Pekařka z čajovny ukazuje lidem, jak zdravě mlsat

petra 2

Před šesti lety si Petra Šůchová otevřela čajovnu v okresním městě, ale dnes se živí hlavně pečením. Nebo spíš výrobou zdravých sladkostí – ať už jsou to lanýže s levandulovou příchutí či raw dorty, o kterých zákaznicí mnohdy neví, že neprošly žárem trouby. Své podnikání postavila na jasných zásadách – používá jen suroviny, kterým důvěřuje.

Na začátku našeho povídání jsem si říkala, že jsem si nevybrala zrovna dobrý den. Je to jen pár dnů, co poslanci schválili zavedení elektronické evidence tržeb (EET) a Petry se to rozhodně dotkne. Kromě toho jí na Facebooku smazali profil, protože svůj osobní používala k podnikání. A to se prý nesmí. Žádné varování, žádné upozornění. Ale tohle téma jsme brzy opustily na úkor pečení a zdravého jídla. Mezitím přišli hosté. „Co dnes máte?“ ptá se mladík. „Je tady švestkový dort nebo pohankový s kustovnicí,“ odpovídá majitelka. „Kustovnice? Co to je? Zase něco sprostýho, že jo,“ dobírá si Petru host a objednává si nakonec dort s ostružinami.

Jak se stalo, že máš čajovnu?

Je to už šest let, co jsem čajovnu otevřela. Před tím jsem pracovala v obchodech s čajem a v čajovnách v Plzni. Otevřela jsem si napřed obchod se zdravou výživou. Jednou jsem pekla celozrnné perníčky a přišla paní, která mi řekla, že tak dobré staročeské perníčky nikdy nejedla. Já na to, že je ten recept špatný. A ona mi odpověděla, že to nesmím nikdy nikomu říkat a že si objedná šest kilo. Tak jsem začala péct.

O tom si ještě popovídáme víc. Ale jaké to bylo otevřít vlastní čajovnu?

Byla to taková hurá akce typu: otevírám čajovnu, přineste si židle. Měla jsem jich totiž málo, tak jsme skládali čajovnu z toho, co bylo doma. Vždycky jsem vlastně věděla, že si otevřu něco vlastního. Mám celý život problém s autoritami, takže ani nemůžu dělat pod někým jiným.

Spousta lidí si podnikání spojuje s nejistotou. Jak jsi to měla ty?

Celou dobu jsem byla přesvědčená o tom, že to půjde. Když mi kolega v čajovně na Kozlu říkal, že jsem blázen, když otevírám čajovnu v Rokycanech, vysmála jsem se mu s tím, že tady lidi znám. Jenže jsem mu potom dala za pravdu – éra čajoven už minula. Dnes mě živí hlavně pečení.

Vždycky tě lákalo péct?

Kdyby mi někdo v mých osmnácti řekl, že budu péct, smála bych se. V té době jsem byla klidně schopná sníst čínskou polévku. Neuměla jsem vařit. K tomu mě dohnalo, že jsem přestala jíst maso a mamina mi řekla, že buď si budu vařit sama, nebo budu jíst, co je. Tak jsem se naučila vařit a taky jsem začala péct. Ale tím největším impulsem bylo, že jsem začala chodit mezi lidi s bezlepkovou dietou. Když jsem četla složení pečiva, byly tam samé škroby. Ty potraviny v sobě nemají vůbec nic, lidi jich jí hodně a pak přibírají.

Potom následovaly lanýže. Z čeho se vyrábí?

Začala jsem s nimi potom, co jsem k narozeninám dostala kurz výroby lanýžů. Základem je čokoláda, tedy kakaová hmota, máslo, cukr, přidává se sojový lecitin, mléko. Potom různé příchutě, jako je levandule, zelený čaj macha, calvados. Ten jede nejvíc.

petra

Kromě toho vyrábíš i nepečené dorty. Co na ně lidé říkají?

Já jim vlastně ani neříkám, že nejsou pečené. Někdy se zeptají, co v nich je a jsou překvapeni, že je možné udělat dobrý dort bez mouky, vajíčka, cukru.

Kolik jich musíš vyrobit, aby se to vyplatilo?

Tak do korpusu je třeba 30 dkg kešu oříšků, což už je stovka. A exkluzivní raw dort vyjde asi na 650 korun, a to je nereálné prodávat. Takže hledám kompromisy, aby byly dobré suroviny i cena. Například teď jsem našla skvělý recept na kokosové řezy s banánovo-čokoládovým přelivem, což je špička. Nikdo nepozná, že je nepečený. Prodal se celý během dvou hodin.

Jaká je tvoje vlastní zkušenost se živou stravou?

Byly doby, kdy jsem svoje psychické stavy řešila jídlem. A musela jsem s tím něco dělat. Mohla jsem si vybrat mezi antidepresivy nebo alternativou. Tak jsem zkusila šťávový půst. Byla jsem přesvědčená, že to pomůže a bylo to opravdu to nejlepší, co jsem mohla udělat. První tři dny byly náročné, byla jsem ráda, že jsem došla na náměstí, bolela mě hlava. Ale pak se to zlomilo a já jsem se budila v šest ráno plná energie a už jsem nepotřebovala spát. Na klasické stravě musím spát devět hodin, na živé mi stačí šest.

Kromě toho, že si lidé k tobě můžou zajít na skvělý šálek čaje a kus výborného nepečeného dortu, pořádáš také různé akce. Co chystáš?

Příští týden to bude blešák s oblečením, na 22. února chystáme degustaci francouzských sýrů. V březnu bude přednáška o tělových svících, životních mapách nebo barvení henou a beseda o živé stravě.

Za rozhovor děkuje Jana Poncarová. Foto: archiv Petry Šůchové

PS: Pokud byste v Čajovně ve dvoře v Rokycanech chtěli uspořádat přednášku, besedu, výstavu nebo jinou akci, neváhejte Petře napsat.


Přidejte svůj komentář.