Být bohyní? To je snadné. Přihlásíte se na kurz, kde vás to naučí. Nebo si přečtete zaručený návod v bulvárním deníku. Neklamný důkaz toho, že se z hledání vnitřní bohyně zase stává tak trochu byznys.
Kdo to je bohyně? Jak se cítí? Jak vypadá? Otázek je spoustu, ale odpověď není jen jedna. Ptala jsem se žen a mužů ve svém okolí, protože jednoznačná definice bohyně neexistuje. A to vlastně dává smysl.
Žena bohyně
- Bohyně je určitě krásná. Vnitřně. Vnější krása je pomíjivá, a ačkoli každá doba má své ideály, jednomu se zalíbí bohyně světlovlasá, jinému bohyně s tmavými kudrnami.
- Bohyně je symbolem hojnosti. Je plná, překypuje láskou, moudrostí a vyzařuje z ní bezpečí. Je přístavem. Poskytuje útočiště. Jako matka i jako milenka.
- Bohyně je svobodomyslná a uvědomělá. Je si vědomá sebe sama. Svých předpokladů, předností, limitů. Neomezuje se konvencemi. Když miluje kávu, objedná si ji i ve skupině holdující čaji.
- Bohyně je kreativní. Vyzařuje tvůrčí energii. Zkrášluje, proměňuje. Tvoří s citem a ke své radosti.
- Bohyně je empatická, pečující, otevřená, podporující.
- Bohyně je napojená – na přírodu, na vyšší já, na boha. To je jedno, jak to zrovna nazveme, a využívá naplno svoji intuici.
- Bohyně je uzemněná, je si vědomá kladů i záporů, které s sebou život přináší.
- Bohyně je žena mladá, bujná, ale i stará a moudrá.
- Bohyně v sobě probouzí svojí vnitřní energii, kterou využívá tvořivě.
- Bohyně je divoká, vášnivá a nebojí se projevit se tady a teď podle své momentální potřeby.
- Bohyně je… to, co vás TEĎ napadne, to co zrovna cítíte. Protože nic není správně nebo špatně. Vaše vnitřní bohyně je odrazem vás samotných.
Hledání bohyně jako cesta ke svobodě
Pozoruju ženy kolem sebe, jak se proměňují. Je to radost. Taky se proměňuju. Už nosím sukně. Křiklavé barvy nebo náušnice. Zapištím si, když se mi chce. Zavýsknu si, když běžím ze stráně k potoku. Vyskočím si radostí na přeplněném náměstí. Zatančím si na spadaném listí. Přeskočím praskající oheň. Nebo si jen rozpustím vlasy, když fouká podzimní vítr, který voní po zorané zemi. V takových okamžicích se cítím božsky. Vnitřní bohyně se raduje.
A vy to třeba máte jinak. To je v pořádku.
Čtěte také: Ženy jako vlčice – byla pohádka o Červené Karkulce jinak?
Jak se měníme, jsme svobodomyslnější, otevřenější, přející. Zase si necháváme narůst dlouhé vlasy. Oblékáme se do ženštějších oděvů. Každá po svém. Zkuste se nacítit na uplynulá desetiletí a staletí. Každý den v nich představuje krok ke svobodě. Pro mě osobně je to právě svobodný projev, který osvobozuje vnitřní bohyni. Je to stav, kdy se nebojíte smát se, pokud se vám chce. Nebo se rozpláčete, když cítíte potřebu.
Bez návodů a kurzů
Cesta ale ještě není na konci. Konvence nás pořád svazují. Někdy nejde zajásat si, když se lidé dívají. Možná ještě cítíme pozůstatky korzetu, i když se už nestydíme procházet se bez podprsenky. Možná ještě cítíme bolest palečnice nebo žár hraničních plamenů. Tak se z toho vypláčeme. Protože i uvolnění emocí může být cestou k vnitřní bohyni.
Jen pozor na ty zaručené návody. Bavme se o tom, diskutujme, sdílejme. Ale vyvarujme se dalšího sešněrování, protože když někdo vytvoří mustr, když nám předloží svůj návod a my ho přijmeme za svůj, bude to velmi pravděpodobně cesta k nesvobodě.
Nemám ty mustry, návody a nevyžádané rady ráda. Když kolem mě krouží, stahuju se. Jakmile mě někdo směřuje do své šablony, která je mi těsná, tlačí mě hrudník. Vnitřně se vzpírám. Tudy cesta nevede.
Co říká vaše bohyně
Myslím, že abychom našly své vnitřní bohyně, nemusíme platit vysoké kurzovné. Ani pročítat osvědčené rady. Stačí se ztišit. Na místě, které je nám blízké, sympatické. Uslyšíme ji. Bohyni. Není to cizí hlas. Je náš.
Říká vám, že džíny milujete víc, než dlouhé šaty? Že svoji práci v kanceláři máte ráda? Že barva vašich vlasů je v pořádku, i když zrovna není trendy? Že nemusíte chodit na jógu, když se raději procházíte v lese?
To jste vy. Když jste propojená sama se sebou, víte, co chcete. Tak to děláte, a proto záříte. Když záříte, jste krásná. Jako bohyně. Protože vy jste bohyně. I když zrovna máte džíny a sedíte u počítače.
Autorkou článku je Jana Poncarová
