Nestíhám, zase nestíhám! Jak je to možné??

Známe to všichni… Nebo možná ne. Určitě existují lidé, kteří stíhají všechno, správně, napoprvé a s úsměvem… Zvládají rodinu, domácnost, práci, koníčky, ještě se cítí happy, free a vůbec perfektně. Ano, jsou tací, mluví k nám denně z televize a jiných médií. Mám na mysli třeba zrovna i virtuální panáky z reklam, kteří vychovávají roztomile smějící se batole, příkladně čůrající do plenky nejdražší značky, usmívají se při vaření, mytí, praní i drhnutí záchodové mísy. Dokonce i při smrkání na zastávce jsou v pohodě, protože, jak víme, jsou pod ochranou všemocného prostředku, který k vám nepustí bakterie. Žádné. Dokonce ani ty prospěšné – pro jistotu.

Pomůže time management?

Pro nás ostatní (s výjimkou těch, kteří tráví letní prázdniny v himálajském pohoří a čerpají sílu od osvícených tibetských mnichů) je každá rada drahá. Vždyť jen článků o time managementu v práci i doma už bylo napsáno, okopírováno a vydáno bezpočet. Dobré rady mnohdy mnohde pomohou. Tak proč tedy nepomohou vám? Když ano, tak jen krátkodobě a vše se po čase vrátí do starých vyjetých nestíhacích kolejí! Je to jen pevnou vůlí, nedostatkem odhodlání nebo jsou v tom jiné tajemné čáry a kouzla? Nejsou. Buďte si jisti, že ne.

Nedávno, během jednoho stresového dne, kdy všechno stihnout bez jistoty akutního infarktu myokardu prostě nešlo, jsem tak přemýšlela, jak je možné, že se tím věčným nestíháním necháme všichni tak pořád pohlcovat. Oproti generacím před námi máme mnoho výhod a bylo vynalezeno přehršel mechanických a elektrických ukracovačů času. Škoda, že píšu článek v češtině, protože anglicky by se to dalo mnohem lépe vyjádřit předpřítomným časem. Pro neanglicky hovořící čtenáře jde o čas, který začal v minulosti a trvá dosud nebo dosud vnímáme jeho následky.

Ano, jde o to, že jsme neustále zavalováni novými a novými vynálezy, které nám pomáhají zkrátit čas i práci v běžném životě. Místo valchy a necek pereme v pračce, elektrická napařovací žehlička nahradila těžká železná monstra, pohodlným otočením nebo stisknutím knoflíku zatopíme, uvaříme, upečeme, zařídíme.. Ledacos nám pomáhá ušetřit čas, který pak rádi a ochotně trávíme u tv nebo mnohem častěji nad tablety či telefony. Surfujeme jako o život, čteme (a píšeme) články o tom, jak a kde ještě ušetřit čas, jaké managerské dovednosti využít, abychom stíhali.

A co když je to všechno jinak?

Pojďme se na to podívat z jiné stránky. Nemáme toho času naopak moc? Ušetřili jsme ho tolik, že se snažíme najít způsoby, jak ho co nejvíce ukrátit, využít, přežít? Zkusme to tedy jinak. Nebojte, nemám na mysli praní na valše (i když..vlastním doma dvě a kromě rustikálního vzhledu koupelny občas slouží na vydrbání zapraného a musím přiznat, že rozhodně mají něco do sebe). A tak je to se vším. Mám poslední dobou pocit, že máme času víc, než ho ve skutečnosti potřebujeme. Jeden můj nyní mediálně známý spolužák ze střední školy kdysi prohlásil, že ve skutečnosti vlastně pořád na něco čekáme. Až začne hodina, až skončí, až půjdeme domů, až pojede vlak, autobus, až se pohne sto padesát aut v koloně před námi, až skončí pracovní doba, až bude pátek, až, až, až..

Nejen mnohá východní učení hlásají něco o kouzlu přítomného okamžiku. Máme si vážit toho, co máme a jsme teď v tuto chvíli. Nečekat až, ale nevázat se příliš ani na události minulé. Ono se to lehko řekne, ale řiďte se tím. Člověk je tvor líný a přirozeně pohodlný. Vždycky chceme to, co nemáme, ale rádi bychom to měli. Když toho dosáhneme, zjistíme, že jsme o to vlastně ani moc nestáli a že chceme zase něco jiného, že chceme víc. To je prostě v naší povaze. Vzpomeňte si, kolikrát jste byli v úzkých a slibovali, že už budete hodní na své děti, rodiče, kolegy, kamarády, že budete skromní a bude vám stačit málo, že se polepšíte. Schválně, jak dlouho vám to vydrželo. Většinou se rychle otřepeme, otrne nám a už bychom zase vymýšleli dál. A tak je to se vším, i s časem.

Chronos, nebo kairos?

Asi před dvěma lety jsem navštívila jeden zajímavý kurz, doběhla jsem s vyplazeným jazykem, že se omlouvám, ale že nestíhám. Lektorka se na mě podívala zvídavýma očima a pravila s klidem sobě vlastním, že čas vlastně neexistuje. Jen to, jak ho vnímáme, jak s ním zacházíme, to všechno nás předurčuje. Ve skvělém současném podání Jaroslava Duška, který ztvárnil dnes už klasiku mexického autora legendárních Čtyř a Páté dohody, se dozvíte, že existuje tzv. chronos a kairos. Ve starověkém Řecku tvrdili, že chronos je čas, jak ho známe, ubíhá pořád stejně, platí pro všechny stejně. Kairos je také čas, ale spíš jakési nastavení. Relativní čas platný různě pro různé situace. Jaký je čas? Je akorát osm hodin, čas televizních zpráv. Jaký je čas? Je čas na otrhání jablek, je čas už jít z večírku domů. Cítíte ten rozdíl? Naše vlastní nastavení, naše časové já. Asi vás nepřekvapí, že by měla obě pojetí času být v rovnováze, ideálním poměru. Nebudeme si nalhávat, že to jde jednoduše, bez práce. Jenže od mala nám často vtloukali do hlavy, že bez práce ty koláče prostě mít nebudeme a že komu se nelení, a tak pořád dokola.

Jak z toho ven?

Ať žijete ve světě chronos, kairos nebo to střídáte, zkuste se na svoje tzv. nestíhání podívat objektivně. Proč a kvůli komu chcete mít čas? Je hodina volného času moc nebo málo? A co čas strávený s přáteli? Schválně, kolik z vás za poslední týden strávilo 2-4 hodiny s kamarádkou na kávě nebo s kolegy na přátelském popracovním pivu? Sorry, nestíhám, ozvu se. Zavoláme si. Napíšu si připomínku. Uvidíme se později… Kolik času jste ochotni sociálním vazbám osobně obětovat? A co internet? Několik průzkumů přišlo s výsledkem, že průměrný student tráví něco kolem půl hodiny na sociálních sítích denně. A jak jste na tom vy? Nechci tvrdit, že je nutné zahodit tablety do řeky a telefony do kanálu a domlouvat se s kolegou na večer linkovým telefonem vždy po sedmé, osmé, až budeme všichni doma. Vůbec ne, naopak. Využijte moderní technologie ve svůj prospěch. Domluvte s kamarádkou na síti, v kolik a kde, zapněte pračku s odloženým startem, strčte manželovi a dětem večeři ohřát na indukční plotýnku (za jejich asistence pochopitelně!), najděte si s pomocí nové aplikaci nejbližší taxi pro odvoz domů a šup na příjemný drink a pořádný pokec, o kterém jste si mysleli, že prostě nikam do diáře nezařadíte. A hlavně..dejte si na čas.