O pánech tvorstva, taktu a zdvořilosti

Je to snad letitý problém. Zřejmě tomu nikdy ani nebude jinak. Komplexy a občasná nesebedůvěra nás žen. Pořád se snažíme být dokonalé, lepší, hubenější, výkonnější, nebo kariérně úspěšnější. Snad už jsme opravdu došly i tak daleko, že se snažíme hlavně kvůli sobě. I přesto, že okolí občas tvrdě zapomíná na takt a musí nás z bůhvíjakého důvodu upozornit, že tohle nám vážně nesluší a proč máme tak divný účes, jestli jsme nepřibraly, nebo naopak neshodily až moc.




Nejsem absolutně zastánce toho, aby se s námi ženami zacházelo jako v rukavičkách, nebo se nám snad nedalo cokoliv vytknout. Ale škodilo by vážně trochu taktu a rozmyslu? Naše vlastní pochybnosti o nás samotných nás stále ženou kupředu a efektivita na sebe nenechá dlouho čekat. Sebekritika je nám vlastní. Je ovšem velký rozdíl, když si samy poctivě uvědomujeme, v čem bychom se chtěly zlepšit a pracujeme na tom, nebo když se rozpovídají muži sedící opodál v domnění, že je nikdo neslyší. Já jsem je bohužel slyšela.

Vzpomínám, chápu, ale dnes nerozumím

Nemám sebemenší pochybnosti o tom, že jsem musela být pěkně nesnesitelná, když semnou mlátila puberta. Já jsem nesnesitelná i dnes, takže svému okolí můžu být maximálně vděčná za to, že nezměnili nenápadně čísla a postupně i adresy.

Je mi nad slunce jasné, že jsem měla řeči, nad kterými zůstával rozum stát. Ovšem vyrostla jsem z toho. Určitě. Ve společnosti lidí se dnes snažím mít svůj lehce dospělý styl a takt. Ne kvůli okolí, ale protože tento styl ke mě samotné patří. Jestli ale to, čeho jsem byla svědkem je dnešní styl dospělých mužů, pak tomu opravdu nerozumím.

Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit

Můj slovník je sice velmi omezený, ale vždyť já vlastně ani mluvit nepotřebuju. Znát hlavně vole si přece s tak neodolatelným vzhledem můžu naprosto dovolit. Jsme na koupališti? A jen proto snad nemůžu mít ve vlasech půlmetrovou vlasovou vlnu, podpořenou gelem s mokrým efektem?(mokrý efekt díky gelu na koupališti???) A to nějak vadí, že mám o 3 čísla menší plavky? Hodí se k mým svalům, kostkované dece a brýlím. Unavený? Jistě, že jsem unavený. Včera jsme kalbu protáhli a matka chtěla, abych vstával už v deset…

Takto bych i při nejlepší vůli charakterizovala asi pětadvacetiletého mladíka, který v ten horký den seděl kousek ode mě na lavičce v areálu koupaliště. On se takto velmi hlasitě vlastně popisoval i sám. Vedle něj seděl jeho kamarád, kterého jsem považovala nejdřív za jeho bratra, dvojče. Stejné plavky, stejná vlna, stejné pohyby, stejné špulení rtů, stejné řeči.

Dobře, v pořádku. Všechno je to jejich styl. Každý máme nějaký. Myslela jsem si své, ale tiše mi vrtalo hlavou, že vzít si já o 3 čísla menší plavky, koupaliště by jistě bylo prázdné. Ten pohled bych nepřála nikomu.

A já vím nejlépe, že takhle by měly vypadat povinně všechny

Nepřekvapilo mě, že tito mladí muži hlasitě komentovali všechny kolemjdoucí ženy. Ty komentáře byly opravdu nechutné, ale přiznávám, byly směšné. Směšné tak, jako jejich interpreti. Rozhodně si nemyslím, že paní nad 50 let by už měli odvézt za město, aby nepobuřovala u vody. Taky si nemyslím, že slečna, která má přes 70kg při 180cm výšky je už třetím rokem v kuse těhotná.

A také si v žádném případě nemyslím, že slečna, která není majitelkou přecpaného dekoltu, bez toho vypadá na 10 let. Pak jsem si ve stejný moment všimla slečny, která i podle mě byla opravdu kus. Štíhlá, husté vlasy, dlouhé těsně pod pevným zadečkem, dlouhé nohy, krásné oči a čokoládové opálení. Čekala jsem samozřejmě komentář. A ten přišel. Ten mladík, dvojče číslo dvě, který měl pivní pupek a velkou mezeru mezi zuby pronesl s odplivnutím: A takhle by měly povinně vypadat všechny.

A pak už jsem se jen styděla do morku kostí, za všechny ženy, které mají nízké sebevědomí a s těmito alfasamci musely přijít, nebo ještě přijdou do styku. Styděla a bylo mi jich líto. Naopak jsem se v duchu velmi smála s ženami, které nemají podlomenou sebedůvěru a berou tyto parodie na muže s nadhledem.

Určitě neřešit

V tu chvíli, jsem byla citelně vděčná, za normální muže, které mám ve svém okolí. Normální, inteligentní a soudné muže, kteří si umí vážit žen, když uznají za vhodné, že si to ta a ta žena zaslouží. Mám je, ke svému velkému štěstí, v rodině, mezi svými přáteli i kolegy. Tito muži, mezi které patří i můj vlastní muž, jsou pro mě uklidňujícím dokladem toho, že opravdové mužské uvažování se nevytratilo.

Proto, až budete mít smůlu a narazíte na něco takového, a já jsem si jistá, že na to narazíte, prostě neřešte. Použijte svůj ženský nadhled a uvědomte si jejich směšnost. Pokud to nepomůže, představte si alespoň jejich miniplavky, na těch samých mužích, za takových 40 let. Taky nádhera, že ano?

Autorkou článku je Bára Pattermanová. Foto: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *