky ní získáte praxi potřebnou pro dosažení vysněné práce.

Zpočátku určitě není ostuda něco nevědět, důležité je nebát se zeptat, vše si poznamenat, abyste se k tomu kdykoli mohli vrátit. Je třeba umět přijmout kritiku a mít otevřenou mysl. Dobrá nálada a optimismus jsou dalšími pozitivními aspekty, které mohou k úspěchu dopomoci.

Život není jen o práci. Co ráda děláte ve volném čase?

Během týdne ráda chodím s přáteli na kávu či sklenku dobrého vína, zajdu si do divadla, kina, či si přečtu dobrou knihu. O víkendu si ráda zajdu na výstavu, nebo se jen tak procházím centrem Prahy. Baví mě objevovat nová místa, ať už je to např. příjemná kavárna zapadlá v uličkách Malé Strany, nebo méně známá historická památka.

Mým velkým koníčkem je cestování a poznávání nových kultur. V loňském roce jsem navštívila Kubu, letos se chystám na Srí Lanku. Ráda zjišťuji, jak se žije lidem jinde, jak se napříč světem liší hodnoty a mentalita lidí. Kuba byla v tomto ohledu velmi zajímavá a poučná.

Prozradíte na závěr několik tipů, jak si organizujete čas, abyste zvládla náročné povolání a měla čas i na rodinu a koníčky?

Je třeba, aby byl čas věnovaný práci efektivní. Nemusíte v práci trávit 14 hodin denně, abyste byla úspěšná. Musíte si umět čas dobře zorganizovat. Já si každé ráno, než jdu do práce, zrekapituluji, co mě čeká, co musím bezpodmínečně zařídit a ihned ráno se na to rovnou vrhnu. Samozřejmě se každý den objeví nové a nečekané záležitosti, které musím okamžitě vyřešit. Nicméně mám stále na vědomí, co je opravdu důležité, co musím zvládnout já sama, a co mohou vyřešit jiní. V mé pozici je bezpodmínečně nutné umět práci přerozdělovat a důvěřovat svým zaměstnancům, že situaci zvládnou. Díky tomu mám čas na své blízké i koníčky.

V dnešní uspěchané době často od svých známých slýchávám, že nestíhají, mají práce nad hlavu. Přitom všichni máme denně k dispozici 24 hodin. Jednoduchou matematikou lze dojít k tomu, i když pracujeme 10-12 hodin, 8 hodin spíme, máme stále k dobru 4-6 hodin. Je už na nás, zda přijdeme domu a pustíme si televizi, nebo raději vyrazíme ven s přáteli, otevřeme si knihu, nebo si půjdeme zaběhat. Já rozhodně preferuji druhou variantu.