Příběh „Spitfire Girl“ Mary Ellis, jedné ze statečných pilotek 2. světové války

Mary_Ellis

O pilotkách, které v rámci Pomocné letecké dopravní služby ATA přispěly k vítězství Spojenců ve 2. světové válce, se nikdy příliš nemluvilo. Stály totiž v pozadí. Někdy si užívaly pozornost mužů, jindy musely čelit velké nedůvěře. Jednou z nich byla Britka Mary Ellis, která si ne náhodou vysloužila přezdívku „Spitfire Girl“.

Statečné ženy ve službách britských vzdušných sil umožnily mužům účastnit se bojových akcí, neboť se samy chopily těžkého úkolu přepravovat nová, opravená či poškozená vojenská letadla mezi továrnami, montážními závody, letišti i dalšími místy. Ironií je, že se jim téměř podařilo dosáhnout rovnoprávnosti s muži z RAF, ovšem konec války tento pokrok pozastavil.

Poslání Air Transport Auxiliary

Air Transport Auxiliary, tedy ATA, byla britská civilní organizace zřízená během 2. světové války. Přestože neexistovala dlouho, v historii zanechala větší otisk, než si vůbec uvědomujeme. Původním posláním ATA bylo přepravovat pouze personál, poštu a léky. Když ovšem vzrostla potřeba pilotů RAF přímo na frontě, připadly i ostatní úkoly Pomocné letecké dopravní službě. 1. srpna 1941 převzala ATA veškeré povinnosti související s transportem letadel. Většina zámořských letů směřovala do Belgie, nejdelší let se uskutečnil do Káhiry.

185 pilotek přepravilo přes 3 000 letadel. V roce 1943 dokonce začaly tyto odvážné ženy dostávat od britské vlády stejně vysokou odměnu jako jejich mužští kolegové – poprvé v historii země. Většinou měly za úkol přepravit letouny na frontu, kde se jich ujali muži. Ti se pak mohli zaměřovat na bojové akce. Do ATA vstupovali piloti, kteří byli považováni za nevhodné pro RAF nebo Fleet Air Arm, ať už kvůli věku, fyzické kondici nebo právě pohlaví.

Protože ATA byla civilní organizace, mohli do ní vstupovat piloti jakékoliv národnosti. Mnoho pilotů pocházelo z Kanady, Austrálie a Spojených států, stejně tak z okupovaných zemí – například z Dánska, Holandska či Polska. Celkem sloužilo v ATA na osmadvacet národností.

Pilotky a piloti Air Transport Auxiliary přepravovali letadla téměř 150 typů. Ze všech těchto typů si zejména ženy zamilovaly legendární Spitfire. Přestože to muži kolem nich neradi poslouchali, dívky ho považovaly za „dámské“ letadlo, které se dobře ovládalo a rychle reagovalo.

„Spitfire Girl“ Mary Ellis

Jedním příkladem za všechny pilotky ATA je Britka Mary Ellis, za svobodna Wilknis, která přepravovala na 76 různých typů letounů včetně Spitfirů, Hurricanů, Haroldů i bombardéru Wellington. Narodila se v roce 1917 nedaleko Oxfordu. Ve svých jedenácti letech absolvovala první zážitkový let ve dvouplošníku a už tehdy její srdce patřilo letadlům. Před začátkem 2. světové války získala letecký průkaz, ovšem civilní létání bylo krátce na to zakázáno.

Nepovažovalo se za obvyklé, aby žena uměla pilotovat letadlo. Děvčata od toho byla dokonce odrazována. Přesto se Mary Ellis v roce 1941 přidala k ATA. Sice se společně se svými kolegyněmi nemohla účastnit přímo bojových akcí, přesto musely dívky zvládnou něco, co muži neuměli. Naučily se totiž létat s desítkami různých typů letadel, zatímco muži jich střídali jen několik.

Mary Ellis přiznala, že ji neustále obletovali různí nápadníci, ovšem ne vždycky to měla růžové. Po jednom z prvních přistání na základně RAF nikdo nemohl uvěřit, že letadlo pilotovala Mary. Její letadlo bylo prohledáno. Pátralo se po „skutečném“ pilotovi. Mary se také během války musela potýkat s nouzovým přistáním, dokonce přežila i jeden sestřel.

Po válce získala tato neskutečně nadaná žena doporučení do RAF a naučila se pilotovat stíhačku Gloster Meteor. „Spitfire Girl“ Mary zemřela v létě 2018 v neuvěřitelných 101 letech. Vždycky však bude představovat jeden z mnoha neuvěřitelných příkladů statečnosti a technické zdatnosti žen za 2. světové války.

Autorkou článku je Helena Žáková. Foto: Wikipedia

Přidejte svůj komentář.