Co pěstovat za zeleninu?

Jaro se už brzy přihlásí o své slovo. Sluníčko i probouzející se země nás vylákají ven na zahrádku. Jestli jste si připravili záhony už na podzim, můžete postupně začít sít. Abyste nestáli bezradně nad záhonem, je účelné si vše pořádně rozplánovat – třeba si nakreslit, kam přijde mrkev, kde zasejete ředkvičky nebo salát. Myslete přitom na to, že některé zeleniny se mají rády více, jiné méně.

Většinou se už koncem ledna nemůžu dočkat, až zima přejde v jaro. To tak občas sedím u kamen, kolem sebe zahradnické časopisy, staré kalendáře, knihy, tužky a papír. Kreslím jednoduchá schémata záhonu (skvěle se pro to hodí kostičkovaný papír) a vypisuju, jaké plodiny kam zaseju. Většinou takový plán stejně do detailu nedodržím, ale to nevadí, získám alespoň základní představu, co kam přijde a jaká semena nakoupit.

Zelenina, která stojí za to

Před pár lety jsem se zahradničením začínala a chtěla vyzkoušet co nejvíc zeleniny. Pěstovala jsem i méně známé plodiny, jako třeba vodnici nebo černý kořen. Jenže jsem zjistila, že stejně nejvíc v kuchyni zužitkuju klasiku: mrkev, cibuli, petržel, pórek, celer, samozřejmě rajčata, cukety, dýně nebo třeba červenou řepu. Na záhonech mi určitě nesmí chybět ředkvičky – vůbec první jarní zelenina, různé druhy listové zeleniny (špenát, salát, polníček, rukola…), kedlubny nebo okurky.

Je jasné, že každá taková plodina potřebuje trochu jiné podmínky. Cibule je třeba velmi nenáročná (i když nedobře snáší přílišné vlhko, s tím mám osobní zkušenost). Mrkev nebo petržel už potřebuje trochu silnější vrstvu půdy a v době sucha i zálivku. Rajčata snadnou mohou chytit různé plísně (především pokud je vysadíme přímo na záhony). Doporučováno je například pěstovat rajčata společně s bazalkou, protože pak mají lepší chuť. Dočetla jsem se ale, že je vhodné blízko pěstovat afrikány, které odpuzují háďátko, jež rajčata napadá.

Čtěte také: Jak a kde založit záhony

Co s čím pěstovat

Pro úspěšné pěstování je důležité zeleninu vhodně zkombinovat. To znamená například vedle cibule pěstovat mrkev, nebo na jeden záhon dát mrkev a pórek. Některé plodiny se totiž vhodně doplňují a navzájem se chrání před různými škůdci. Aktuální plán pro letošní rok u nás na zahradě vypadá následovně.

• Mrkev + pórek
• Ředkvička + celer
• Mrkev + petržel
• Řepa červená + řepa černá
• Salát + kedluben + špenát

Na samostatný záhon přijde česnek a cibule, která je mimochodem také vhodná pro různé kombinace. Na kompostu už tradičně bude trůnit dýně, cuketa, pastinák a někde při okraji okurky. Rajčata přijdou do samostatných kbelíků a letos raději opravdu někam pod stříšku, kde budou lépe chráněná.

Samostatnou kapitolou je bylinkový záhon, kde vedle sebe budou vegetovat libeček, kadeřábek, oregano, tymián, rukola, polníček. Zapomenout nesmím ani na léčivé bylinky, jako je třeba řepík, měsíček, máta nebo meduňka. Semínka kopru už tradičně rozhodím mezi některé plodiny na záhonu.

Polykultura: Miš maš na záhonech

Jeden záhon ale vyhradím na menší experiment. Nejsem velkou pečlivkou a jasně střižené řádky mě nikdy příliš nebavily. Proto mě přitahuje myšlenka polykulturního pěstování. To znamená, že na záhonu vytvoříte jakousi zeleninovou směs. Ani jedno místečko nezůstane prázdné, jakmile jednu zeleninu sklidíte, už se vyklube další. Výhodou je, že plevel nemá příliš šanci (i když bez nějaké základní „údržby“ se záhon asi neobejde) a že se v takto zaplněné půdě snadněji udržuje vlhkost.

Protože jsem úplný začátečník, co se polykulturního pěstování týká, nemůžu posloužit praktickou zkušeností. Vyčetla jsem ale, že semena různých rostlin se na připravený záhon rozhodí (vždy po sobě, tedy například ředkvičky, pak mrkev, petržel, salát…) a následně se hráběmi vpraví do zeminy (tedy obejdete se bez řádků). Je vhodné vybrat takové rostliny, které na sebe budou ve sklizni navazovat, tedy nejprve sklidíte třeba ředkvičku, pak mrkev. Okraje záhonu můžete „ozdobit“ třeba cibulí. Pro začátek zkusím společně vysít ředkvičky, mix listových salátů, mrkev a špenát.

A jakou zeleninu na záhonu pěstujete vy? Je vám sympatická myšlenka polykulturního pěstování?

Autorkou článku je Jana Poncarová