Jsem žena, co kouří dýmku

Sedím opřená o starou stodolu. Nad střechou chalupy kreslí červeno-zlato-fialový západ slunce ze svojí palety barev podivné obrazce. Dýmám a dumám. Jsem žena, co kouří dýmku, ač je jí teprv něco přes třicet. Protože jsem nechtěla čekat, až mi čas otiskne do ksichtu drsné rýhy a stanu se indiánskou babičkou. Protože ráda bořím mýty a…

Celý článek