Vzbudím se a nemůžu se pohnout. Slyším, jak mi nějaký neznámý hlas šeptá do ucha slova, kterým nerozumím. Vidím divné obrazce, které mi problikávají před očima. Vím, že bych měla pociťovat hrůzu nebo aspoň strach, ale místo toho cítím hluboký klid a vím, že se mi nic zlého nestane.
S trhnutím se pohnu a otočím se na bok. Tohle se mi stalo už poněkolikáté. Přemýšlím, co to může být. Ten hlas, divný pocit chladu a zvláštní pocit z toho, že se nemůžu hýbat. Mohl se se mnou snažit někdo navázat kontakt? Slyšela jsem, že se v domě, který tady stával před tím naším, stalo něco hrozného. Mohou to být ozvěny této události? A pokud ano, jak na to mám reagovat?
Scénář číslo dvě: Chci si na chvilku zdřímnout před noční, ale nedaří se mi to. Když to už vypadá, že usnu, najednou se mi rozbuší srdce, slyším skřípění v uších a připadá mi jako by mi hrudník chtěla rozdrtit nějaká mocná neviditelná síla. Připadá mi, že nemůžu dýchat, že moje srdce už nevydrží to šílené tempo a pukne. Sice tentokrát neslyším žádné hlasy, ale nemůžu se pohnout.
Vím, že ve vedlejším pokoji je někdo, kdo by mi mohl pomoct, ale nemůžu zakřičet ani zabušit na stěnu, protože celé mé tělo je paralyzované. Už jsem si jistá, že umírám, loučím se světem, ale necítím žádný pocit klidu a míru, spíš jsem naštvaná. Naštvaná, že dva metry ode mě někdo je a já nemám jak zavolat o pomoc. Po několika minutách těchto šílených pocitů se mé tělo uvolní, mě srdce začne bušit pomaleji a já se zhluboka nadechnu. A rozbrečím se. Neumřela jsem!
Co je to spánková paralýza?
Protože žijeme v době, kdy nám google dokáže odpovědět skoro na všechny naše otázky, začnu hledat, co že se mi to vlastně dělo. Po tom, co zjistím, že jsem neměla ani infarkt ani mrtvičku, se přes mé symptomy dostávám až k pojmu „spánková paralýza“ nebo také „spánková obrna“. Podle wikipedie to je „stav mezi spánkem a bděním, kdy si již mozek částečně uvědomuje realitu, ale nedokáže ještě dostatečně odlišit tuto realitu od snu a různých obsahů podvědomí, a zejména dosud nedokáže ovládat svaly, takže člověk má pocit téměř úplného ochrnutí příčně pruhovaného (kosterního) svalstva ovládaného vůlí, včetně neschopnosti používat hlasivky.“
Začnu si dávat dohromady zážitek, který jsem právě prožila se situacemi, které se mi zatím stávaly jen doma u rodičů. Paralýza, hlasy, halucinace, divné pocity… Všechno by sedělo. Najednou cítím velkou úlevu. Tohle je mnohem lepší než jsem myslela! Možná mě trochu mrzí, že se se mnou nepokouší navázat kontakt nějaký duch zemřelé osoby, ale ty pocity, že zažívám sama posledních pár minut života, bych už nikdy zažít nechtěla. A tak jsem se s tím postupně naučila pracovat. Začala jsem si všímat, ve kterých situacích se mi spánková paralýza spouští a snažím se jim vyhnout. Když už to přece jen přijde a já jsem paralyzovaná, vím, o co jde. Soustředím se na to, že to za chvíli přejde. A to bylo to nejdůležitější. Zjistit, co to je. Přestat se bát. Naučit se s tím pracovat.
Spánková paralýza a umění
Pocity, které člověk zažívá při spánkové paralýze, mohou být velice silným zážitkem. Někteří vidí cizí postavy, mají halucinace nebo se dokonce domnívají, že je uneslo UFO. Umělci se s tímto jevem vyrovnávají po svém a své zkušenosti přenáší do svých děl, která vyjadřují hrůzy, které při těchto stavech zažili. Mezi asi nejznámější představitele, kteří transformovali své zážitky ze stavů při spánkové paralýze či nočních můrách do svých obrazů patří Francisco Goya, Henry Fuseli,William Blakeči slavný Vincent van Gogh.
Spouštěče a jak s nimi pracovat
Existuje pravděpodobně několik faktorů, které přispívají ke spouštění spánkové paralýzy. Mezi nejčastěji uváděné patří:
- Nepravidelný životní rytmus (například práce na směny).
- Nedostatek spánku, spánek v průběhu dne.
- Špatná poloha při spánku (mě se to děje skoro pokaždé, když ležím na zádech).
- Přemíra stresu.
Jak žít se spánkovou paralýzou?
Jak se tedy těmto věcem vyhnout? Snažit se do svého života přivést pravidelnost, co nejvíce to v rámci vašich možností jde. Důležitý je také pravidelný spánek, nejlepší je chodit spát a vstávat ve stejnou dobu, ležet raději na břiše nebo na boku a snažit se vyhýbat stresovým situacím. Pomoci může také dobře vyvětraná místnost, správná teplota pokoje a nejlépe hodinu až dvě před spánkem nepít nápoje s obsahem kofeinu.
A co vy, máte také nějaké zkušenosti se spánkovou paralýzou? Pokud ano, jak se s tím vyrovnáváte? Podělte se o své zkušenosti v komentářích!
Autorkou článku je Nikola Cieslarová. Foto: Pixabay.com
