Práce je pro mě relax, říká šperkařka textů, která rozjíždí svůj byznys na mateřské

m3

Letošní srpen byl pro Martinu Heš Hudečkovou fičák. Dostala živnostenský list, porodila své druhé dítě, Viléma, oslavila třicítku a rozjela šperkování textů. „Za důležitý považuju umět si říct o pomoc. Nesnažit se urvat všechno sama. Nejvíc mi pomáhá Filip, můj muž. Taky babičky a moje hlídací kamarádka,“ říká v rozhovoru o podnikání a mateřství. Více

Míša Matanelli nezná mateřskou a podniká se dvěma malými dětmi z jihočeské chalupy

misamatanelli-rodina

Místo mateřské dovolené se vrhla na podnikání. Ve stejnou dobu přešel na volnou nohu i její muž. „Místo finančního polštáře jsme v ruce drželi porodní přání. Ale věřili jsme, že to dáme,“ říká Míša Vránová Matanelli. Expertka na SEO a linkbuilding dnes společně se svým mužem vychovává dvě malé děti a pracuje ze sto let staré chalupy v jižních Čechách.  Jaké to je podnikat s malými dětmi, bez chůvy a bez babiček na hlídání? Více

Práce, mateřská a rodičovská: Příběhy žen, které to zkusily a zvládly

baby-17327_640

Žen, které na mateřské dovolené pracují alespoň na částečný úvazek, přibývá. Internet totiž přinesl jeden velký benefit – možnost práce z domova. Jde to ale dohromady? Co když zrovna telefonujete s klientem a do toho se novorozeně dožaduje pozornosti? Není práce na mateřské příliš egoistická? Lze to vůbec zvládnout? A na úkor čeho nebo koho?

Ženy, které odcházejí na mateřskou, to mají v ledasčem snazší než jejich matky. Jednorázové plenky se nevyváří, příkrmy je možné pořídit v každém supermarketu, existuje spousta vymožeností a pomůcek, které péči o dítě usnadní. Snad i proto stále více žen pokukuje po dalších aktivitách, než je „pouhé“ krmení, přebalování nebo hraní si s potomkem. Vstříc jim vychází množící se mateřská centra, ale i mnozí zaměstnavatelé. Třeba tím, že jim umožňují částečně pracovat z domova. Samostatnou kapitolu tvoří ženy-podnikatelky, které prostě nemohou ze dne na den ustřihnout svůj kontakt s firmou, již několik let před tím budovaly. Jiné ženy si naopak troufnou rozjet vlastní podnikání právě v průběhu mateřské.

burma-636373_640

Ženy v Evropě při práci u počítače pohupují děti na klíně, ženy jinde ve světě třeba takhle. Zdroj: pixabay.com

Jde to, když žena pracuje doma

Skloubit práci a péči o dítě lze. Ukazují na to příklady žen, kterým se to podařilo. Pochopitelně ale záleží na konkrétní (rodinné) situaci i typu práce. S obtížemi si lze například představit dělnici, která v jedné ruce pohupuje kojence a v druhé obsluhuje výrobní stroj. Je také pravděpodobné, že žena vykonávající povolání, které ji příliš nenaplňuje, do práce spěchat nebude.

Ačkoli pro to neexistují žádné statistiky, práci a mateřskou častěji spojují ženy, které mohou pracovat z domova. „Skloubení péče o dítě a práce možné je, ale jen za určitých okolností. Především není problémem skloubit dítě a práci z domova. Žena může bez potíží kupříkladu pracovat na počítači a přitom houpat na klíně miminko. Nebo může rozvážet nějaké zboží vlastním autem a s sebou vozit miminko,“ domnívá se Markéta Šichtařová, populární česká ekonomka, ředitelka společnosti Next Finance s.r.o. a matka čtyř dětí.

Problém podle Markéty Šichtařové může nastat, pokud žena potřebuje být mimo domov. „Je-li svým vlastním pánem, tedy třeba podniká, ještě si to umím představit. Ale neumím si představit zaměstnavatele, který by do zaměstnání pustil do normálního pracovního kolektivu ženu s dítětem. Pak buď musí jít kariéra stranou, nebo žena musí rezignovat na konkrétní druh práce a musí se optimálně sebe-zaměstnat z domova. Možností práce z domova a jejích „dodávek“ přes internet je dnes už nesčetně,“ dodala.

woman-214786_640
Práci při mateřské je třeba dobře naplánovat. Měla by nás určitě bavit. Zdroj: pixabay.com

Měly plán, ale práci na mateřské opustily

Někdy ale do plánů jak skloubit mateřskou a práci, přijdou nečekané nároky dítěte nebo se prostě změní pohled ženy na celou situaci. „Když jsem nastupovala na mateřskou, měla jsem práci, kterou bylo možné pohodlně vykonávat z domova. Potřebovala jsem k ní jen telefon a počítač. Jenže se mi stávalo, že jsem projednávala po telefonu nějaké záležitosti s klientem a syn vedle v místnosti plakal. Proto jsem nakonec pracovat přestala,“ podělila se o svou zkušenost jedna z maminek.

Podobný příběh mi vyprávěla i další maminka, která se doma stará o roční holčičku. Přestože její zaměstnavatel velmi stál o to, aby s firmou spolupracovala a umožnil jí práci z domova, nezvládla to. K dcerce totiž musela vstávat třeba desetkrát za noc. Spala jen pár hodin denně a vědomí toho, že musí odbavit administrativu a soustředit se na práci, jí stresovalo. Proto pokusů o spojení práce a mateřské zanechala.

O návrat do práce se při rodičovské dovolené pokouší i ženy, kterým zaměstnavatel neumožňuje pracovat z domova. Na nějakou dobu se do zaměstnání vrátila i moje kamarádka Petra. „Pár měsíců jsem si to s první dcerou vyzkoušela a bylo fajn jít zase mezi lidi,“ přiznává dnes maminka dvou holčiček. „Na druhou stranu si nechci nechat ujít jejich dětství, první slabiky, lezení po kolenou, nechci, aby moje děti poprvé krmil lžičkou místo mě někdo jiný,“ dodává s tím, že vše je přece o vlastní spokojenosti a že přesto chápe maminky, kterým aktivita chybí a jež bez práce být nemohou.

Podnikat začala na mateřské

Některé ženy se nepokouší jen o skloubení práce a mateřské, ale rovnou se vrhnou do některého vlastního projektu. Jak ukazují různé průzkumy, ženy-podnikatelky přitahuje především svoboda a flexibilita, která by jim umožnila lépe skloubit práci a mateřství. Jinak řečeno – být pánem svého času může být v určité fázi života vítanou devizou.

K ženám, jež se do podnikání pustily na mateřské, patří Šárka Škodová, zakladatelka Klubu chytrého hraní Rubikon, která získala v minulém roce ocenění Živnostnice roku Plzeňského kraje. Poprvé jsem se s ní setkala na soutěži Rozjezdy 2013 určené pro začínající podnikatele. Na rukou houpala miminko. „Velkou výhodou je pro mě flexibilní pracovní doba. Když se mi nechce, nebo toho mám moc s dětmi, klidně i týden vůbec nepracuji. Nasbírám sílu a pak se do úkolů vrhnu po hlavě, s vervou a nadšením,“ říká dnes a dodává: „I se třemi malými dětmi v zádech musím říct, že mě práce opravdu baví. Být sám sobě šéfem je dle mého velkým pozitivem podnikání.“

office-614273_640Kreativita je pro řadu žen důležitá. Zdroj: pixabay.com

Práce na mateřské by měla bavit

Asi každá z nás, která má to štěstí a může se věnovat kreativní práci, zná ten naplňující pocit pojící se s přívalem energie. A o ten třeba nechceme přijít. „Cítím, že je pro mě důležité se nějakým tvořivým způsobem realizovat. Takže když uvažuju o práci a péči o děti, tak mám vždy na mysli práci, která nás baví, vzrušuje, ve které jsme kreativní, která má smysl pro lidi. Nemám na mysli práci, kterou nutně děláme pro peníze, a otravuje nás. Pokud to jen trošku jde, pak bych raději maximálně uskromnila rodinné potřeby, abych se mohla kreativním způsobem věnovat na plno dětem a tím naplňovat svou potřebu tvořivého přístupu k životu,“ míní Hanka Zemanová, autorka dnes už legendární Biokuchařky.

A pokračuje ve vyprávění svého příběhu. „Já jsem vlastně vždy při péči o děti pracovala, ale vzhledem k tomu, že pracuju na svých projektech a z domova, tak jsem nikdy moc od dětí nedocházela a pracovala spíše v době, kdy spinkaly a občas jsem si domů zvala někoho na pomoc s dětmi. Máme úžasné babičky a naučila jsem se, že o pomoc je třeba si umět říct. Že to, že není v mých silách zvládnout všechno, neznamená, že jsem horší žena. S tím jsem měla trochu problém. Ale časem jsem pochopila, že když dělám to, co mě baví a čím jsem užitečná lidem, tak se cítím lépe jako žena, maminka i partnerka. Přijala jsem, že jsem dostala dary, které chci předávat dál a tak podle toho si rozvrhuju svůj čas, tak abych měla čas na rodinu i na psaní a nutně pak nemohu stihnout i celou péči o domácnost.“

Když se Hance Zemanové narodila první dcera, které je nyní sedm let, měla podle svých slov stále tendenci kombinovat práci i mateřství, pracovala hodně, často do pozdních nočních hodin a měla pocit, že by se „jen“ na mateřské nudila. „To je ale životní styl, který bych už neopakovala ani ho nikomu nedoporučovala. Extrémně mě to vyčerpávalo. A tak ke druhému mateřství jsem přistupovala úplně jinak. Pracovala jsem minimálně, opravdu jen tak pro změnu a pro zachování duševního zdraví,“ přiznává a dodává: „Pro mě je moje práce skvělý relax, nabíjí mě tvůrčí silou a radostí, takže chvilky u psaní byly báječným zpestřením. Ale jinak jsem si užívala děti. Je to období z perspektivy celého života velmi krátké a dnes to cítím tak, že stojí za to si to užít, co nejvíce to jde. A dělat věci, na které jinak v běžném životě je méně času a naší velkou ženskou kreativitu zaměřit do nádherných let věnovaných našim malým dětem. Třeba zkoušet různé zajímavé recepty, sušit bylinky, vyrábět si domácí mýdla nebo vonné oleje, zkoušet různé tvořivé techniky, které baví děti i maminky, dělat si krásnou výzdobu, ctít cyklus roku a tradice, nastudovat si všechno, co k tomu patří a být ochránkyní a královnou Domova.“

DmT79AFmdYgZ_BU9HMSBGjN_HjaypVLvyxZGUUgW1YgRKzs2kKgOx1GkW27dsOd6WLxzhsYHanka Zemanová se svými dcerami. Foto: Archiv Hanky Zemanové

Při podnikání práci delegujte

Pro ženy, které touží po práci a mateřství zároveň, má Hanka Zemanová tuto radu: „Kromě jasné vize bych doporučila dobře rozvrhnout své síly. To se týká zejména maminek s malými dětmi. Když připravujeme projekt, který nás naplňuje, tak máme pocit, že zvládneme všechno. Jenže pak přijde doba, kdy se začneme pod tíhou všeho hroutit. Je důležité si reálně spočítat, kolik času můžete podnikání věnovat, pokud nechcete pracovat v noci (to by měla být výjimka a ne běžné pravidlo). Jednak to nabourává partnerský život a hlavně to vyčerpává zdroje ženy. Je důležité si definovat, čemu se chci věnovat, co mě baví, v čem jsem silná.“

Důležité je umět si říct i o pomoc a pro ostatní činnosti najít partnery, babičky, chůvy, paní do domácnosti. „Prostě nedá se jít do podnikání s tím, že zvládneme podnikat, vychovávat děti, budeme stále skvělé milenky a budeme udržovat teplo rodinného krbu a všude bude naklizeno. To je předem odsouzeno k tomu, že dříve nebo později se z toho zhroutíme, radost nám to nepřinese a trvale budeme žít pod tlakem. Jsme pak otrokem sebe sama, jako ženy máme tendenci se přepínat, a vše zvládat. Ale nejde to. Zejména při podnikání je nutné si říct, že část péče o děti a o domácnost je prostě nutné přesunout na někoho jiného a pokud tím trpíme, tak je lepší počkat, až děti budou chodit do školky nebo do školy,“ dodává.

Jen tak mimochodem, tenhle článek píšu v kanceláři. Někde v patře nade mnou sedí žena, která pracuje v jedné realitní společnosti. Občas se ze dveří její kanceláře ozve dětský smích malého chlapečka.

Pracujete na mateřské? Jaká je vaše zkušenost?

Jak začít podnikat a nenechat se odradit

hp

Je spoustu důvodů, proč byste se do podnikání neměli pouštět. Stejně tak existuje řada důvodů, proč byste krok do nejistoty, ale za to za osobní nezávislostí udělat měli. Odměnou je svoboda, kreativita a skutečnost, že stojíte na vlastních nohách, aniž byste potřebovali berličky sociálních jistot nebo „zázemí“ velké nadnárodní korporace.

Krok první: Nápad

Na začátku každého podnikání musí být nápad. Takový, který zrealizujete a zpeněžíte. Výdělek je totiž ideálním výsledkem podnikání. Záleží samozřejmě na tom, jak k podnikání přistupujete. Buď je vaším snem vydělat velké prachy. Nebo toužíte po nezávislosti a chcete se slušně uživit. Je jasné, že každý má jiné potřeby a jinou představu o svém výdělku. Někomu pro slušný život stačí dvacet tisíc. Jiný potřebuje padesát, další třeba dvě stě. Dnes se každopádně budeme bavit o podnikání, jehož cílem není stát se milionářem, ale získat právě osobní svobodu, živit se kreativní prací, která přináší slušný výdělek.

Nápad, který proměníte v podnikání, může být opravdu jakýkoli. Nejlepší pochopitelně je, když se uživíte svým koníčkem. Dobrou zprávou je, že dnešní doba je otevřená. Stačí jen stejně otevřít mysl. Lidé podnikají v různých oblastech. Někdo si otevře internetový obchod, jiný třeba kavárnu, kde podává raw food, někdo poskytuje nejrůznější terapie, masáže nebo konzultace, jiný začne vařit marmelády, snídaňové kaše nebo péct vlastní sušenky.

Krok druhý: Plán

Nemám ráda takové ty manažersky a odborně znějící slova. Jedním z nich je business plán. Zní to vznešeně a mě tohle spojení vždycky trochu iritovalo. Skutečností ale je, že bez plánu to nejde. Takže vezměte obyčejnou tužku, pastelku nebo propisku a papír. Pište: co budete vyrábět/nabízet. Kdo budou vaši klienti. Co vše musíte zrealizovat (koupit doménu, vytvořit stránky, pronajmou obchodní prostory, kontaktovat dodavatele…). A hlavně – jaké budou vaše ceny a kolik klientů musíte obsloužit, abyste si vydělali nejen na nájem a provoz, ale taky na sebe.

V téhle fázi si hrajte. Udělejte si třeba nástěnku (schválně nechci napsat motivační), kam napíšete, kolik chcete první měsíc vydělat, kolik vyděláte za rok. Napište na ni chválu na své produkty a služby. Vyzdobte ji symboly úspěchu a prosperity.

Krok třetí: Realizace

Tady už jde do tuhého. Podaří se vám najít prostory, pracujete na webových stránkách, už jste se dokonce sešli s dodavateli, vyrábíte letáky a vše šíříte mezi známé. Pozor. Může přijít drobný zádrhel – třeba v reakci vašich bližních a přátel. Když jim sdělíte svůj záměr, možná se ušklíbnou, v jejich oku uvidíte pochybnost, kterou vystřídá závist. „A to si myslíš, že tě uživí?“, budou se snažit podlomit vaši důvěru v sebe sama. V takovém okamžiku si před sebou přestavte neviditelnou zeď nebo se „zabalte“ do pomyslné ochranné bubliny. Prostě takové škarohlídy neposlouchejte. Proč by to nemělo jít? Lidé se živí různými věcmi! Neobhajujte se. Klidně nereagujte. Nechte takového „přítele“ být a jít.

1364888_73442517

Krok čtvrtý: Výdrž

Možná taky rádi čtěte příběhy úspěšných. Obyčejných lidí, kterým se podařilo rozjet vlastní pekárnu na malém městě. Nebo začali šít, vyrábět domácí pesta, vymysleli nějakou skvělou službu… Většinou je jejich příběh doplněn fotografií, která je úžasně pozitivní a barevná. Je to dobře, protože takoví lidé inspirují. Na druhou stranu se může zdát, že svého úspěchu (rozuměj nezávislosti a kreativní obživy) dosáhli levou zadní.

Nic ale není snadné a k vysněným cílům zpravidla vedou klikaté a hrbolaté cesty. Proto nepolevujte. Vydržte. Zatněte zuby. Perte se s úřady, konkurencí, závistí a třeba i počátečním nedostatkem klientů. Pokud jsou vaše služby nebo produkty připravované s láskou a péčí, zákazníci si je najdou. Využijte všechny možné cesty, jak dát o sobě vědět: letáky, web, Facebook, veletrhy, setkání s podobně smýšlejícími lidmi nebo začínajícími podnikateli. A hlavně – nebojte se o svém podnikání mluvit s nadšením.

Krok pátý: Úspěch nebo krach

Co když se to nepodaří? No a co, tak to zabalíte a půjdete třeba na pivo. Není ostuda zkusit podnikat a zkrachovat. Ostuda je mít nápad a nezkusit to! Bojíte se posměváčků, kteří na vás z teplého místečka budou ukazovat prstem? Ať ukazují. Vy jste měli tu odvahu a alespoň jste se zkusili postavit na vlastní nohy. Nevadí, když to náhodou nevyjde. Zkusíte to příště, poučeni se vyhnete některých chyb a třeba to vyjde…

Ale dost negativního. Věřte v úspěch. Přijde. Až za vámi bude první měsíc, kdy si na sebe vyděláte svým vlastním nápadem, svým vlastním podnikáním, radujte se. Neusínejte ale na vavřínech. Podnikání potřebuje péči. Hýčkejte si ho, vychovávejte ho, ať roste v sebevědomou a asertivní bytost. Buďte taky připraveni na to, že úspěch zpravidla doprovází závist. Kromě toho se na vás mohou začít lepit i různí přicmrndávači, kteří se budou chtít u vás ohřát. Nebo jim naopak půjde o to, aby zjistili, že třeba na tom nejste zase tak dobře, jak se může zdát.

To vše by vám mělo být jedno. Do podnikání jste přece nešli pro to, aby vás někdo obdivoval, blahopřál vám nebo se vám klaněl. Nikdy nezapomínejte na své hodnoty. Třeba na nezávislost. Touha po ní přece stála na začátku vašeho podnikání.

Ať se vám daří a každý den je úspěšný v těch nejkrásnějších detailech.

Jana Poncarová

 

 

Práce jako svoboda a naplnění

w

Že je to nesmysl? Že práce je svazující, nudná, otravná? Chodíte do ní jen proto, že potřebujete vydělat peníze. Ty směníte za zboží, a tak to jde pořád dokola. Únavné. Vyčerpávající. Deprimující. A smysl života? Uniká vám. Tak se už konečně osvoboďte. Proměňte ten ne-smysl ve smysl.

Všimli jste si, jak jsou lidi na ulici otrávení? Hlavně, když jdou do práce nebo z práce. Žádné nadšení. Počet úsměvů nula. Opakuje se to v tramvaji, na chodníku, v supermarketu. Práce je nebaví, vyčerpává. Roste prý počet lidí, kteří si stěžují na únavový syndrom. Většinou ale lékařská vyšetření na nic nepřijdou. Ve své poslední knize o tom píše dr. Jan Hnízdil: „V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Depresivní nezaměstnaní čekají v čekárně ordinace bok po boku s vystresovanými politiky a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou.“ V další části textu odborník na psychosomatické potíže upozorňuje na to, že takhle to dál už nejde. A vyléčit společnost lze tak, že začneme sami u sebe. Je to logické.

Ruku na srdce. Jste spokojení ve svém zaměstnání? Děláte to, co chcete? Nebo se jen „honíte za penězi“, protože prostě splácíte hypotéku, staráte se o dítě nebo chcete vydělat na exotickou dovolenou? Jak dlouho ještě můžete snést stres v práci? Chcete promarnit celý život děláním něčeho, co vás unavuje a nebaví?

Časy se mění, práce taky

Někdy nic jiného nezbývá. Nevnímala jsem to tak, ale otec mi nedávno prozradil, že v poslední práci vydržel jen proto, že ho nikde jinde nepřijali (chlap ve věku 55 let si prostě těžko hledal nové místo). A to i přesto, že má hodně zkušeností, byl (a doteď je) plný energie a umí si poradit se spoustou věcí. Živil rodinu. Děti na vysoké škole. A tak to přetrpěl. To jen na okraj – ano, není to vždy lehké.

Ale není to nemožné. A pozitivní je, že časy se mění. Pozorujete kolem sebe to postupné odpoutávání se od manažerský pozic, přeplacený postů, ubíjejících prací? Znám pár lidí, kteří vyměnili dobře placenou práci na prestižním postu za méně placenou, nejistou a vrtkavou „volnou nohu“. Prokoukli. Rozjasnili se jim tváře. Jsou spokojenější. No a co, že přišli o společenské postavení, že už nejsou ředitel/manažerka/vedoucí. Místo toho dělají třeba masáže. Věnují se výživovému poradenství. Vyrábí nádherné ruční šperky.

Jistě. Začátky nejsou lehké. Nikdo netvrdí, že večer mávnete proutkem a ráno se probudíte a bude vás živit činnost, kterou milujete. Vše se vyvíjí. Vše potřebuje určitý čas, který může být i překvapivě krátký. Důležité je uvědomit si, že musíte vyvinout aktivitu. Nikdo za vás nevymyslí VÁŠ projekt, neudělá webovky, nerozhodí tu skvělou zprávu, že se stavíte na vlastní nohy, do světa. To musíte VY.

915150_40542743

Můžu já, můžete vy

A cesta bývá někdy strnitá (nebo aspoň klikatá). Tak třeba já (a opravdu se chci vyhnout sebechvále, protože cítím velkou pokoru a vděčnost). Jen chci ukázat, že to jde pomocí příběhu – a jak to tak bývá, nejlépe se vypráví ty vlastní, protože je známe nejlíp. Myslela jsem si, že budu spokojená při úřednické práci. Já! Která nemá ráda kostýmky, nevydrží dlouho sedět a neustále cítí potřebu tvořit. Nu což, tu práci jsem si vyzkoušela a zjistila, že tudy tedy cesta nepovede. Dostala jsem pak skvělé místo u jedné mezinárodní společnosti. Když jsem to nejmíň čekala, zkrachovala. Na pracovním trhu byla krize kvůli krizi ekonomické. A já upadla do krize osobní.

Když tu jsem objevila inzerát. Internetový magazín hledal redaktorku. Tak jsem to zkusila. Pamatuju si dodnes, když jsem dopsala svůj první článek a čekala na reakci. (Jen tak na okraj, odmala jsem si vymýšlela časopisy, psala fiktivní články, povídky a pohádky… ). Tak jsem začala psát, psala, psala, píšu dodnes a věřím, že budu psát i dál. A světě div se – ono to zafungovalo. To bylo překvapení – kdysi jsem si totiž nějakým nedopatřením myslela, že JÁ se psaním uživit nemůžu. Můžu. Právě to dělám. A pokorně děkuju za trpělivost, kterou mě Cesta k milované práci vedla.

Pochopitelně, nebylo to jednoduché. Nebylo to hned. Navíc člověk musí být pořád ve střehu, sledovat trendy, vzdělávat se. Protože jsem na volné noze, nemám placenou dovolenou. Někdy je práce nad hlavu, jindy je zakázek méně. Ale jsem spokojená. A o to přece jde. Miluju ty chvíle, kdy můžu psát v kavárně nebo venku na zahradě pod ořechem. Když vymýšlím věty, přemýšlím nad obsahem. Když tvořím. To jsem já.

Jděte do toho!

Moc bych vám přála, abyste našli práci, která vás naplní, povzbudí, rozjasní. Protože si to zasloužíte. Protože to je možné. Vždyť dnešní doba tomu tolik nahrává. Internet, moderní komunikační technologie – díky nim přibývá lidí, kteří mohou pracovat z domova a nebo na cestách (digitální nomádi). Rozmáhá se poptávka po ručních výrobcích. Lidé jsou ochotni platit za osobní kouče a různé poradce. A pak jsou tu zruční fachmani, řemeslnící, po nichž je také velké sháňka. Každý přece umí něco, co může nabídnout ostatním. A proč by to nemohla být jeho práce? Mohla! Jsou důvody, proč by to nemělo jít objektivní, nebo jste si je vytvořili ve své mysli stejně jako kdysi já?

Kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce, hledá důvody.

Inspirujte se kolem sebe. Objevujte příběhy lidí, kteří se odvážili. Jen namátkou zmíním například Petra Václavka, který (jak sám uvádí) opustil vysoké posty světa reklamy a založil spirituální blog novebohatstvi.cz. Se zájmem jsem si přečetla příběh Michaely Weissové, která píše blog slunecnyzivot.cz. A tak dále.

  • Jak byste měli začít? Příběh nebo Cesta každého z nás je jedinečná, neopakovatelná. Proto se zahloubejte, odhoďte svazující vzorce, konvence a  hranice. Myslím, že na počátku je důležité rozhodnout se. Přestat se bát a říkat si nezdravé věci – „nejde to“, „nezvládnu to“. Začnete tvořit. Nakreslete si, jaké to bude. Jak bude šťastní. Napište si na papír svůj plán na „svobodnou práci“. Založte si webovky. Řekněte o tom kamarádům (a nenechte se zviklat jejich nejapným výrazem). Budujte, stavte, žijte tím.
  • Co vás čeká? Říkám tomu „duchovní blahobyt“ – prostě stav, kdy je vám báječně. Při práci pociťujete příval energie a nadšení. To je hned něco jiného, než když do zaměstnání půjdete už dopředu naštvaní nebo zkroušení, protože šéf je blb a kolegyně vás komanduje. Pevně věřím, že nakonec zjistíte, že výdělek skutečně může být spojený s činností, která vás naplňuje.

Možná bude třeba odložit ego, odhodit elegantní oblek a začít hezky odzdola. Možná budete muset překonat strach a obavy. Otevřeně přiznávám, že na mě taky občas dolehnou starosti, pochyby. Jde ale o to, aby ty příjemné pocity převažovaly.

Ať se vám daří. Jste báječní a máte na to!

Autorkou článku je Jana Poncarová 

Podnikatelky jsou spokojenější než zaměstnankyně, ale musí překonat strach

Do vlastního podnikání se vrhá stále více žen. V současné době jich na vlastních nohách stojí přibližně 250 tisíc. Zajímavé je, že o vlastním podnikání začínají ženy uvažovat na mateřské dovolené. Proč se vrhají do rozjezdu vlastního businessu? A jaké překážky musí překonávat?

obrázek

Z průzkumu, který si nechala zpracovat Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, vyplynulo, že podnikatelky jsou se svou prací a způsobem života spokojenější než ženy závislé na jednom zaměstnavateli. Čím dál více si uvědomují výhody své nezávislosti. To vede k tomu, že jsou spokojenější se svým způsobem práce a s výší svého příjmu – ta vyhovuje přibližně povlovně z nich oproti třetině u zaměstnankyň.

Ženy poskytují služby

Co se týká typu podnikání, tak nejvíce respondentek má zkušenost s poskytováním vlastních služeb, přičemž asi pětina žen by si do budoucna chtěla vyzkoušet prodej vlastních produktů přes internet. Ženy podnikají také v oblasti MLM (např. prodej kosmetiky), v oděvnictví, módě, umění, provozují pekárnu, cukrárnu, restauraci, školku, kavárnu, občerstvení, květinářství nebo zahradnictví.

Před začátkem podnikání ženy nejčastěji musí překonat strach z toho, že se neuživí. K překážkám rozjezdu vlastního byznysu patří také nedostatek finančních prostředků, chybějící nápad, nedostatek informací nebo chybějící podpora v okolí. Často ženy také uváděly jako překážku strach s podnikáním začít nebo nejistotu.

„Ženy jsou opatrnější a daleko citlivěji vnímají rizika. Více než muži domýšlejí problémy, což je ale s ohledem na řízení rizik dobrá zpráva,“ komentovala výsledky průzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Nebaví nás to v práci

Nejvíce žen začíná podnikat mezi 25. a 34. rokem (není od věci, že jde o věk, když se ženy stávají matkami). Nejčastějším impulsem pro rozjezd vlastního podnikání bývá, že ženy nebaví jejich stávající zaměstnání. Ženy přiznaly, že rozjezd vlastního podnikání jim může pomoci nastartovat podpora rodiny, našetřené peníze, srozumitelné informace o podnikání nebo přesvědčení o poptávce.

Jako startovní kapitál pro rozjezd vlastního podnikání ženy uváděly nejčastěji částku mezi 50 000 a 200 000 korun. Peníze potřebují zejména na nákup materiálu, zboží a vybavení. Nejčastěji považují respondentky za minimální únosný podnikatelský čistý příjem 20 000 až 30 000 Kč. Podnikatelky pak reinvestují do podnikání přibližně stejný objem peněz, jaký užívají na osobní a rodinné výdaje.

Od podnikání (práce snů) ženy chtějí, aby se jim finančně dařilo a práce je bavila, resp. naplňovala. Tento přístup je shodný s muži, u kterých z velké míry převládá právě potřeba finančních a společenských benefitů.

Práce snů podle žen

  • „Taková, jaká je – s možností pracovat odkudkoliv na světě, s volnou pracovní dobou a za odpovídající příjem, to jediné by se v mé situaci mohlo zlepšit. Aby se v Česku v profesích, jako jsou ty umělecké, platil nejen čas strávený prací, ale i know-how.“
  • „Práci snů si představuji jako rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem. Důležité je mít i čas na sebe a své koníčky. Práce by měla člověka naplňovat a měl by vidět za sebou i výsledky a samozřejmě práce musí být i kvalitně finančně ohodnocena.“
  • „Práce snů je každá, do které se ráno po probuzení těšíte, což mám i nyní. Práce snů je i o lidech, kteří se během vás celý den točí, a jste s nimi v kontaktu. Samozřejmě, když večer nebo za týden spočítám své finance a jsem v plusu, tak je to také měřítko.“