Odvrácená tvář ekosvěta

zelenina

Eko, bio, udržitelná výroba, zero waste, přírodní suroviny, veganství a vegetariánství … všechna tato slova se v dnešní době prohánějí našimi sdělovacími prostředky ve všech pádech. Místo řetězců chodíme nakupovat do secondhandů, maso měníme za chia semínka a sóju. A tak trochu možná zapomínáme, že i tyto trendy mají své stinné stránky.

Nenechte se mýlit poněkud kriticky znějícím úvodem, já sama mám k přírodní kosmetice, bylinkám a potravinám vypěstovaným za humny velmi vřelý vztah. Jenže za léta experimentování, hledání a zkoušení mně naučila, že není všechno zlato, co se třpytí.

Neškodné bylinky

Mnoho mých známých zastává názor, že co je přírodní je automaticky neškodné a věří, že bylinkami si nemůžete uškodit. Tak úplně pravda to ale není. Já mám třeba osobní averzi k používání jedlé sody v domácí kosmetice určené k péči o tělo. Jedlá soda, chemicky uhličitan sodný, je totiž sůl vznikající neutralizací velmi silné zásady a jejím nadměrným používáním pokožce spíš uškodíte, než pomůžete. Jen si zkuste pár dnů mýt vlasy sodou a jablečným octem a používat domácí deodorant z jedlé sody, eventuálně se ještě párkrát vykoupat ve vaně se sodovými šumivými koulemi. Po téhle sodové kůře se mi kůže na celém těle začala loupat tak, že jsem měla strach, že jí snad celou svleču. A když teď někde najdu na Pinterestu další úžasný recept, ve kterém jedlá soda figuruje, začne mně svědit celé tělo.

V jiném časopise mně zase pobavil článek o škodlivých solích hliníku obsažených v deodorantech. Hned pod článkem se vyjímala půlstránková reklama na kamenec, zaručeně přírodní deodorant. Když si ale dáte práci s tím, abyste si vyhledali chemické složení kamence, zjistíte, že se jedná o hlinitokřemičitan. A jste zase tam, kde jste byli.
A to, že bylinkami si nemůžete ublížit je také jenom omyl. Ne nadarmo se užití některých důrazně doporučuje konzultovat s lékařem. Účinky mnoha z nich jsou opravdu velmi výrazné. Pokud třeba trpíte na nízký krevní tlak, tři hrnky silného šalvějového čaje už na vás budou opravdu moc a sílu šalvěje pocítíte na vlastní kůži. Mnoho bylinek také nesmí užívat lidé s dlouhodobě nemocnými ledvinami nebo játry.

Biopotraviny a farmářské trhy

Biopotraviny a farmářské trhy také zažívají boom. Mnoho mých známých argumentuje vysokou cenou a tím, že se na trzích prodávají jenom předražené věci a prodejci se snaží vás, co nejvíc sedřít z kůže. Ano, přiznávám se, že i s takovými už jsem se setkala, na druhou stranu, chleba z místní pekárny pečený z tradičního kvásku prostě bude dražší než chleba pečený jenom z obyčejného pekařského droždí. Jako nejlepší možnost se mi ale stejně jeví regionální nakupovat potraviny přímo u zdroje. Ne na trhu, ale přímo na farmě nebo na statku. Netříděné brambory prodávají i mnohá venkovská zemědělská družstva a můžete si je koupit už od sedmi korun za kilo. Stejně tak můžete nakupovat med přímo u místního včelaře nebo mléko od sousedky, která má doma krávu.

Poslední dobou také roste poptávka po biopotravinách nestříkaných žádnou chemií, na mnoha místech se dokonce vrací i k tradičním zemědělským postupům bez použití techniky. Všechno, co je bio, ale není zlaté. U reziduí některých hub a plísní vyskytujících se na ovoci bylo prokázány, že mohou urychlit rakovinové bujení. Známá rostlinolékařka dokonce jednou prohlásila, že by něco, co je čistě eko a bio z těchto důvodů prostě nejedla. Co člověk, to jiný názor.

Vegani, vegetariáni a ti ostatní

Trendu veganství, vegetariánství nebo raw potravinám propadá stále víc mých známých. Nechci to nikomu rozmlouvat, protože sama některé pohnutky, které je k tomu vedou chápu. Maso mám ale ráda a vzdát se ho úplně nehodlám. Nemusím ho mít na talíři každý den. Cesta pro mě vede spíš přes snížení spotřeby a domácí chov a pěstování. Tak totiž vím, odkud to, co mám na talíři pochází. A ač mi vždycky přišlo, že mám zrovna já na zahradnictví obě ruce levé, a v pubertě mi krmení našich králíků přišlo jako největší otrava, teď začínám chápat, že to pachtění na zahrádce a starost o zvířata přece jenom má nějaký smysl. Někdy mám totiž pocit, že když k obědu udělám vepřové v mrkvi z pašíka od babičky a brambor a mrkve z vlastní zahrady a k tomu si dám pivo z nedalekého pivovaru je to možná lepší, než si zaplnit spíž sójou, chia semínky, mandlovým mlékem a tisícem dalších exotických potravin, které k nám cestují bůh víc odkud a farmáři, kteří je pěstují za ně třeba nedostanou ani pořádně zaplaceno.

Změny přicházejí pomalu

Osobně projektům založeným na platformě zero waste a vlastnímu pěstování fandím, ale na druhou stranu si myslím, že nic se nemá přehánět. A taky už mi došlo, že nestačí vyměnit řetězec za secondhand a hned se budete při nákupech chovat ekologičtěji. Pokud totiž budete pořád nakupovat bez rozmyslu a nosit si domů tuny nepotřebného oblečení, nebudete vám to nic platné. Ne vždy zkrátka platí, že všechno co je bio, eko, recyklované nebo zero waste je automaticky lepší.

Autorkou článku je Eliška Gregorová. Foto: Pixabay.com

Přidejte svůj komentář.