„Zdá se mi, že žiju ve stroji, který se zbláznil. Jedu v rozpadajícím se autobusu, jenž se vymkl z moci řidiče a žene se neznámými cestami, zatímco řidič uklidňuje cestující, že se vlastně nic nepřihodilo“. Tato věta vystihuje pocit, který provází diváka celým filmem, pocit těžko pochopitelný někým, kdo nežil v době komunismu, kdy byly…
(Povídka) Otevřela pusu a místo pozdravu se rozkašlala. Trvalo to nekonečně dlouhou dobu. Bylo mi trapně. Dívala jsem se na zem a všimla si smítka na koberci. Zrovna jsem luxovala. Musela jsem ho přehlédnout. Přejedu ho znovu, až odejde.
Napadlo mě, že bych mohla emigrovat. Do země, kde lidé odpovídají na pozdrav. Kde se usmějí a zatleskají vám. Nenávist a závist neznají. Nenačumují si do talíře a uklízejí si před svým prahem. Vím, že je to ideál. Nepřestanu ho hledat. Protože věřím, že pravda a láska (alespoň tu a tam) zvítězí nad lží a…
Ještě nevím, který den to bude. Termín průjezdu vojenského konvoje Severoatlantické aliance zatím stanovený není. Jedno vím jistě, možná bych ten den raději plela záhony. Jenže abych si v klidu mohla užívat vůně půdy, paprsků slunce a krásy modrého nebe, potřebuji dvě podstatné věci. Totiž svobodu a mír. Válku nechci. Kdo rozumný by taky chtěl zažít…
