„Co se vám vybaví, když se řekne menstruace?“ Přesně takhle začíná film Diany Fabiánové Můj soukromý měsíc. Režisérka se ptá kolemjdoucích dospělých mužů. Ti se mění v rozpačité školáky a nejsou schopni najít slova. A co se vybaví vám?
Regály plné možností
Ke mně přišla menstruace před dvaceti lety a na pravidelné návštěvy by měla jezdit ještě jednou tak dlouho. Za těch dvacet let jsme prošly obdobím vložek bez křidélek, kvůli kterým jsem se bála zvednout ze školní lavice, vložek s křidélky, které byly v reklamách polévány průzračně modrou tekutinou, i tamponů, které nám dávaly možnost tvářit se „jakoby nic“. V posledních pěti letech milujeme menstruační kalíšek a facebooková skupina „Volná menstruace“ slibuje, že to jde ještě úplně jinak.
Pro generaci našich maminek, které v poloprázdných regálech hledaly vatu nebo špatně lepící vložky (ty se k prádlu připevňovaly spínacími špendlíky) jsou naše současné možnosti až nepochopitelné. A naše babičky? Ty se s námi o menstruaci většinou vůbec nebaví. Představa, že měsíční krvácení je něco nečistého, je v nich často zakořeněná hodně hluboko. Téma menstruace je přitom nesmírně zajímavé – už proto, že bez ní bychom tady prostě nebyli.
Krvácí a neumře – je prokletá
V dobách „za mlhou hustou tak, že by se dala krájet“, byla menstruace opředena pověrami. Mayové, staří Židé i křesťané ji považovali za boží trest nebo „něco nekalého“. Ženy se během svých dnů musely stranit ostatních, hlavně mužů. Věřilo se, že menstruující žena je špatné znamení pro úrodu nebo dobytek.
Ale neřešili to takhle všichni. V dávných pohanských komunitách byly ženy naopak považovány za mocné, obdařené mimořádnou silou, která mohla zahnat krupobití nebo pomoci vyhrát bitvu. Menstruační krev se používala i jako léčebný prostředek. A jak vlastně ženy menstruovaly? Zřejmě používaly přírodní materiály- mech nebo třeba mořskou houbu. K té se ostatně vracíme i my.
Když to dostanu, do stanu!
Historie menstruačních pomůcek sahá minimálně do starověkého Egypta. Tamější ženy používaly první tampony vyrobené ze smotků papyru. Římanky vsadily na vlnu, ze které vyráběly i vložky. Skvělé menstruační řešení měly ženy některých indiánských kmenů. Ty se během svých dní odebraly se stejně „postiženými“ kolegyněmi do menstruační jeskyně, kde mohly v klidu řešit svá ženská témata. Holky z Prahy už pár let mohou takto využít „Červený stan“ – plně zařízený byt, který nabízí prodejna Brána k dětem.
Ve středověku nastalo temno i pro menstruaci, krvácelo se buď volně, nebo do starých hadrů, které měly ženy uvázány jako pás kolem těla a v průběhu dne si jej posunovaly. V bohatých rodinách existovaly menstruační košile s důmyslným zavazováním nebo prababičky našich vložek, všité přímo do širokých sukní.
Nutný hand made
Až do poloviny minulého století se nejrůznější menstruační pomůcky vyráběly doma. Jednalo se hlavně pratelné o vložky, které se šily, háčkovaly nebo pletly podle toho, co měly ženy právě k dispozici. I k těm se v současné době začínají některé ženy vracet. Pratelné vložky se vyrábějí v několika velikostech i tloušťkách a nabízejí je ekoprodejny. Na spodním prádle je drží patentky.
Lepicí proužek, který je pro nás dnes samozřejmostí, přibyl na vložky až v sedmdesátých letech. Československé ženy, které promenstruovaly valnou část svého života v socialismu, si ale na vložkový komfort musely ještě pár let počkat, stejně jako na nepřebernou nabídku tamponů s aplikátorem nebo bez, na slipové vložky nebo na zmíněný menstruační kalíšek. Ten je vyrobený ze silikonu a při správné údržbě vydrží třeba deset let.
Menstruace ve 21. století je pohoda. Můžeme si vybrat, jestli chceme menstruovat luxusně, ekologicky, ekonomicky nebo spojit všechny možnosti dohromady. Neklopíme oči, když platíme u pokladny. Nebojíme se, že sousedovi zdechne kráva, protože máme naše dny. Nestydíme se, když nám z kabelky vypadne tampon. Nebo aspoň ne tolik 🙂
Autorkou článku je Michaela Michalcová. Foto: Pixabay.com
